Kenny G
Rozevlátá image, záplava kudrlin a upnuté tričko – přesně taková je image saxofonisty Kennyho G, kterého shodně nesnášejí jak fanoušci jazzu, tak i rockeři.
Vystudovaný účetní, který popu představil saxofonová sóla a stal se velmi kvalitním doplňovačem jukeboxu letištních hal, hotelových komplexů a načančaných restaurací 80. let.
V podstatě vymyslel hudební žánr zakládající se na naprosto-nikomu-nevadícímu popu s pianem vespod a něžně poletujícím saxofonem nad zemí.
Hudba, při které se musí opupínkovat každý, kdo má muziku aspoň trochu rád, je navíc doplněna i videoklipy s tak nekonfliktní vizáží Kennyho (dlouhé vlasy už dneska nikoho nedojímají), až se za hranici nevkusu přehupuje zcela spolehlivě.
Tokio Hotel
Dětské kapely, které vznikají u našich německých sousedů, jsou další vděčnou studnicí humusu. A to nejen co se hudby týče, samozřejmě.
Bizarní emo vizáž, která v Německu odstartovala černo-červenou módní vlnu hábitů, upnutých kalhot a extravagantních barevných účesů s výrazným líčením (i u chlapců), mají na svědomí zvlášť dvojčata Tom a Bill Kaulitzové, která si do party přizvala ještě Gustava Schäfera a George Listinga.
Krásný vzhled doplněný černě nalakovanými nehtíky nese už dlouhou dobu své úspěchy.
Po davovém šílenství v Německu, Rakousku, ale i u nás přišla i jedna oficiální cena: Tom byl jistým zahraničním časopisem jmenován sedmou nejošklivější ženou světa v roce 2006.
Color Me Badd
Oklahoma si asi oddechla, když se čerstvě dospělá čtyřka chlapečků rozhodla dobýt slávu v New Yorku. Po střední škole, kde se seznámili, se svezli na vlně slávy New Kids On The Block a v roce 1990 si založili kapelu.
Společně to táhli celých deset let, na čemž je poměrně bizarní skutečnost, že měli pouze jeden jediný hit.
Skladbu I Wanna Sex You Up zná asi úplně každý, poslouchali jste ale někdy pořádně, o čem se v ní zpívá?
Jasně, je to o sexu, pohlavním styku, souloži.
Pokud vám ale ve videoklipu dvaadvacetiletí mladí muži, navíc extrémně oškliví, vyprávějí v terminologii SuperCroo (třeba: Už od první chvíle, co jsem tě viděl/Chtěl jsem ti ho tam strčit/Tvoje tělo se zmítá/Takže lásko, můžu ti to udělat?) a k tomu přidávají, že by se vysoké blonďaté Rusce chtěla pod kalhotky podívat celá kapela, je dost možné, že se vám po chvíli z toho všeho zvedne žaludek.
Pochopí někdo, jak se čtveřice slizkých oblud ražení Color Me Badd mohla stát idolem byť jedné dospívající dámy?!
The Kelly Family
Hrozba jménem The Kelly Family je věčná a vždycky, když už to vypadá, že zmizí z povrchu zemského, znovu se objeví.
Typické je pro tuhle rodinku to, že mezi mladými dívkami vzbuzuje podobné davové šílenství jako třeba Michael Jackson – spaní před stadionem, kde mají tito ošklivci hrát, pištění a omdlévání byly na denním pořádku.
My Češi je nejvíc známe z poloviny 90. let, kdy byli úplně nejznámější a užívali si opravdového výsluní.
Devítičlenná, ultra-nehezká rodinná formace irsko-amerického původu tehdy vydala desku Over The Hump, které se jenom v Německu prodalo víc než 3,5 milionu kopií, což jí zařídilo prvenství v nejprodávanějších deskách v historii Spolkové země.
Mánie rodiny Kellyů, v níž v 90. letech zvlášť vynikal blonďatý nádhera Angelo, měla ale své kořeny už v 70. letech, kdy formace slavila úspěch ve Španělsku. Následovala přestávka, pak léta 80. a další sláva, kdy se je oblíbili především Belgičané a Holanďané.
Pak přišly na řadu zmíněné devadesátky, abychom se přehoupli do nového milénia a německého koncertního turné v roce 2007.
A špatná zpráva na závěr: ošklivá Kellyovic mládež už začala rodit své potomky, takže se jich asi nezbavíme už nikdy.
