Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Někdy mívám i závrať, říká český profesionální cliff diver

aktualizováno 
Když si jde prohlédnout místo, odkud bude skákat, podlamují se mu kolena. Při skoku je už psychika připravená, bolest z nárazu na vodní hladinu však mozek na dlouhou dobu před skákáním varuje. „Oslabuje to morálku,“ říká Michal Navrátil, jeden z 23 cliff diverů na světě, kteří skáčou z výšky 27 metrů.

Michal Navrátil má tělo kulturisty, ale musí makat i na psychice. | foto: Adam Maršál

Většina lidí si myslí, že zdolat takovou výšku není pro profesionály žádná věda. Ale není to pravda. I Michal musí bojovat s pochybnostmi. Devětadvacetiletý Michal Navrátil na sobě musí denně hodně makat, aby jeho tělo vydrželo nárazy o hladinu. „Pořád chodím s kůží na trh,” říká. Tvrdí, že mezi cliff divery, jak se skokanům z velkých výšek říká, se bojí každý. Jemu nejvíc pomáhá, když si všechno v klidu srovná v hlavě.

Pokud má závodit v lokalitě, kde ještě nikdy nebyl, snaží se o ní najít co nejvíce informací na internetu, aby věděl, do čeho jde. Hledá i takové detaily, jako kde bude základní tábor, jak bude vypadat skok, kudy se k němu bude přicházet. Vše funguje jako podpora psychiky. První den si jde skok jen prohlédnout. Neskáče, protože jeho tělo a psychika ještě nejsou připravené. V tu chvíli se mu někdy i podlamují kolena. Když na sobě nemá plavky, mívá z výšky i závratě.

Někdy si lehne na zem kousek od odrazu a sleduje dopad jedním okem jako Mr. Bean v bazénu s třímetrovou skokanskou věží. „Jsem podělanej a jdu spát, protože vím, že druhý den tam musím být nastoupený, rozcvičený a připravený skákat,” popisuje.

Michal Navrátil

Narodil se v roce 1985, vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, je profesionálním skokanem do vody. Je jediným Čechem v elitní skokanské sérii Red Bull Cliff Diving, kde se skáče z můstku ve výšce 27 metrů. Aby se dostal na světovou úroveň, upsal se do angažmá ve vodním cirkusu v Číně. V rámci příprav působí ve vodní show na velkých zámořských lodích společnosti Royan Carribean. Je několikanásobným vítězem mistrovství republiky v cliff divingu High Jump.

Ráno už je všechno jinak. V těle Michalovi koluje adrenalin a všechno podstatné zařídí svaly podvědomě. Jakmile si stoupne na kraj skoku, je to, jako kdyby stiskl tlačítko zvláštního programu a nechal všechno na automatu. Nám divákům se pak zdá, jako by skok z téměř třiceti metrů nebyl nic výjimečného. Proto si zopakujeme pár základních faktů, které smělé domněnky rozptýlí. Pokud člověk skáče do vody z více jak deseti metrů, dopad na hladinu bolí. A to vždy, i v případě, že se skokan dokonale zpevní a hladinu pročísne s minimálním odporem.

Nejvíc dostanou chodidla. „Nejhorší je, že se bolest přenáší do mozku, kde se pak na dlouho rozsvítí žárovka varující před dalším skákáním. To je nutné překonat. Nemůžete si říct, že to vzdáte jenom proto, že to není příjemné. Ale stejně to oslabuje morálku. Člověku se do toho nechce, méně se soustředí a může dojít i ke zranění,” vysvětluje Michal.

Jako sebevražda

Každý, kdo by se odhodlal skočit do hlubin bez předchozího tréninku, by si mohl vážně ublížit. K tomu, aby člověka přešla chuť experimentovat, si stačí přečíst nejpravděpodobnější scénář letu. „Protože byste nevěděli, jak se ve vzduchu uvolnit, nejspíš byste okamžitě zkameněli a s největší pravděpodobností se začali natáčet ke straně. Buď byste dopadli na bok, nebo na záda,“ popisuje Michal. „V nejlepším případě si vyrazíte dech. Nebo si můžete vykloubit ruku nebo nohu nebo si narazit kostrč. Výjimkou nejsou ani bolestivé a krvavé klystýry. Často se natrhávají vazy v tříslech.”

