“Chtěl jsem vstoupit do knih rekordů,” vysvětlil po výkonu student Puskar Nepal, “před pár lety jsem se dověděl, že existuje kategorie pro kopání se do vlastní hlavy.” Vášeň, láska byla na světě, bylo rozhodnuto, myšlenka přešla v akci. Tato bizarní kategorie Puskara uchvátila a mladík začal pracovat na tom, aby se stal jejím králem.
Cvičil několik hodin denně, zaměřil se na techniku, při níž si kopal do hlavy střídavě oběma nohama. “Trénování bylo drsné. Před rekordem jsem se velmi tvrdě připravoval osm devět měsíců, aby bylo moje tělo flexibilní, protože výkon vyžaduje, abych byl po jednu minutu ohnutý,” popsal Puskar a přiznal, že se o něj jeho přátelé báli. “Mnoho z nich se obávalo, že se zraním,” uvedl.
Jeho cíle však byly silnější než obavy kamarádů. A byly vysoké, Puskarovi nešlo o vlastní slávu. „Chtěl jsem něčím přispět chudým lidem z venkovských oblastí,“ řekl bez bližšího vysvětlení spojitosti mezi kopy do hlavy a sociální situací v Nepálu.
Úspěšný pokus o rekord absolvoval už v prosinci loňského roku, certifikát od porotců z Guinessovy knihy rekordů však obdržel až v srpnu 2015. A povzbudil jej a posílil jeho přesvědčení, že bizarní rekordy mají hlubší rozměr. „Jsem tak nadšený z Guinessovy knihy rekordů, že jsem se rozhodl udělat víc než stovku dalších rekordů. Věřím, že moje rekordy pomohou propagovat mou zemi, rodné místo Gautama Buddhy, po celém světě. Rovněž chci prokázat, že lidé z malé a chudé země, jako je Nepál, mohou něčeho dosáhnout. Chci být lidem své země inspirací,” objasnil své motivy.
Vůbec poprvé se kopáním o vlastní hlavy zapsal do Guinessovy knihy rekordů Američan Michael Lloyd, v roce 2003 to zvládl 42krát za minutu. Od té doby rekord před Puskarem překonalo osm borců, naposledy Joel Leindecker ze Spojených států, který si v roce 2013 za minutu udělil 127 kopanců do hlavy.
