Neřekli byste to do něj. Tlustý chlápek, který budí dojem, že je nejspokojenější, když se nacpe burritos s černými fazolemi. Dobrácký výraz. Jenže tenhle mexický tlouštík je zatraceně hbitý, když dojde na peníze. Carlos Slim Helú má majetek ve výši 74 miliard, poctivě spočítáno časopisem Forbes, a k tomu žraločí instinkt.
A taky obyčejné způsoby seňora z mexického maloměsta. Nemá žádný privátní ostrov a dlouho chodil s obyčejnými plastovými digitálkami. Má sice laptop, ale dává najevo, že ho nepoužívá: "Jsem muž papíru, ne elektroniky." Nemá vlastně nic, tedy kromě svých miliard a dvou domů. Žádné haciendy, žádné paláce v Las Vegas nebo Los Angeles, žádné domy v Paříži nebo Londýně, žádné jachty. "Hotel je levnější a navíc se o něj nemusíte starat," říkává.
Carlos Slim je sice ve světě téměř neznámý, zato Mexičané na něj narážejí celý život. Pořád mu sypou pesa do kapsy. Už je to tak zařízené. Velmi pravděpodobně se narodili v jeho síti nemocnic Star Medica a při porodu svítila elektřina, kterou tam přiváděly kabely či dráty jeho firmy Condumex. Tatínek si je vezl domů po silnici postavené jeho obřím stavebním koncernem Cilsa a předtím natankoval benzín vyrobený z ropy, kterou vytěžila jeho firma Swecomex.
Jak malí Mexičané narození v jeho porodnicích vyrůstají, jsou pojišťováni v jeho pojišťovnách, chodí do jeho restaurací i obchodních sítí a kouří jeho cigarety, ale hlavně telefonují z pevných linek a mobilů, jejichž sítě mu patří. Carlos Slim totiž vlastní firmy, které obhospodařují 90 procent všech pevných linek v Mexiku a velkou většinu mobilních sítí.
Samozřejmě začínal úplně nenápadně.
Co ho naučil libanonský tatínek
Nejbohatší člověk světa vlastně ani není Mexičan. Je to Arab. Libanonský křesťan. I když otázka je, jestli ještě mluví arabsky.
Jméno Slim, které působí docela americky a vzhledem k jeho fyzickému vzhledu i komicky, protože v angličtině znamená "štíhlý", je ve skutečnosti arabsky Selim.
Tatínek Julian Selim Haddád přijel do Mexika v roce 1911 a vlastně tam prchal. Bylo to v dobách Otomanské říše, která si odváděla patnáctileté chlapce do armády. Jeho rodiče o to nestáli, a tak ho ve čtrnácti posadili na loď směr Mexiko. Azyl už tam našli jeho starší bratři.
Založil si brzy obchod s potravinami pro arabskou klientelu a pojmenoval ho Hvězda Orientu. V roce 1911, kdy Mexiko procházelo jednou z periodických politických bouří, využil poklesu cen a koupil dům v hlavním městě. Od té doby stále bohatl. Tuhle lekci později stále připomínal svým synům, které měl s jednou libanonskou kráskou, a vypadá to, že nejvíc si ji k srdci vzal Carlos.
Děti prošly kupeckým drilem: tatínek jim pořídil účetní knížky a na konci týdne vždy všichni dohromady hodnotili, jestli nakoupené věci za ty peníze stály a zda to nešlo vyřešit jinak.
"Je jako loupeživý baron ze Spojených států devadesátých let 19. století. S tím rozdílem, že Slim je Rockefeller, Carnegie a J. P. Morgan v jedné osobě," charakterizoval mexického boháče pro list The Wall Street Journal investor David Martínez.
Carlos vydělával peníze od malička. Miloval baseball a jako všichni ostatní kluci sbíral kartičky s hráči. Jenže on z toho udělal byznys. Odhadoval, kteří ze začínajících hráčů by mohli být dobří, kupoval jejich kartičky levně od spolužáků a když dosáhli slávy, draze je zase prodával.
Ve dvanácti si otevřel vlastní bankovní účet a někdy v té době nakoupil první akcie Banco Nacional de México.
Rozhodně nebyl hlupák. Když šel studovat na techniku, rovnou tam začal i učit matematiku. Investoval na burze, měl vlastní firmy a když mu bylo šestadvacet, jeho majetek měl hodnotu 40 milionů dolarů.
S těmihle drobky se však nehodlal spokojit.