Že by někdo skočil ze sedmadvaceti metrů bez několikaleté přípravy, je naštěstí dost nepravděpodobné. Každému, kdo měl možnost podívat se z můstku, se většinou rozklepala kolena do té míry, že se na můstek odvážil jen po čtyřech a metr před okrajem svou vycházku stejně raději vzdal. Skočit dolů je pro běžného člověka na úrovni představy na spáchání sebevraždy.

I Michal svou úroveň navyšoval postupně. Do patnácti let neviděl nic vyššího než desetimetrový můstek. V šestnácti poprvé vyrazil na závody do středočeských Hřiměždic, kde byla dvanáctimetrová věž. Další metou byl patnácti a dvacetimetrový skok na mistrovství Evropy. Ještě dnes si živě vybavuje, jak tehdy stál čtyři metry od okraje a klepala se mu kolena. Ale vyspal se a druhý den skočil.

Podívejte se na záběry z letošního světového šampionátu v cliff divingu:

Čínské peklo

Další stres na něj udeřil na Mar Meetingu v Itálii, kde poprvé skákal z 28,5 metru. Neměl žádné zkušenosti, téměř neuměl anglicky, neměl trenéra ani psychickou podporu. Nikoho neznal a nikdo neznal jeho. A k tomu měl ještě poraněný kotník z motorky, takže mohl sotva chodit. I profíci mají z této lokality strach, protože to shora vypadá, jako kdyby skákali do studny. Tak malý se mezi skalami zdá dopadový prostor hluboko dole. I přes velkou bolest byl Michal sedmý a v roce 2011 už závod vyhrál, což mu otevřelo cestu do nejvyšší třídy všech skokanských soutěží, do série Red Bull Cliff Diving.

Galerie NE

Medailon Michala Novotného vyšel v rámci projektu Galerie Ne.

Galerie NEje multimediální internetová galerie odvážných Češek a Čechů nebo lidí trvale žijících v Česku. Cílem je vyjádřit zápor, odmítnutí, nesouhlas. Nedovolit, co jiní mají za samozřejmé, nemyslet v běžných pojmech, nechtít, po čem touží ostatní, nejít předem danou cestou, nepřitakat tupě, nerozhodovat se bez užití kritického rozumu, nepodvolit se, neohnout, nenechat se zlomit, nepřidat se, nevybrat si jednodušší cestu, neuhýbat.

Říct ne nemusí znamenat negaci. Může to být nositelem kladného náboje, projevem pevného přesvědčení, charakteru, víry a sebevědomí. Ne může posílit, poposunout, otevřít jiné cesty, oklepat balast a nánosy konvence. Stačí v sobě nalézt odvahu. Nebo jen prostě nemoci jinak. Být jediný a jedinečný. V daný okamžik na daném místě. V čemkoliv. Sám za sebe.

Loňský ročník měl osm zastávek od thajského Krabi v Andamanském moři přes Malcesine na břehu jezera Lago di Garda v Itálii až třeba po Boston nebo Rio de Janeiro. Mezi nejodvážnějšími účastníky z celého světa si Michal vyskákal šesté místo. A letos si v průběžném hodnocení nevede o nic hůř.

Aby se dostal až tak vysoko, musel ve svém životě hodně obětovat. Ze všeho nejvíc musel říct ne svému pohodlí. Několikrát denně se věnuje fyzické přípravě. Na jeho postavě kulturisty byste nenašli ani gram tuku. Jediný způsob, jak denně trénovat na 27 metrů vysokém skoku, bylo upsat se k angažmá v Čínském vodním světě, kam Michal nastoupil před více než čtyřmi lety. Život tam byl krušný.

Dostával 800 dolarů měsíčně (kolem šestnácti tisíc korun) a přitom každý den riskoval, že se zraní. I když si dával pozor, stejně se nevyhnul nehodě. Při skoku z patnáctimetrové výšky se přetočil a udeřil se hrudníkem o hladinu takovou silou, že mu popraskaly průdušky. Týden plival krev a následky zranění ho provázely čtyři další měsíce. Aby toho nebylo málo, při jednom dopadu se mu úderem o hladinu otočilo chodidlo a potrhaly vazy v kotníku. Musel navštívit místního šamana, který léčil starou čínskou medicínou za pomoci mastičkových preparátů a zaříkávání. Dostal od něj recept na nápoj z vařených hadů, listí a kamínků. Denně ho musel vypít tři litry. Chuť byla příšerná, ale Michalovi se zázračně urychlilo hojení. Za deset dnů byl opět schopen skákat.

