Ale já bych chtěl pro začátek něco speciálního, něco, co mi zrovna brnkne o nos. Chystám se zapojit do debaty o radaru, mám par nápadů, jak zreformovat EU, i našim komunistům bych poradil, ale to všechno počká.
Chce to inspiraci, polibek múzy… a vtom zazvoní mobil. Číslo mi nic neříká, ale zvednu to. Dobrý večer, jste majitelem tohoto telefonu? Hovor nezačíná zrovna šťastně, ale ženská má příjemnej hlas, odhadl bych ji tak na dvacet. Proč ne? Pokecáme. Víte, že máte úplně nejdražší tarif? Kolik provoláte za měsíc? Řeknu jí to. Se ženskou to málem sekne, ale je schopna pokračovat – Měla bych pro vás skvělou nabídku…
Než vyjmenuje všechny super cool názvy, zakrývající skutečnost, že bych měl v poště každej měsíc složenku, stačím si přelít čaj. Haló? Já vás slyším, ale nechci. Proč ne? O ženskou se zas pokouší mdloba. No, nechci. To bych už nebyl tak odvázanej...
Pamatujete na tu kampaň? Tehdy mě to úplně sebralo, nejprve jsem si myslel, že je to na nějaký výrobek odstraňující pocení v rozkroku, všude samej výskok, roznožka, ale pak mi došlo, že to není jen pro nevybouřené skejťáky, ale že si to můžu pořídit i já sám.
Ženské spadla nálada. Rozvinutý mateřský pud nahradil chladný racionální odhad – Tak to vám asi nepomůžeme. A pročpak ne? Jestli mi chcete pomoct, jednoduše mi zlevněte kartu... To asi nepůjde, odpovídá ženská letargicky. Zkuste to… Přeju pěkný večer. Hovor dospěl do svého konce.
Odkládám telefon a ještě chvilku si jen tak pro sebe brumlám. Žádné složenky, žádné papírování, žádné mzdové náklady na sekretářky, tak proč mi to dávaj takhle sežrat?
Neuplyne ani měsíc, aby mě někdo zoufale nepřemlouval, tady už nejde o peníze, jsem jak lovná zvěř! Na just budu volat nejdražším možným způsobem, nevzdám se, chcete vidět boj posledního mohykána? Tady jsem!
| Profil
Tobiáš Jirous |
