Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Box je v Thajsku dobrý byznys, říká Čech, který tam profesionálně bojuje

aktualizováno 
Odjel jako amatér a vrátil se jako profesionál. Box je v Thajsku národní sport, ale filozofii ani meditování v něm nehledejte. A mnoho tréninkových center je navíc jen továrnami na peníze, říká Mirek Doupovec. Sám v Thajsku zápasí v MMA kleci.

Své profesionální působení v MMA kleci si Mirek Doupovec odbývá v Thajsku, kde trénuje. | foto: archiv Mirka Doupovce

Do Thajska se poprvé dostal před šesti lety. Jel si tam tréninkem odpočinout od náročné práce a skončil u thajského boxu, Mixed Martial Arts (MMA) tam tehdy ještě nebyly tak populární. Nakonec se však k MMA dostal. „Všimli si mě lidé, kteří tam MMA rozjížděli. Hledali Evropana, který by chtěl za jejich gym zápasit,“ vzpomíná. Na kamarádovo doporučení se stal po tříměsíční zkušební době zaměstnancem gymu.

Fotogalerie

Thajsko známe především jako zemi boxu. Je tam thajský box národním sportem?
Naprosto. Snad nejlepší thaiboxer na světě ve své váze a ve své době Thajec Buakaw Banchamek (Pramuk) se dostal do celosvětově populární soutěže K1 a dnes je skutečnou hvězdou, bohem Thajska. A potom jsou tu turisté. Jako jezdí cizinci do Prahy a chtějí se podívat na orloj, jezdí do Thajska za thajským boxem. Dnes už jsou tu stovky gymů, ale dřív jich bylo jen několik, kde se pořádaly zápasy mezi domácím borcem a cizincem. Thajec proti Evropanovi, proti Rusovi, černochovi. To bylo nejen pro místní publikum velmi atraktivní.

Z jakého sociálního prostředí thajští zápasníci pocházejí? Je box cestou, jak se vyvázat z chudoby?
Je to přesně tak. Thajci, třeba i sedmileté děti, jsou schopni uživit zápasy celou svou rodinu. Trenéry dnes často dělají děti bývalých zápasníků. Navazují na tradici rodičů, protože v dnešní době to je dobrý byznys.

Takže thajským boxem se dá dobře uživit i v Thajsku?
Řekl bych, že jenom v Thajsku. Kluci, kteří zápasí u nás v Česku, se extrémně nadřou a nemyslím si, že jsou oceněni tak, jak by se slušelo. Tréninky jsou tvrdé, jezdí na sparringy do Nizozemska, do Běloruska, věnují sportu obrovské množství času a peníze, které dostanou za zápas, jim tak tak pokryjí náklady. Když Thajec podstoupí tři čtyři zápasy za měsíc, což se dá zvládnout, zabezpečí kompletně celou rodinu.

Mainstreamový trenér vás utahá sklapovačkami

Co byste doporučil sportovním turistům, kteří by se chtěli vydat zdokonalit se v bojových sportech do Thajska?
Rozdělil bych to na tři různé úrovně. Pokud chcete jet na dovolenou a nechcete tam jen ležet na pláži, zkuste privátní tréninky. Pronajmete si tam místního trenéra, hodina tam vyjde finančně zhruba jako tady. Trenér se vám věnuje, zhubnete, uděláte si trošku postavu. Nedoporučuji to ale někomu, kdo už má nějaké zápasy za sebou a potřebuje jít nahoru.

Proč to už nestačí?
Takovému soukromému trenérovi začíná pracovní doba v osm hodin ráno, v poledne má dvě hodiny pauzu a jede často až do deseti do večera. Představte si, že dostanete na ruce lapy a celý den do vás někdo mlátí a kope. Je prostě unavený. Proto vás zničí tím, že vás nechá dělat 200 kliků a 500 sklapovaček, místo aby vás učil techniky. To nepotřebujete.

Jak se tomu tedy vyhnout?
Potřebujete se dostat do třídy mezi zápasníky, kde se naučíte třeba klinče a kde máte proti sobě stejně kvalitní partnery. Pokud v Thajsku strávíte řekněme tři týdny, vystřídáte několik desítek sparring partnerů z různých zemí s různým stylem, dá vám to mnohé. Když tam strávíte měsíc a půl, můžete vystřídat 40 až 50 sparring partnerů, kteří vás mohou někam posunout.