Extreme
Taky si ještě pamatujete na úděsný cajdák More Than Words z roku 1990? Jeho autorem je americká kapela Extreme, a i když už samotná píseň byla dost příšerná a na nervy útočíčí (víc než tři poslechy po sobě stoprocentně nezvládnete), vrcholem hnusu byl videoklip.
Hlavními a téměř jedinými postavami, které se v této víc než čtyři minuty dlouhé černobílé podívané objevují, jsou zpěvák Gary Cherone a kytarista Nuno Bettencourt.
Heterosexuálové, kteří vzbuzovali sympatie zvlášť u homosexuálů (More Than Words vzbudila bouřlivou diskusi ohledně sexuální orientace obou hlavních protagonistů kapely), se srdceryvnou baladou doputovali až do čela americké a mnoha dalších hitparád.
Extreme se rozpadli v roce 1996, aby se loni dohodli na comebacku a nahrávání nového materiálu.
Vanilla Ice
Počátek 90. let byl, pokud jde o hvězdy jednoho hitu, velmi dobrým semeništěm. Vedle třeba Dr. Albana nebo Markyho Marka k nim bezpochyby patří i divoký bílý rapper v lesklých mundúrech s vyčesanými vlasy do efektního slušňáckého kohoutu Vanilla Ice.
Rapper, kterého nejen za příšerný hit Ice, Ice Baby nenáviděla celá hip-hopová komunita a který ukázal jen to, že většina bělochů by se rapu prostě věnovat neměla.
Na skladbě byla vlastně zajímavá jenom hudba; hlavní motiv si totiž Vanilla bez dovolení vypůjčil ze skladby Under Pressure od Queen a Davida Bowieho.
Od kohokoliv a kdykoliv si ostatně vypůjčoval velmi rád a často: někdy proto musel v jednu chvíli čelit hned několika žalobám.
Chlapík, vlastním jménem Robert Matthew Van Winkle, je v hudbě svým způsobem aktivní dodnes.
Jednak je stále oblíbeným terčem všemožných bavičů, jednak objíždí hlavně státy východní Evropy (před nějakou dobou byl u nás, před Vánocemi si zahrál v Polsku) s komponovaným programem.
Ten je postaven na wrestlingu, boxu, freestyle motocrossu a samozřejmě jeho jedinečné hudbě.
Boy George
Boy George, vlastním jménem George Alan O´Dowd, vtrhnul v 80. letech na přední příčky hitparád coby frontman formace Culture Club a autor bezpočtu pop-rockových hitovek s vůní reggae, r´n´b či soulu, jako Do You Really Want To Hurt Me, Karma Chameleon nebo Time (Clock Of The Heart).
Culture Club získali v roce 1983 sošku Grammy a od dob Beatles byli také první kapelou, která dokázala do oficiální americké hitparády protlačit hned tři singly z debutové desky.
Pak ale přišel románek se špatným koncem, který měl Boy George s bubeníkem skupiny Jonem Mossem, a protože šrámy na duši byly moc velké, umělec se skupinu rozhodl rozpustit.
Od té doby střídá obskurní figurka s neuvěřitelnými účesy a vytetovanými očními linkami povolání za povoláním: vyzkoušela si už herectví, psala muzikál, knihy, věnuje se módnímu návrhářství (pracuje pro Versaceho).
A taky šňupe kokain, za což mu před časem uložil soud pět týdnů metení newyorských chodníků.
Richard Marx
Podobně jako rock-pop je stejně na hraně i další žánr zvaný adult contemporary, tedy jakási nenáročná hudební tvorba pro dospělé.
Do téhle škatulky spadá i sympaťák z přelomu 80. a 90. let Richard Marx.
Je autorem další skladby z obludária nejhorších balad na světě Right Here Waiting. Ta pochází z desky Repeat Offender, která zcela nepochopitelně sesadila z první albové příčky v USA i Prince.
Jeho sláva začala blednout v půli 90. let... a i když dnes už jeho hudba vlastně nikoho nezajímá, urputně tvoří dál: posledním počinem byla další krásná balada Your Goodbye z roku 2007.
Kdyby býval zůstal doprovodným vokalistou Lionela Richieho, Madonny nebo Whitney Houston, u nichž začínal, asi by se dneska uživil líp.
Schází vám v prvním dílu našeho výčtu někdo, kdo je podle vás skutečným skvostem? A podpoříte jeho zařazení do elitního výběru pádným argumentem? Napište nám na e-mail redakce@xman.cz a váš oblíbenec v pokračování nebude scházet. A samozřejmě, porozhlédnout se můžete i v českých hudebních vlnách.