Vynikal, když se vše hroutilo
Přišel rok 1982, mexická ekonomika se zhroutila, investoři prchali, peso devalvovalo a firmy byly najednou za babku. Nikdo je ale nechtěl, protože nikdo nevěděl, kdy která zkrachuje. Kupoval je jediný člověk. Carlos Slim.
Vzpomněl si na příklad svého otce a taky na podnětnou knížku amerického futurologa Alvina Tofflera Budoucí šok, jejíž rukopis mu autor ještě před vytištěním poslal s žádostí o názor. Hlavní však asi byl instinkt.
Kupoval všechno od cementáren po hotely. Když koncem 80. let přišlo oživení, nestačil počítat zisky. Největší mexická pojišťovna, za kterou zaplatil 44 milionů dolarů, to dotáhla na 2,5 miliardy. Slušný vývar.
Najednou vlastnil na dvě stovky podniků a patřil k nejbohatším Mexičanům. Jenže pak zavětřil další šanci. Počátkem 90. let vláda prodávala monopolní telefonickou společnost Telmex. Dal se dohromady s France Telecom a Southwestern Bell a vyhrál. Byl to byznys snů.
Pak přišly další obchody, ale ty už jen potvrzovaly, že pan Slim má čich. Třeba v roce 1997 koupil tři procenta akcií společnosti Apple Computers. Firma byla zrovna na dně a vypadalo to, že Slim vyhodil peníze do kanálu. Jenže pak nastoupil do Apple zpátky Steve Jobs a cena akcií vyletěla ze 17 dolarů na stovku, pak na dvě... Znovu je potřeba říct: slušný vývar.
A mexický magnát už pomalu nestačil počítat peníze. Nechal se dokonce slyšet, že neví, co přesně mu patří.
V březnu 2007 předstihl Warrena Buffetta, když se podle časopisu Forbes stal druhým nejbohatším mužem planety. Hned za Billem Gatesem. Vlastnil 53,1 miliardy.
Rád mluví o technologii, v práci ale dává přednost papíru a peru. Stěny jeho sídla, kde hostil například Gabriela Garcíu Márqueze nebo Billa Clintona, zdobí mexické krajinomalby z 19. století. Slim trpí nespavostí a do noci si prý čte o Čingischánovi.
Druhé místo mu vydrželo pět měsíců. V srpnu 2007 už byl první. Měl 59 miliard. Gates o miliardu méně. Pak se ti tři vzájemně předháněli a střídali, ale od loňského března Slim pořád vede. A zvyšuje náskok, byť je to i proto, že Gates a Buffett se části svých peněz vzdávají ve prospěch charity.
Ale tohle už tabulky nezajímá. Slim vede. Možná za tím však nebyl jen úspěch a dobrý nos.
Co takhle dobré styky se seňory nahoře?
Trochu blátíčka
Kritikové nenechávají na Slimovi niť suchou a dolar čistý. Nejdříve mu prý šel na ruku mexický prezident Carlos Salinas, to když kupoval telefony, podruhé to byl další prezident Vicente Fox. Hned si vzal do své vlády Slimova zaměstnance – a zrovna jako ministra telekomunikací.
Celé Mexiko si šušká, že Slim díky svým politickým konexím dokázal vždy přibrzdit konkurenci nebo jí rovnou šlápnout na krk.
Na druhé straně v zemi, kde polovina lidí žije pod hranicí chudoby a kde tisíce riskují životy při hledání místa v USA, je asi pochopitelné, že je magnát jako Slim terčem všemožných pověstí.
Jeho kritici tvrdí, že tím, co všechno vlastní, vlastně brzdí Mexiko v rozletu. Pro zemi se už objevila i přezdívka Slimlandia.
Vyčítají mu rovněž, že nedává své peníze na charitu jako Gates a Buffett. On se brání tím, že pomáhá líp. Peníze směřuje na stavby škol, nemocnic nebo silnic. "Takové projekty vytvoří víc pracovních míst a pomohou lidem lépe než projekty Billa Gatese," řekl jednou Carlos Slim.
Ať tak či tak, je Slim zajímavý tím, že se chová jako barvitá figurka ze staré školy. Při koupi kravaty je ochoten smlouvat o deset dolarů, obleky si kupuje se slevou ve vlastním obchodě. Jediné, na čem prý nešetří, je tequila a doutníky.
Uvidí se, co se svými miliardami udělá a zda vše odkáže jen dětem. "Poznal jsem, že jsou situace, kdy vám není k ničemu ani sebevětší hromada peněz," řekl poté, co mu zemřela manželka a on sám přežil těžký infarkt. "Bůh je neúplatný a rakev nemá kapsy."
