Černý pětiletý dostihový valach Chrissio stojí vyděšeně u žlabu. Klepe se a nevypadá, že by k sobě někoho pustil. Čeká na zubaře, což se nikomu moc nelíbí. Ani zvířatům.
Psi i kočky se kvůli tomu uspávají, koně většinou taky, ale specialista na koňské zuby Josef Dušek z Nerošova u Hradce Králové žádná sedativa nepoužívá. "Za sedm let, co tuhle práci dělám, jsem musel uspat jen asi pět koní. To byla problémová zvířata, ke kterým do boxu nemohl ani jejich majitel," říká pětatřicetiletý muž s typickou postavou dostihového žokeje. Ostatně, sám dostihy jezdí.
Jak si poradí s Chrissiem, který dělá vše, aby na něj zubař nemohl ani sáhnout? Žádný křik, žádné svolávání lidí ze stáje, aby mu pomohli. Hlavně klid. Ke koni přichází sám, pomalu, mluví na něj, snaží se ho pohladit. Chrissio uskakuje a začíná se točit.
Dušek uhýbá, ale nevzdává to. Mluví, kůň se uklidňuje. Za chvilku na sebe nechá nejen sáhnout, ale i nasadit ohlávku, a dokonce otevřít hubu a prohlédnout zuby. Od té chvíle může zubař dělat, co chce, kůň se ani nehne. Dokonce vypadá, že se mu to líbí.
"Jeden trenér mi řekl, že jsem zaříkávač koní, ale na to nevěřím. Důležité je koně nevyděsit a přesvědčit ho, že se nic strašného neděje," vysvětluje Josef Dušek.
K práci zubaře se dostal ve Švýcarsku, kam odešel jako jezdec dostihových koní. Seznámil se s tamním koňským zubařem, začal se od něj učit a dnes je vyhledávaným odborníkem.
Stačí rašple a kleště
Koňský zubař má jiné nářadí než lidský. Nepotřebuje vrtačku - koním se zuby nevrtají a neplombují. Základem jeho práce je broušení. Koním totiž na rozdíl od lidí každý rok zuby dorostou o dva až čtyři milimetry. Sice se navzájem obrušují, ale nepravidelně, takže vznikají ostré hrany, které vadí. Zubní ošetření by tedy každé zvíře mělo absolvovat jednou za rok.
Poznat, že koně trápí zuby, není těžké. Přestane žrát, kousání ho bolí. Nechá oves i seno. Někdy se může objevit i problém při ježdění. Některým koním totiž v mezeře mezi předními řezáky a zadními stoličkami, kde je uloženo udidlo - konkrétně na horním patře před první stoličkou - vyroste takzvaný vlčí zub. Vadí, tlačí a musí ven.
"Broušení zubů koně nebolí, mají nervy uložené hluboko v dásni. Ale trhání, to je jako u člověka," říká zubař. Chrissio vlčí zuby nemá, ale zepředu na dásních, nahoře i dole mu zůstaly mléčné řezáky podrostlé už novými zuby. Proto musí ven.
Koně mají stejně jako člověk zuby dvoje. První, mléčné, ty mění do pěti let. Poté, co jim vyrostou druhé, stává se kůň dospělým. Někdy se ale stane, že mléčné zuby nechtějí z dásně vypadnout. Pak se jim musí pomoci.
Trhání zubů není nijak složitý zákrok. Zubař bere kleště, odhrne koni pysky a za vteřinu je zub venku. Kůň sebou jen cukne. Když jde po chvíli ven i druhý zub, nechá se dokonce pohladit.
V kýblu, který nosí zubař stále při sobě, je několik nástrojů. Většinou si vystačí se dvěma rašplemi a kleštěmi.
Když potřebuje Josef Dušek brousit a upravovat zuby v zadní části koňské huby, nasadí zvířeti na hlavu speciální ohlávku, takzvaný ohlávkový rozvěrač. Ten má na konci kovové chrániče a ze strany závit. Zubař jím pootevře koni hubu tak, že ji nemůže zavřít.
Tisíc koní za rok
Za den ošetří Dušek deset až patnáct koní. "Zvládl bych i víc, ale druhý den bych byl hotový. Je to dřina. Když dělá kůň problémy, sebere to hodně sil."
Ošetří tisíc koní za rok - od špičkových dostihových přes parkúrové a drezurní po westernové a rekreační. Přesto se nikdy nic nestalo. Žádné zranění, maximálně kopanec.
"Jednou se přede mnou kobyla zvedla na zadní a praštila mě předními kopyty do ramen. Padl jsem na zem, ale nic mi nebylo. Jen jsem byl trochu otřesený," vzpomíná. Za úpravu zubů jednoho koně si účtuje pět set korun.
Trhá zuby koňům, a když se usměje, je vidět, že i jemu jeden chybí.
Zubař bez zubu. Sice o něj nepřišel při práci, ale s koňmi to souvisí. Vylomil mu ho kůň, na němž seděl a který hodil hlavou. Sám totiž jezdí překážkové dostihy a letos by chtěl startovat ve Velké pardubické. "Je to můj velký sen. Snad vyjde..." I kdyby dostih nevyhrál, jedno vítězství získá. Jeho kůň bude mít nejlépe upravené zuby.
Kolik má kůň zubůZáleží na tom, zda je to hřebec (valach), nebo klisna. Obě pohlaví mají 24 stoliček (šest na každé straně nahoře i dole) a vpředu 12 řezáků (šest dole a šest nahoře). Hřebci mají navíc v asi pěticentimetrové mezeře mezi předními řezáky a zadními stoličkami hřebčí zuby - na každé straně jeden, nahoře i dole, tedy celkem čtyři. Ničemu nevadí, neodstraňují se, jen se občas musí zkrátit nebo zabrousit. |