Nejenže si celou léčbu musel platit sám, ale mezitím mu ucházel plat z promarněných představení. Jeho ukrajinský boss ale stejně nikdy skokanům nevyplatil slíbené honoráře v plné výši, protože se bál, že by si jeho svěřenci koupili letenku domů a utekli. „Byla to pro mě opravdu velká životní zkušenost, kterou jsem si musel celou projít sám. Nikdo mi nepomohl. Přišli jsme si jako otroci. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát, ale vždycky jsem se zakousl, dělám to přece pro sebe a pro svůj sen dostat se mezi nejlepší,” líčí Michal své působení v Číně. Sebezapření se mu vyplatilo a ten samý rok obdržel pozvánku na svůj první závod série Red Bull Cliffdiving, v níž soutěží dodnes.

Je třeba se zatvrdit

Tréninku přizpůsobuje svou práci i v současné době, kdy působí na zámořské lodi společnosti Royan Carribean. Třikrát týdně dvakrát za večer skáče ve vodní show pro pobavení pasažérů. Na programu je desetimetrová věž a na závěr osmnáctka, z níž otočí trojité salto s půlvrutem. Bazén je uprostřed hluboký pouhé tři metry a shora to vypadá, jako kdyby člověk skákal do kbelíku s vodou. Michal musí věřit, že neskočí vedle. Vždy odmítne strach a jde do toho znovu a znovu. Nikdo ho přitom do ničeho nenutí. Jednoduše dělá vše pro to, aby byl stále mezi nejlepšími.

Momentálně pracuje na tom, aby se naučil nejtěžší trik na světě, který umí např. několikanásobý vítěz poháru v cliffdivingu Gary Hunt z Velké Británie, s nímž se Michal na závodech pravidelně potkává. Gary dává do skoku ze sedmadvaceti metrů do odrazu tolik švihu, síly a agresivity, že stihne udělat tolik salt a vrutů jako nikdo ze soupeřů. Ale Michal má zase jiné přednosti: například umí na můstku i v té strašlivé výšce postavit bezchybnou stojku. K tomu, aby šel pořád dopředu, pokořil strach i pohodlnost, ho motivuje spousta věcí. Vždy toužil patřit mezi světovou první třídu.

Kromě toho doufá, že díky jeho úspěchům bude Česká republika ve světě o něco lépe vidět. Tím víc ho mrzí, že Češi všeobecně málo fandí. Michal tím nemyslí jenom na závodech, ale i v obyčejném životě. „Je to pravý opak Ameriky. Tam sice spousta kluků nic neumí, ale každý do nich tlačí, že to daj, což jim hned dodá větší odvahu. U nás mladým sportovcům neustále někdo opakuje, že to nikam nedotáhnou,” lituje Michal. „Právě proto je potřeba se pořádně zatvrdit, říct si ne a snažit se o to víc!”

Autoři:


Témata: Poradna: Bolest




Nejčtenější

Tomáš Slavík - World City Downhill Tour
VIDEO: Padesátkou na kole úzkými uličkami. Český biker zdolal drsný sjezd

Řítili se dolů krkolomnými, těsnými uličkami, zdolávali schody, vybírali ostré zatáčky. Do tváře jim ze zápraží křičeli fandící obyvatelé domků, občas se...  celý článek

Jedním z kvinteta protagonistů odborů je Cain Velasquez.
Bojovníci MMA založili odbory. Chtějí zdravotní benefity i vyšší platy

Rvou se v kleci, teď se však míní prát i za své zájmy jako pracující. Za jistější pracovní místa, za proplácení nemocenské. Skupina bojovníků MMA založila...  celý článek

Umanutý zjev, vykloubená teorie. Hans Hörbiger měl za to, že odhalil světodějný...
Základem univerza je led, věřil strojař. Ctili ho i nacisté

Ve složitých časech jsou lidé schopni věřit čemukoliv, co dá věcem větší rozměr či jasný smysl. Například okultismem nasáklou teorií o ledu jako podstatě bytí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.