Tendence k promiskuitnímu chování může být podle vědců vetkána do našeho

Tendence k promiskuitnímu chování může být podle vědců vetkána do našeho biologického nastavení. | foto: Profimedia.cz

Někteří lidé jsou k promiskuitě naprogramováni, říká studie

  • 51
Může za to mozek. K promiskuitnímu sexuálnímu životu nás vede právě nastavení mozku, tvrdí tým losangeleské univerzity. Napověděl jim to výzkum, v němž vědci zkoumali neurologické reakce na obrázky včetně pornografických. Lidé, kteří je měli nejsilnější, měli též nejvíc sexuálních partnerů.

Čtyřiceti studentům a dvaadvaceti studentkám ve věku od osmnácti do čtyřiceti let vědci z University of California položili otázku, s kolika lidmi měli během posledních dvanácti měsíců sex, a poté jim ukazovali 225 obrázků. Některé byly příjemné, jako například fotografie plavce, který se potápí v moři, jiné neutrální, další měly erotický podtext, od mírného až po explicitní. Vědci současně měřili elektroencefalogramem elektrickou aktivitu mozku.

Zjistili, že mozky některých dobrovolníků reagovaly silně na sledování téměř jakékoli fotografie, která obsahovala aspoň stopu intimnosti, byť nebyla ani trochu explicitně erotická. A byly to přitom mozky právě těch účastníků a účastnic, kteří měli nejdelší seznam sexuálních partnerů, pohlaví nehrálo roli.

"Jsou to první data, která spojují odpovědi mozku s rizikovým sexuálním chováním," uvedla k výzkumu Nicole Prauseová, která tým vedla, "pokud váš mozek reaguje velmi silně dokonce i na velmi krotké sexuální obrázky, potom se asi velmi snadno sexuálně vzrušíte i v reálném světě. Když ukážeme velmi explicitní sexuální obrázky, odpoví velmi silně každý mozek. U mírnějších obrázků ale ne, tam je vidět v reakcích rozdíl."

Experiment, jehož shrnutí otiskl magazín Social Cognitive and Affective Neuroscience, podle Prauseové pomůže vysvětlit, proč někteří lidé vyhledávají nové a nové sexuální partnery. "Někteří vědci například předpokládají, že nové sexuální partnery lidé vyhledávají, aby zažili vzrušení, které jim nedopřává jejich stálý partner. Výsledky našeho pokusu ale naznačují, že k novým sexuálním partnerům lidi žene vysoké sexuální vzrušení, které cítí k jakémukoli potenciálnímu partnerovi, ať stálému, či novému. Tenhle rozdíl je, chceme-li pomoci lidem, aby měli své sexuální potřeby pod kontrolou, velmi důležitý." Možná jsme sice k tomu naprogramováni, to ale neznamená, že by to nešlo přesměrovat, dodává magazín time.com.

Prauseová přitom odmítá, že by výsledky studie znamenaly, že některé lidi jejich mozek naprogramoval k závislosti na sexu. Slovo závislost není třeba používat, namítá. Lidé, kteří mají tendenci střídat partnery, to nedělají proto, že by se hnali za odměnou, vede je k tomu vyšší biologická citlivost k sexuálním podnětům.