K autům vás přivedl tatínek, účastník závodů do vrchu. Kdy jste se závoděním začala?
Pasivně už úplně od mala, jezdila jsem s tátou na většinu závodů a fandila. Aktivně jsem poprvé usedla do formule v 15 letech při trénincích na opuštěném letišti. Pak to už šlo rychle, okruhová škola, závodní licence a pravidelné závody.
Začínala jste na staré Formuli 3 Delfín...
Potom přišla Formule Easter, Spider Baghira, F2 Chevron a v současné době jezdím s Formulí Dallara F301 s dvoulitrovým motorem Opel. Svezla jsem se i s několika cestovními závodními vozy, ale musím přiznat, že to pravé závodění je pro mne jen v autě bez střechy. Prostě není nad plnokrevnou formuli.
Jakými proměnami váš závoďák prošel?
Formule Dallara je původně formule 3 vyrobená v Itálii. Koupili jsme ji v Rakousku od majitele, který s ní jezdil okruhový šampionát. Prošla úpravami na "volnou formuli 2000". Zvedl se výkon motoru, udělaly se úpravy na podvozku i designu a je možné použít libovolně široké pneumatiky. Při váze lehce přes 500 kilo disponuje auto výkonem 280 koní.
Vítězím i nad vlastním strachem
Co vás na závodění baví?
Dokonalá souhra člověka s vozem. Vysoká rychlost je sice krásná, ale při závodech je stěžejní každý okamžik, každá zatáčka. Závody do vrchu jsou hlavně o přesnosti, skloubení rychlosti, silného vozu a obvykle úzké trati, která vede mezi stromy, domy nebo úzkými svodidly. Vítězím nejen sama nad sebou a svým strachem, ale nad silným strojem.
Zažíváte při závodech stres?
Stres i určitou formu strachu. Po celý závod si plně uvědomuji, že každá chyba může ve velké rychlosti znamenat dost nepříjemnou havárku. Nejde jen o to, sednout do formule a bezhlavě sešlápnout plyn.
Jste pověrčivá?
Moc ne. Měla jsem několik amuletů pro štěstí, ale když mne zklamaly, vyhodila jsem je. Ostatně, sezóna se startovním číslem 13 pro mne byla jednou z nejúspěšnějších.
Kde a jak trénujete?
Přes zimu se věnuji hlavně fyzické přípravě. Před závodní sezónou se párkrát svezu na okruhu v Brně nebo v Mostě, nastavení vozu testujeme na opuštěném letišti na Vysočině. V závodní sezóně už moc času na trénink není. Naštěstí mám maximální podporu doma. V pátek se sbalit a odjet na víkend závodit je mým a tátovým obvyklým rituálem.
Co vás v letošní sezóně čeká?
Chci co nejlépe uspět na mistrovství České republiky a hlavně v závodech evropského šampionátu. Ráda bych se svezla v silnějším voze a překonala své osobní rekordy. Možná vyzkouším i vysněnou Formuli 3000.
Pohybujete se v téměř výhradně mužském sportu. Co pro vás znamená porážet muže?
Uspokojení. Přestože nejsem zapřisáhlá feministka, vítězství nad muži mne opravdu těší.
Jak vás berou ostatní závodníci?
Doufám, že jako kamarádku i rovnocenného soupeře. Ale dobře vím, že někteří muži ženu za volantem nikdy neuznají. Za ty roky jsem si vyslechla spoustu poznámek typu "Vrať se k vařečce". Pokud se něco nepovede muži, je to smůla. Pokud se něco nepovede ženě, je to okamžitě neschopnost.
Mám ráda dominantní muže
Dají se na fakt, že jste vynikající závodnice, balit chlapi?
Myslím, že ne. Spíše se leknou a utečou. Někdy nejsou schopni pochopit ani to, že v jednomístné formuli je svézt opravdu nemůžu. V běžném životě se tím proto příliš nechlubím. Někdy mám chuť být jen obyčejnou ženskou a bavit se o běžných věcech.
Pohybujete se v mužském prostředí, jaký máte k chlapům vztah?
Vždy jsem měla víc kamarádů než kamarádek. S muži si víc rozumím, lépe si s nimi popovídám. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo, mám i několik velmi dobrých kamarádek.
Jací muži jsou vám sympatičtí?
Mám ráda inteligentní, silné a dominantní muže. Na vizáži nezáleží, musí z nich však vyzařovat sebevědomí. Chci, aby mi byl partner rovnocenný, ufňukaného maminčina mazánka nepotřebuji.
Říkáte, že milujete rychlost. Dokážete ji krotit, když sedíte za volantem jako běžný účastník silničního provozu?
Jezdím velmi rozumně. Adrenalinu si dostatečně užiji na závodních tratích.
Jako nabitá energií působíte i mimo závody...
Mám ráda, když jsou všechny mé životní aktivity svižné a energické. Nudu a stereotyp nesnáším.
Jak relaxujete?
Ráda ležím v posteli s knížkou, zajdu na squash, do posilovny nebo si zajezdím na kole.
Kromě závodění studujete medicínu. Jak to jde dohromady?
Před lety jsem se rozhodla, že prioritou pro mne bude medicína a závody budou až na druhém místě. Proto bude část mé závodní sezóny podřízena státnicím na vysoké škole.
edita práškováNarodila se v roce 1983 v Ledči nad Sázavou. Mezi největší úspěchy patří první místo v závodech do vrchu na Orlicku - Prix v roce 2007 či první místo na mistrovství České republiky juniorů v témže roce. Loni získala pohár pro nejúspěšnější závodnici v Evropě v závodech do vrchu. Letos ji čekají státnice na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Brno, obor stomatologie. Má ráda italskou a středomořskou kuchyni, hlavně ryby, a dobré víno, především bílé. Má ráda motorky a klasické sportovní vozy. Momentálně ji však uhranul Mercedes- Benz SLS AMG. "To je prostě nádhera," říká. |
Patří ženy do kokpitu formulí?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 31. března 2010. Anketa je uzavřena.
