Podle psychologů prochází každý vztah fázemi, v nichž se střídá idylické období s krizemi. Nejzásadnější kritická období přicházejí přibližně v tutéž dobu, protože vycházejí z obecných skutečností jako je například pominutí zamilovanosti nebo odchod dětí z domova.
"Je samozřejmé, že nic v lidských vztazích nelze absolutně zevšeobecňovat a žádná poučka není platná pro každého bez rozdílu," podotýká psycholožka Eva Malá. "Stejně tak například tvrzení o tom, že vztah prochází největší krizí po sedmi letech, bude mít zcela jistě různé varianty. U někoho tato krize může nastoupit o rok dříve, u jiného zase později. V zásadě však platí, že jistá období vztahu jsou náročnější a rizikovější."
První rok: vystřízlivění
Zpočátku vztahu se vám samozřejmě zdá všechno úžasné, růžové a optimismus z vás téměř stříká. Aby ne, když jsou v pohotovosti všechny pozitivně působící hormony a udržují vaši zamilovanost a euforii doběla rozpálenou. Vaše tělo je zásobováno adrenalinem, kortizolem, noradrenalinem a dopaminem a tento hormonální koktejl (který je mimochodem podobný tomu, který tělo produkuje i při stresu) zodpovídá za to, že u svého protějšku ignorujete všechny zjevné i méně zjevné chyby.
Není vaše milá příliš chytrá, domácí práce zná pouze z vyprávění a projevuje se tak trochu jako stíhačka? V prvních měsících vztahu si toho nejspíš nevšimnete ani v případě, že by to vyšlo na titulní straně celostátně vydávaných novin. Po roce však produkce hormonů poněkud klesá a přichází vystřízlivění, s nímž může být spojena i nepříjemná kocovina.
Třetí rok: konec zamilovanosti, nástup stereotypu
Přibližně po třech letech se připravte na to, že vaše původní zamilovanost zmizí za obzorem a vystřídá ji stereotyp. Podle evolučních biologů je období zamilovanosti přírodou naplánováno tak, aby žena stihla počít dítě, porodit ho, přestat kojit a počít případně dalšího potomka.
Třetí rok vašeho vztahu je proto z tohoto pohledu kritický. Letos v březnu byla zveřejněna studie, jejíž výsledky citovala například agentura Reuters. Podle ní je tříletá krize vztahu mnohem zásadnější a ohrožuje ho víc než legendární sedmiletá. Zabijákem vztahu je podle autorů výzkumu především stereotyp, který se po této době nutně musí objevit. Výzkumu se zúčastnilo přes dva tisíce Britů, kteří referovali o svých vztazích, hádkách a partnerské spokojenosti.
Mimo jiné se ukázalo, že po třech letech trvání vztahu vadí lidem nejvíc váhový přírůstek partnera, jeho chrápání, neschopnost udržet pořádek, přílišná pracovní vytíženost a další skutečnosti, na něž každodenní fungování vztahu naráží.
Sedmašedesát procent respondentů uvádělo, že je partner/ka rozčiluje maličkostmi, a jen šestnáct procent těch, kteří spolu chodili tři roky, bylo spokojeno se svým sexuálním životem. Třetí rok byl také přelomovým z hlediska toho, jak často začali partneři trávit víkendy a dovolené sami bez své drahé polovičky. Kromě toho vědci spočítali, že páry, které jsou spolu tři a více let, se hádají průměrně 2,7 hodiny týdně. Ty, které jsou spolu méně než tři roky, tráví hádkami v průměru 1,2 hodiny týdně.
Sedmý rok: nuda a potřeba změny
Sedmý rok je z hlediska vztahových krizí legendární. "Netuším, proč si nepříznivé označení vysloužil právě sedmý rok a nikoli šestý nebo osmý, ale obecně lze říci, že zhruba v tomto období řada lidí zjistí, že jejich vztah stagnuje a nikam dál se už neposouvá. Pokud zůstávají partneři stále jen na úrovni vztahu bez závazků a dlouhodobějších prognóz, vztah se může, laicky řečeno, přechodit," říká psycholožka.
Za pravdu jí dává i výzkum z roku 2009, který citoval magazín Science Daily. V něm psychologové zpovídali 123 párů, které spolu byly sedm let, a poté s nimi rozhovor opakovali ještě znovu s dvouletým odstupem. Nejvýraznější stížnosti respondentů směřovaly k nudě a stagnaci, která vztah začala prostupovat. Pokud se ve vztahu neobjevilo dítě nebo si partneři například nenašli společnou aktivitu, která by je naplňovala, po dalších dvou letech (pokud spolu zůstali) už mluvili o nudě jako o nepřekonatelném problému, který jejich vztah likviduje. Pokud se v tomto období objeví například někdo atraktivnější nebo zajímavější, existuje výrazně vyšší pravděpodobnost, že jeden z vás podlehne.
Sedmnáctý rok: prázdné hnízdo
Přežili jste první, třetí i sedmý rok a těšíte se na slunný podzim života? Pozor, abyste ho nestrávili v rozvodovém řízení. "Řada rodičů se těší, až jejich děti budou větší a budou se moci věnovat jeden druhému či sami sobě," říká psycholožka. "Když ale pak toto období nastane a děti již potřebují výrazně méně péče, často zjistí, že vlastně neví, jak s volným časem naložit nebo o čem si povídat. S překvapením shledávají, že jejich jediným pojítkem se za ty roky staly právě a jen jejich děti."
Podobnou zkušenost má i čtyřiačtyřicetiletý Luděk z Prostějova. "Dokud byly děti malé, byli jsme s manželkou neustále v poklusu a pořád jsme si stěžovali, že na sebe nemáme vůbec žádný čas. Teď je staršímu klukovi devatenáct, mladšímu sedmnáct a potřebují nás, jen když žádají o kapesné. Mají svoje vlastní akce a partu, se kterou vyrážejí. Letos jsme proto byli na dovolené s manželkou sami. Poprvé po téměř dvaceti letech. A byl to průšvih. Zjistili jsme, že si dokážeme povídat prakticky jen o klucích, takže jsme buď vzpomínali, co jsme s nimi prožili, nebo jsme si četli. Byli jsme jako dva důchodci," stěžuje si.
"Takzvaný syndrom prázdného hnízda, kdy děti sice nutně nemusí okamžitě opustit domov rodičů, ale jsou už natolik samostatné, že je nepotřebují, představuje zátěžovou situaci pro každý vztah," varuje psycholožka. "Manželé si musí uvědomit, že jejich životní role není limitována pouze rolí rodiče, ale že jsou i partneři. Často se musí znovu naučit spolu mluvit nebo si najít koníčky a aktivity, které je oba naplňují tak, aby získali nová konverzační témata a smysluplně vyplnili volný čas, jehož mají najednou mnohem víc."