A další, ještě vyšší úroveň?
Třetí verze jsou kluci, kteří tam jedou už jen za tím nejkvalitnějším tréninkem. V takovém případě je nejlepší přijít k manažerovi a říct: „Chci boxovat v Bangla Areně.“ (nejznámější boxerský stadion na ostrově Phuket – pozn red.) On si vás okoukne, potom i další trenéři, posoudí, zda na to máte, a pokud ano, dostanete se do třídy, kde jsou jenom závodníci.

A čekají vás mnohem náročnější tréninky, že?
Probíhají tak, jak když se v Česku připravujete na zápas, s tím rozdílem, že takovým intenzivním způsobem tam probíhají každodenně. Výhoda je, že pokud trénujete dvou nebo třífázově, neztrácíte čas přesuny. V Thajsku bydlíte pár desítek metrů od gymu. Zatrénujete si, najíte se, skočíte si do bazénu a za další dvě hodiny můžete jít trénovat zase.

Miroslav Doupovec začínal s brazilským jiu jitsu. Páky a souboje na zemi se při MMA více než hodí.

Miroslav Doupovec začínal s brazilským jiu jitsu. Páky a souboje na zemi se při MMA více než hodí.

Pokrok musí být mnohem rychlejší než tady v Česku.

Mám za to, že to, co se tady kluci učí rok, vám Thajsko dá za nějaké tři měsíce. V Česku v gymu střídáte tak 20 soupeřů stále dokola, zatímco v Thajsku jich za pár měsíců vystřídáte desítky s různou technikou, různým stylem. A to vás vždycky posune dopředu. Tyto tři úrovně je dobré mít na paměti. Je škoda, aby nadějný člověk odjel do Thajska s tím, že si zaplatí běžný gym a všechno bude parádní. Některé gymy jsou tam dnes jen továrnou na peníze.

Meditování nečekejte

Většina asijských bojových umění a sportů bývá spojena s filozofií, celkovým postojem k životu. Platí to i pro thajský box?
Žádnou meditaci nečekejte. Je to národní sport jako v Brazílii fotbal nebo v Kanadě hokej.

Příprava na zápas nespočívá jen v technice, ale zahrnuje i jídelníček, mentální přípravu. Dají se v Thajsku očekávat i tyto složky?
V ryze komerčních gymech takovou péči nečekejte. Majitelům jde o to, aby se tam vystřídalo co nejvíc klientů a aby to odsýpalo. Pokud jste v menším gymu, který se vás snaží posunout nahoru, udělat z vás úspěšného závodníka, dostanete plný servis. V takovém gymu vidíte každý den manažera, jak diskutuje s trenéry, snaží se, aby vše opravdu šlapalo. Ve většině velkých komerčních tělocvičen se manažer projde jednou za měsíc, aby zkontroloval, jestli je tam dost lidí a jestli trenér jenom neleží a nehraje si s telefonem. Ale to je tak všechno.

Už jste zmínil, že jde o národní sport. Máte pocit, že je něco, co si místní trenéři nechávají výlučně jen pro thajské borce?
Kdysi to tak možná bylo, ale v dnešní době to ani nejde. V tělocvičně se dnes navíc prostřídá tolik různých boxerů z různých zemí, že se i místní trenéři od nich něco učí. Například Nizozemci mívají trošku jiný, tvrdší styl, takže pokud chtějí, aby jejich kluci vyhrávali, musejí se přizpůsobit. Kdysi se to redukovalo na jeden dva kopy, tři údery a loket. Dnes záleží na kombinacích, přesnosti a precizní technice. V malých gymech to rozhodně nikdo nešidí, manažeři potřebují, aby jejich svěřenci vyhrávali.

Je Thajsko ještě stále z hlediska tréninku nenahraditelné?
Pouze z finančních důvodů. Na zápasy vás skvěle připraví třeba v Nizozemsku nebo ve Švédsku. Sportovní turistika se však v Thajsku už neomezuje jen na thajský box. Poslední dobou se tam rozjíždí crossfit, jóga, brazilské jiu jitsu. Svůj sport si tam najde snad každý a rychle se posune. Zkušenosti, které tam získají, strava, teplo, to zabere. Když se pak vrátíte do Česka, možná zdejší trenéry i něco přiučíte.

Nařachanci vyšli z módy

Vy jste v Thajsku začal boxem. Proč nakonec zvítězily MMA?
Čím méně pravidel, tím líp pro mě. To mi vždycky vyhovovalo. Jdu do toho spíš srdcem než hlavou.

V MMA se počítá mrštnost a chytré kombinace.

