O rozdílech mezi mužskými a ženskými erotickými fantaziemi napovídá studie provedená v roce 2007 na univerzitě v Montrealu, která analyzovala 3 500 snů. Zjistila, že sexuální aktivitu obsahuje osm procent mužských i ženských snů.
Ženské sny se většinou týkají reálných sexuálních partnerů, ať už současných, nebo minulých. Velká část žen ale sní i o celebritách, o zpěvácích, hercích a politicích. Jen pro zajímavost, horní příčky žebříčku obsadili Brad Pitt, Bono a George Clooney.
Mužské sny se naopak týkají spíše žen, po nichž muž zatím neúspěšně touží. Objevují se v nich dámy z denních představ, neznámé ženy, které muž potkal, a sex se odehrává často na veřejnosti. Muži navíc sní dvakrát častěji než ženy o skupinovém sexu. Oproti tomu osmnácti procentům žen se zdá o tom, že byly k sexu přinuceny, přičemž tento typ snů se vyskytuje jen u pěti procent mužů.
Skupinový sex jen v představách
Podle závěrů, k nimž dospěl při zkoumání erotických fantazií už v padesátých letech Alfred Kinsey, se fantazie podobají nočním snům. Jeho rozsáhlý výzkum odhalil, že ženské fantazie se týkají povětšinou jejich partnerů, kdežto muži sní o tom, že na služební cestě naberou do auta sexy stopařku, nejlépe ještě s několika kamarádkami.
Psycholožka Nancy Friday, jejíhož výzkumu erotických fantazií se zúčastnily tři tisícovky respondentů, však tvrdí, že muži si fantazírováním o skupinovém sexu pouze odžívají to, na co by v reálném životě nikdy nesebrali odvahu. I když v jejich fantaziích často vystupuje jedna žena a dva muži, ve skutečnosti by dokázalo jen několik málo z nich podělit se o svou partnerku v posteli s jiným mužem.
Ženy mají podle Friday tento typ fantazií jen výjimečně, protože se při skupinovém sexu cítí ohrožené a tato představa jim není příjemná ani ve fantazii.
Ženy měly v mužských fantaziích téměř vždy jasnou identitu. Většinou sice nešlo o současnou partnerku, ale její místo obsazovaly většinou sousedky, kolegyně, bývalky nebo kamarádky současné přítelkyně. Neznámé ženy se ve fantaziích vyskytovaly jen zcela minimálně.
Rozdíl je i v tom, jak se muži a ženy staví k homosexuálním, potažmo lesbickým fantaziím. Zatímco ženy si představují milování s jinou ženou často a bez problémů se k tomu přiznávají, muži se naopak svých případných homosexuálních sklonů bojí. Pokud už se jejich fantazie náhodou jiných mužů týkají, cítí se kvůli nim provinile, skrývají je a vnímají je jako ohrožení své mužnosti.
Perverzity jsou neškodné
Zatímco však ve výzkumu Nancy Friday snilo jen velmi málo mužů o násilném sexu (nebo to nebyli ochotní přiznat), ostatní autoři dospěli k zcela jiným závěrům. Podle studie provedené na University of California, jejíž závěry zveřejnil v roce 2008 mimo jiné i list The New York Times, se dvanáct procent sexuálních fantazií vysokoškolských studentů týkalo velmi mladých dívek či dětí a celých třicet procent vysokoškoláků se někdy vzrušuje u představ násilí páchaného na ženách.
Perverzní erotické fantazie jsou mnohem častější, než si myslíme. Odborníci však zůstávají v klidu a tvrdí, že občasné fantazírování o sexuálních perverzitách rozhodně neznamená, že by člověk trpěl sexuální deviací nebo je chtěl nutně uskutečnit v reálném životě. Jeden z autorů výzkum psychiatr Arnold Cooper zdůrazňuje, že na sexuálních fantaziích není nic špatného a nikomu neubližují. Určité nebezpečí vidí pouze v možném narušení partnerského života v případě, že fantazie začnou nahrazovat skutečný sexuální život.
Výzkum přitom ukázal stejnou míru výskytu perverzních fantazií u mužů i žen. Zatímco se však u mužů fantazie relativně často týkaly například velmi mladých dívek nebo fetišistických pomůcek, u žen převažoval spíše sex z donucení (druhá nejčastější byla soulož za přítomnosti diváků).
Autoři výzkumu to vysvětlují tím, že pedofilie nebo fetišismus jsou úchylky, které se prakticky téměř vůbec neobjevují u žen a jimiž trpí pouze muži. Co se týká fantazií o sexu z donucení, jimiž se velmi pravděpodobně čas od času nechá unést i vaše partnerka, psychologové k nim zaujímají ambivalentní postoj. Například ještě ve čtyřicátých letech tvrdil slavný psycholog Maslow, že tyto fantazie a sny odrážejí podvědomou touhu ženy po znásilnění.
V sedmdesátých a osmdesátých letech zase feministky přesvědčeně tvrdily, že fantazie o znásilnění jsou projevem masochismu a znakem toho, že se ženou není něco v pořádku a nosí v sobě zasuté trauma. V současné době nechávají psychologové ženy dýchat a snít si, o čem chtějí. Prý jde o projev zdravé sexuality.
Podle výzkumu provedeného psychoterapeutem Brettem Kahrem, který analyzoval téměř dvacet tisíc erotických fantazií v rámci British Sexual Fantasy Research Project, sní o znásilnění sedmapadesát procent žen. Devět až sedmnáct procent z nich o něm přitom sní velmi často.