Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sexuální ráj, síla onanie i orálního styku. Neobvyklé sexuální rituály

aktualizováno 
Sex sedmkrát týdně a až tři orgasmy za noc, těmito čísly se chlubí mladíci jednoho z Cookových ostrovů. Stejně jako na Trobriandu se tam pěstují volné sexuální vztahy. Ve starém Egyptě masturboval faraon do Nilu a u kmene Sambia je součástí iniciačního rituálu orální sex.

Panenství nemá na Trobriandu žádnou společenskou cenu. Předmanželský sex od velmi útlého věku je tam zcela běžný. | foto: Profimedia.cz

Sexuální utopie. Nebo vlastně ne. Mangaia, Cookovy ostrovy

Malinkému jihopacifickému ostrovu, nejjižnějšímu z Cookových ostrovů, vládne orgasmus. Mužský i ženský. Je to ostrov plný sexu. Ostrov, kde jsou děti od útlého věku vybízeny, aby prozkoumávaly svou sexualitu. Ostrov, k němuž vzhlížejí mnozí stoupenci volného sexuálního vzdělávání jako k příkladu, který může inspirovat. Zajímají se o něj odůvodněně, není to žádný mýtus.

Ve třinácti letech podstupují chlapci obřízku, především však dvoutýdenní sexuální instruktáž od dospělého muže. Hoch je „trénován v technikách, jako je líbání a sání ňader. Je poučen o lubrikaci a školen v metodách, jak přivést partnerku k vrcholu několikrát předtím, než ejakuluje sám“, popisoval profesor Havajské univerzity Alayne Yates v knize Sex bez studu: jak povzbuzovat zdravý sexuální vývoj dětí, která vyšla v roce 1982. Poté se hocha ujme starší žena, aby s ním všechny techniky, pozice a poučky procvičila prakticky. Důraz se opět klade na jeho umění přivést partnerku k opakovanému orgasmu.

Orgasmus hraje v tamní společnosti ústřední roli. A považuje se za umění, jemuž je třeba se naučit jako čemukoliv jinému. Starší ženy nebo chlapci školí mladé slečny, jak k němu dospět. Mladí lidé okoušejí sexuální zkušenosti na jednu noc, dokud nepřijdou na ten pravý protějšek. Ba co víc: protože rodiče mají za to, že těhotenství je následkem opakovaných sexuálních styků s tímtéž mužem, povzbuzují dcery, aby partnery před sňatkem střídaly.

Neuvěřitelné: až sedmkrát týdně, tři orgasmy za noc

Až se jeho datům nechce věřit. Čísla, k nimž dospěl při svých výzkumech komunity na ostrově Mangaia Douglas Marshall, jsou nevídaná. Osmnáctiletí mladíci podle nich mají sex sedm nocí v týdnu a dosáhnou orgasmu třikrát za noc. Ti o deset let starší si dopřávají sexu pětkrát až šestkrát do týdne a vykazují dva orgasmy za noc. Osmatřicetiletí se chlubí třemi až čtyřmi sexuálními nocmi do týdne a jedním orgasmem za noc, stejně jako osmačtyřicetiletí, kteří však mají sex „jen“ dvakrát až třikrát týdně.

Jenže pozor, orgasmus se promítá i do sociálního statusu. Hoch, který při sexu nedokáže ženu uspokojit, si z lože odnáší stigma, bude mít ve městě špatnou reputaci. Záleží také na schopnosti ejakulovat několikrát za sebou. Muži, kteří dosáhnout orgasmu několikrát za noc, požívají nejvyššího sociálního postavení.

Eden, ráj, utopie na Zemi? Ne tak docela, popravdě přiznávají vědci, kteří tamní společnost zkoumali. Ostrovu vládne navzdory svobodné sexuální výchově a důrazu na uspokojení ženy patriarchát a hyzdí ji dokonce násilí proti ženám. Zatímco je promiskuita mladistvých tolerována, jsou to muži, kteří střídají partnerky více. Dívka má mezi třinácti a dvaceti lety v průměru nejméně tři či čtyři milence, mladíci průměrně přes deset milenek, uvádí Douglas Marshall v knize Lidské sexuální chování, variace v rámci etnografického spektra vydané roku 1971.

Ostrov sexu má však ještě temnější stránku. V rámci svých pokusných let podle Marshallova šetření mladíci dívky obtěžovali, a pokud je nedokázali k sexu přimět sladkými řečmi, vynucovali si ho silou a mlčení obětí roubíkem. Muži totiž mají za to, že mají vyšší sexuální touhy než ženy, a že je proto na místě ženy k sexu přimět i násilím. Zatímco dříve tak jezdili výzkumníci na ostrov kvůli svobodné sexualitě, tělesnosti nespoutané předsudky, později si začali všímat i násilí na ženách. I to je bohužel součástí tamní „utopie“. „Jak bych věděla, že mě má rád, kdyby mě nebil?“ cituje jednu z tamních žen sociolog Murray Strauss z University of New Hempshire.