V MMA se počítá mrštnost a chytré kombinace.

Táta se věnuje MMA, synek řecko-římskému zápasu.

Táta se věnuje MMA, synek řecko-římskému zápasu.

Překvapily vás tamní tréninky MMA něčím?

Toho bylo hodně. Byl jsem přesvědčený, že když je borec nařachanej, zvedá hodně činek, dobře vypadá, bude vyhrávat. Není to pravda. Dnešní trend je, že ti kluci jsou hubení, mrštní, znají vynikajícím způsobem brazilské jiu jitsu, jsou rychlí. Trénují s vlastním tělem a činku za tři měsíce do ruky ani nevezmou. Mám pocit, že v Česku kluci ještě hodně zvedají, mají ramena, ale to v MMA nefunguje.

Vítězí mrštnost?
Sám jsem viděl zápasy, ve kterých nastoupil velký namakaný chlap proti hubenému klukovi a do dvou minut bylo po zápase. Ačkoli měl nějakou chvilku ten nařachanec převahu, pak šla páka na ruku, na nohu a nebylo co řešit. Jestli se tedy ještě v Česku propaguje absolutní síla, v Thajsku je to úplně jinak.

Objevují se v thajských gymech i ženy?
Ještě před pár lety jsem na trénincích potkal dohromady tak dvě holky. Dnes je to zhruba 20 až 30 procent všech zápasníků. A ač je to až neuvěřitelné, hodně z nich dělá MMA. Musím říct, že spousta z nich je opravdu dobrá.

Odkud takový zájem žen o velmi tvrdý sport?
Většina cizinek začne v Thajsku cvičit asi hlavně kvůli figuře, ale dostanou se do stadia, kdy je to začne tak bavit, že chtějí zkusit zápasit. Když se pak k zápasu dostanou, často nad místními vyhrávají.

Čím to je?
Zdá se mi, že bývají houževnatější.

Měl jste s nějakou zápasnicí sparring?
Například s Valentinou Ševčenko. Patří k nejlepším na světě, takže to nebylo nic jednoduchého.

Nemusel jste se držet zpátky?
Vůbec ne. Technicky byla daleko lepší než já. Kdyby to šlo naostro, nejsem si jistý, že bych vyhrál. Možná nějakým náhodným KO.

Rady i varování ohledně tréninků jsme již slyšeli. Na co si dát v Thajsku pozor jinak?
Na dopravu. Jízda na motorce je v Thajsku nesrovnatelně nebezpečnější než všechny bojové sporty dohromady. Poznal jsem holku, která přijela, aby si provětrala hlavu po rozchodu. Začala dělat crossfit, občas si zašla zatrénovat thajský box a začalo ji to opravdu bavit. Tvrdě trénovala a dostala se na zápas v Bangla Aréně, který teoreticky sice neměla šanci vyhrát, ale zázraky se stávají, takže se jí to podařilo. Po jedné skleničce šampaňského s trenéry si sedla na motorku a zabila se. Dopravní nehody se tam bohužel stávají opravdu velice často.

A co byste doporučil tomu, kdo chce začít s bojovým sportem?
Pokud byste chtěli vyzkoušet MMA, je dobré začít s brazilským jiu jitsu. K tomu si alespoň jednou týdně zajděte na trénink thajského boxu, případně boxu, kickboxu, a pokud to začnete zvládat, najděte si trenéra. Osobně mohu doporučit Daniela Bartáka, nebo naši MMA legendu André Reinderse. Skvělí jsou i trenéři Miroslav Konevicch a Martin Štěpánek.

Může thajský box zkusit každý?
Jasně, kluci, holky, velcí, malí. Začít se dá už v nízkém věku. Můj syn dělal od svých čtyř a půl let thajský box, když byl za mnou v Thajsku. Pro jeho povahu to ale nebylo úplně ono. Zkusil brazilské jiu jitsu, dnes závodí v řecko-římském zápase a zdá se, že mu to vydrží.

Proč mu thajský box nesedl?
Je to taková povaha po otci, trošku ostřejší, a to pak ve škole není dobré.

Takže je lepší, když někoho povalí na zem, než když ho rovnou vezme pěstí?
Tak nějak. Ale je to lepší i z hlediska jeho dispozic. Na thajský box je důležité být rychlý, mrštný, můj syn je spíš silový, takže mu zápas vyhovuje, potenciál tam využije naplno.

Autoři:




Oblékněte dítě hezky a levně
Oblékněte dítě hezky a levně

Nakupujte v dětském bazárku eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.