V horách nad klášterem Monte Cassino se mluví polsky. V rámci operace Diadem mají muži II. sboru Polských ozbrojených sil na Západě za úkol obsadit tuto klíčovou součást Gustavovy linie napříč Apeninským poloostrovem. Začátkem února 1944 zaujali spolu s Brity pozice na protější straně údolí, jímž vede důležitá silnice na Řím.
O rozvaliny kláštera, založeného samotným svatým Benediktem, se bude bojovat ještě tři měsíce, než nad ním konečně zavlaje polská vlajka. Polský sbor si v tomto střetnutí získá respekt a uznání spolubojovníků i britské a americké veřejnosti.
V polských barvách bojuje také desátník Wojtek. Je zařazen do podpůrné roty, kde nosí dělostřelecké granáty. Moc toho nenamluví, přesto je hvězdou nejen své jednotky (která má jeho podobiznu dokonce ve znaku), ale celého sboru. Wojtek je vůbec docela atypický voják, hlavně proto, že je to medvěd.
Zamotaná historie
Druhý sbor tvořil po většinu války hlavní část Polských ozbrojených sil na Západě. Jeho části byly vytvořeny sloučením jednotek, které bojovaly mimo jiné u Tobrúku. Většina jeho příslušníků se však po bok Britů a Američanů dostala ještě dobrodružnější cestou.
V důsledku nacisticko-sovětské agrese bylo přes 300 tisíc polských vojáků deportováno do sibiřského souostroví gulag. V táborech panovaly otřesné podmínky, například z 12 tisíc mužů odvlečených do komplexu lágrů poblíž řeky Kolymy na ruském Dálném východě přežilo jen 583.
Spuštěním plánu Barbarossa šel ovšem pakt obou diktatur ke dnu, nehledě na to, že se krvácející rudé říši hodil každý spojenec. Polsko-ruská dohoda ze srpna 1941 dovolila "amnestovat" polské občany zadržované Stalinem a následné vytvoření Polských ozbrojených sil na Východě. Do zbraně se do konce roku přihlásilo přes 25 tisíc mužů, mezi nimi i přeživší od Kolymy. Velitel Władysław Anders se o svém novém úkolu dozvěděl v cele obávané Lubjanky, sídla a mučírny NKVD.
V polovině roku 1942 čítal sbor 77 tisíc mužů ve zbrani, organizovaných do pěti pěších divizí. Smlouva se Stalinem je propouštěla pod britské velení, kam se dostali takzvaným perským koridorem. Po několikatýdenní cestě míjeli vlaky, které do země Sovětského svazu vozily zbraně v rámci amerického programu Land-Lease.
Jeden z nás
Zhruba v době, kdy se polské oddíly shromažďovaly k přesunu, našel pastevec v horách nad severoíránským Hamedánem několikaměsíční medvídě, které lovci připravili o matku. Sirotek nakonec skončil v péči projíždějících Poláků, s nimiž nejprve přejel z Íránu přes Sýrii do Egypta a následně lodí na Apeninský poloostrov.
Vojáci pojmenovali medvídě Wojtek a krmili jej mlékem, ovocem nebo sladkostmi. Během dospívání si však méďa vypěstoval silnou zálibu v pití piva a kouření či žvýkání cigaret. Rád se pral, ovšem s přibývající sílou jen na oko, z ohledu vůči lidem. V dospělosti přece jen vážil čtvrt tuny a ve stoje měl dva metry. Rád si hrál i s jinými zvířaty, nejvíce se kamarádil s dalmatinem britského styčného důstojníka. Jen koně moc nemusel. Jeden takový jej nepěkně pokopal, když špatně pochopil medvědův pokus o sblížení.
Dobrý voják Wojtek
Jako pravý voják se naučil salutovat a byl brán za člena jednotky. A to i papírově: správa alexandrijského přístavu jej nechtěla nechat nalodit, pročež dostal služební průkaz a hodnost. Kromě toho, že nosil munici, se osvědčil i jako hlídač: rád přespával ve skladišti munice, kam se jednou vplížil zloděj. Když uviděl chrápající obludu, zpanikařil a probudil stráže. Wojtek byl vyznamenán lahví piva.
Zatímco bar s kolegy navštěvoval běžně, ne vždy se mohl dostavit k apelu. Traduje se anekdota o oficírovi, který na nastoupenou rotu řval, kde že se fláká desátník Wojtek. Až když jeden z mužů neudržel smích, bylo důstojníkovi vysvětleno, že desátník jen zůstal zamčený ve svém výběhu.
Absolvoval všechny hlavní bojové operace, jichž se jeho jednotka při osvobozování Itálie účastnila. Jako součást britské Osmé armády se Poláci vyznamenali také v rámci operace Olive v září 1944 či za ofenzívy u Bologně v březnu 1945.
Právě v boji o klášter v horách utrpěl sbor tak těžké ztráty, že se uvažovalo o jeho stažení z frontové linie. To však generál Anders nedovolil ani poté, co po opětovném zmrazení diplomatických styků polské vlády se SSSR ustal přísun posil z řad sovětských zajatců. Tušil, že mu další muže přivede osvobozování pracovních a koncentračních táborů nacistů.
Chlupatý hrdina
Po podepsání kapitulace byl sbor převelen do Itálie a následující rok demobilizován. V průběhu války sloužilo v jeho řadách celkem 103 tisíc lidí, kteří se do své vlasti většinou už nevrátili, a jeden medvěd.
Wojtkova rota byla po válce odvelena na skotský venkov. Medvěd se stal celebritou obletovanou místními lidmi i žurnalisty a byl také čestným členem Polsko-skotského sdružení. Po rozpuštění jednotky byl "přeřazen" do edinburské zoo, kam mu jeho bývalí spolubojovníci nosili cigarety a pivo. Správcům zahrady nezbylo než neustálé porušování návštěvního řádu tolerovat.
V prosinci roku 1963 podlehl Wojtek v poměrně nízkém věku dvaadvaceti let rakovině. Jeho příběh si vypráví již čtvrtá generace Poláků, která jako první žije ve svobodné Evropě, za kterou Wojtek a jeho spolubojovníci nasazovali životy. Granáty odnošené medvědem možná válku nevyhrály, ovšem morální povzbuzení a naděje, které huňatý válečník rozdával na potkání, jistě zanedbatelné nejsou.
Wojtka proto připomínají pamětní desky v edinburské zoo, v londýnském Britském válečném muzeu i ve Válečném muzeu v kanadské Ottawě. Na jeho počest byly vztyčeny dvě sochy, v Londýně a v jednom městečku na anglickém venkově. Na podzim minulého roku schválila městská rada Edinburghu vztyčení bronzového sousoší Wojtka po boku polského vojáka a medvědovo zpodobnění bude letos odhaleno i v parku v Krakově.