Dívka má mezi třinácti a dvaceti lety v průměru nejméně tři či čtyři milence, mladíci průměrně přes deset milenek, uvádí Douglas Marshall v knize Lidské sexuální chování, variace v rámci etnografického spektra vydané roku 1971.

Sex před svatbou ano, společné jídlo ne. Trobriand, Papua-Nová Guinea

Velmi liberální jsou i sexuální vztahy na souostroví Trobriand v Papui - Nové Guineji. A zdá se, že se na rozdíl od společenského modelu z Cookových ostrovů obejdou i bez mužské dominance.

Tamní zvyklosti jako by byly snem všech sexuálních revolucionářů. Sex nezná restrikcí. Jak popisoval antropolog Bronislaw Malinowski na počátku dvacátého století, dívky začínají se sexuálními hrátkami mezi šestým a osmým rokem, chlapci mezi desátým a dvanáctým (jiné zdroje uvádějí sedmý až dvanáctý rok u děvčat a desátý až třináctý u hochů). A panuje rovnost, děvčata mají na sex stejnou chuť jako chlapci, mají k němu stejný přístup, nečekají útrpně, až si je někdo vyhlédne, vyhledávají si milence stejně samostatně a aktivně jako chlapci partnerky a mohou jakéhokoli zcela svobodně odmítnout. Mladí chlapci a děvčata spolu žijí ve zvláštních příbytcích.

Zatímco je však předmanželský sex nejen tolerovaný, ale přímo žádoucí, je společensky zapovězené sednout si s milencem ke společnému jídlu. To je spojeno až s velmi minimalistickým svatebním rituálem. Chce-li se pár vzít, zůstane po strávené noci dívka v mužově domě. Společně čekají, až jim její matka přinese jídlo, to spolu snědí – a komunitou jde od ucha k uchu zpráva, že proběhlo sezdání. Tím je sňatek vesnicí oficiálně uznán. Pár poté zhruba ještě rok jí společně, než se vrátí k oddělenému stravování. Stejně jako je snadná svatba, je snadný i rozvod, k němuž může dojít jak na popud muže, tak ženy.

Tamní společnost je matrilineární, dědí se v ní v mateřské linii, muž totiž podle domorodců nehraje při početí žádnou roli. Ano, k početí podle nich nevede sexuální styk, stojí za ním duchové z ostrova Tuma. Tam domorodci odvážejí své zemřelé a mají za to, že když duchové mrtvých zestárnou, vracejí se, aby vstoupili do ženy. Překvapenému Malinowskému svou teorii o tom, že ženy se stávají těhotnými s duchy, objasňovali s vlastní logikou. Jednou jeden z mužů opustil vesnici, a když se za rok dva vrátil, měla jeho žena dítě. S kým by ho asi tak měla, když s ní nebyl? S duchy. Navíc jsou na ostrově i škaredé ženy, s nimiž nikdo nechce sex, přesto mají děti i ony. A ještě další argument: tady na ostrově máme sex od dětských let pořád, ženy však otěhotní jen zřídkakdy. Podle některých svědectví se mýtus o duších ploditelích drží myslí některých domorodců dodnes.

Na závěr je nicméně nutné podotknout, že sexuální náruč domorodců není otevřena turistům. Místní si jednak cení vlastního rodu, jednak považují bílou kůži za ošklivou. Ani trobriandský ráj však není bez svého pekla. Uvolněný přístup k sexu otevřel cestu viru HIV, který tamní komunity pustoší.

Masturbace jako magie. Egypt

Nebyla považována jen za akt vitality, životní síly, potence, ale také za důkaz schopnosti tvořit svět a dokonce za projev umění magie. Aby ne, podle staroegyptské víry stvořil svět bůh Atum právě masturbací, pro své potěšení a skrze své potěšení. A stejným způsobem vdechl život bohům vzduchu (Shu) a vlhkosti (Tefenet), kteří mu následně v budovatelském úsilí pomáhali.

Moc Atumových masturbací provázela Egypťany a Egypťanky každým dnem, vděčili jí za svůj život, protože jeho bohatými ejakulacemi vznikla řeka, na níž byla země závislá – Nil. A nejen to, masturbacemi měl Atum kontrolovat záplavy, které řeka každoročně produkovala a které byly tak důležité pro zemědělství.

Jonathan Margolis, autor knihy O: intimní historie orgasmu, přitom zdůrazňuje, že pro samotného Atuma neměla být masturbace aktem záměrného tvoření, ale především prostě sebeuspokojení. „Atumovo budování světa bylo jen funkcí jeho fyzického potěšení spíše než řádnou touhou po rodičovství,“ píše s odkazem na staré texty o bohu, který byl zároveň mužem a zároveň ženou, sexuálně si proto vystačil sám.

Bůh Atum na lodi, na níž křižuje oblohu.

Bůh Atum na lodi, na níž křižuje oblohu.

Bohové však měli zastoupení i na Zemi, faraon měl přece status boha-krále. Aby byla hojnost vody v Nilu zaručena, musel přidat ruku k dílu i on. Každoročně se vydával, následován dalšími muži, k břehům životodárné řeky, aby do jejích vln stejně jako jeho doprovod masturboval a tím zaručil dostatek vody, tedy vláhy pro pole, a tedy bohatou sklizeň. Margolis přitom upozorňuje na rozdíl: zatímco pro boha Atuma byla masturbace rozkoší, pro jeho zástupce na Zemi byla náboženským rituálem. Nabízí však i jinou interpretaci, podle níž byla mýtem o stvoření světa skrze Atumovy ejakulace fungující masturbační náboženská ceremonie jen zpětně podepřena a posvěcena.

Každopádně se svou vírou ve stvořitelskou moc ejakulace nebyla staroegyptská společnost sama. Staří Sumerové například podobně věřili, že plodem božích ejakulací byla jejich řeka Tigris. Plnit ji měl bůh Enki.

Homosexuálním orálním sexem k mužské síle. Papua - Nová Guinea

Onen rituál je zdlouhavý a bolestivý, odměnou je však mladým hochům z kmene Sambia v Papui - Nové Guineji vstup do světa válečníků, do světa dospělých mužů. Vlastně do světa mužů vůbec. Než ho totiž začnou ve věku od šesti do deseti let podstupovat, jsou považováni za bytosti ženského pohlaví, za oběti žen. Předně proto musejí být poučeni, že ženy jsou nepřátelé mužů, zlé síly, které jich chtějí zneužívat jen pro uspokojení své sexuální touhy, která muže oslabuje, vyklešťuje. Zejména dospívající chlapci jsou jejich snadnými oběťmi, heterosexuální styk je může i zabít.

Aby se ženským nástrahám vyhnuli a splynuli se světem mužů, podstupují iniciační cyklus o šesti krocích, který může trvat deset až patnáct let a který je prodchnut bolestí a homosexualitou. Hned jeho první stupeň obnáší vrážení špičatého rákosu do nosních dírek hochů, dokud nezačnou silně krvácet. A také orální sex s dospělými muži.

Homosexualita, pro niž však kmen Sambia nemá slovní výraz, stejně jako pro pedofilii, tam rozhodně není považována za zženštilost. Homosexuální rituál není feminizační, je cestou, jak se mladí hoši stávají krutými, silnými, nemilosrdnými bojovníky. Po letech, kdy byli v moci žen, teď potřebují mužskou sílu, mužského ducha. A ten je ukryt ve spermatu zkušených bojovníků, proto ho musejí účastníci iniciace polykat. Oba prvky provázejí i další iniciační kroky. Jejich cílem je varovat chlapce před nebezpečím, které pro jejich sílu představují ženy, a očistit je dalším krvácením a bitím od posledních přetrvávajících stop, které na nich nechaly ženy.

Poté je mladíkovi dovoleno žít se ženou, kterou mu seženou starší bratři či otec. Je již náležitě poučen, jak se bránit jejím zlým silám. Při pohlavním styku nesmí vaginu penetrovat hluboko, protože by mohl onemocnět. Musí mít přitom v nosních dírkách mátu a žvýkat větvičky, aby se uchránil jejího vaginálního zápachu. A při každé její menstruaci si musí sám bodat rákos do nosu, přičemž bolest jeho nepřátelství k vlastní ženě, pěstované během dlouhých let, kdy byl od žen odloučen a praktikoval homosexuální orální styk, jen znásobuje.

Plnohodnotným mužem se stává, když své mužství prokáže narozením dítěte, nejlépe dvou. Je konečně po mnoha dlouhých letech zproštěn povinnosti způsobovat si rákosem krvácení. Žije v domnění, že to je on, kdo nepřímo kojí dítě vlastním spermatem, které byla před početím dítěte žena nucena polykat a které poté získalo podobu jejího mléka. Musí se stranit dítěte, než přestane být kojeno, a přestat se svou ženou intimně žít. A musí udržovat v tajnosti pravdu o mužském kultu a iniciačním obřadu, pokud ji odhalí, čeká jej kastrace a zabití.

Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.