I když je obyvatelé v okolí severovietnamské metropole Hai Phong a Rudé řeky nazývají říčními či písečnými červy, z čistě zoologického hlediska mají tito živočichové mnohem blíže k žížalám. Dalším nejasnostem jen nahrává, že těla „červů“ jsou pokrytá panožkami (podobně jako u mnohonožek) a dokážou se přichytit na lidskou kůži stejně silně jako pijavice. Hybridní vzhled jen podtrhuje jejich komplikovanou biologii: žijí v brakické vodě, tedy na předělu, kde se slaná mořská voda mísí s říční.
Exempláře, které mohou dorůstat až patnácti centimetrů, žijí po většinu roku skrytě, zahrabány v písku mělkých břehů. Odtud jen zřídka vyráží na lov jiných vodních bezobratlých, potažmo na pastvu řasových nánosů.
Čas páření a lovná sezóna
To se ale s příchodem podzimu na krátký čas mění. Rươi se totiž chtějí rozmnožovat, a tak, jak píší staří vietnamští básníci, „ke sklonku lunárního září až po pětinu měsíce října“ nastává jejich čas. Přibližně v tomto historií prověřeném patnáctidenním úseku vyrazí „červi“ k hladině, nechají se přílivem zanést do mělčin při samém pobřeží, kde se páří.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Pravidelnost tohoto jevu samozřejmě neunikla jen dávnověkým poetům, už mnohem dříve si jí všimli vietnamští rybáři. Ti dodnes využívají podzimní etapy rươi k tomu, aby jindy téměř neviditelné říční červy mohli sbírat po kilech. Fakt, že čerstvý pokrm z říčních červů chả rươi je možné připravit jen v tomto časově omezeném úseku, totiž žene cenu úlovků nahoru. Za tři stovky červů utrží přes 200 tisíc vietnamských dongů, tedy asi 185 korun.
Sliz a zápach růžového masa
Hemžení tisícovek na omak slizkých tělíček polapených v sítech prý nese „všechny barvy vietnamského podzimu“. K vidění jsou rươi modré, červené, žluté i šedé barvy. Převládající barevný tón této živé směsi rozhoduje o ceně a kvalitě. Převaha růžové nebo nafialovělé hovoří o vyšším zastoupení mladých exemplářů, které jsou prý příjemnější chuti. Nahnědlé a tmavé barvy pak charakterizují úlovek složený ze starších kusů. Jsou sice větší, ale k jídlu jsou snad až příliš bahnití.
Naplněná síta s červy, z nichž odkapává viskózní maz a bílá seminální tekutina, jejichž pohyb vydává mlaskavý zvuk, zatímco se nad tím vším line vydatný zápach rybiny, u nezkušeného strávníka apetit nepovzbudí. Místní to tak ale nevnímají.
Datum spotřeby? Chvátejte…
S nadšením se scházejí na šestatřiceti hlavních ulicích Hanoje, kam dorazila čerstvá várka „říčních červů ze Severu“. Tlačenice a spěch k tomu všemu patří: Rươi není možné skladovat a po třech dnech mimo své přirozené prostředí už podléhají rozkladu. Po dvou týdnech se rozloží na tekutinu s konzistencí průhledného lepidla.
Ti, kteří si své „červy“ koupili, si mohou doma připravit chả rươi podle vlastní chuti. Receptura pro jednoho počítá s dvěma stovkami červů o váze asi 350 gramů, polovičním množstvím mletého vepřového a třemi kachními vejci. Koření, pepř, česnek, zázvor, rybí omáčka, drcená usušená kůra mandarinky, je individuální záležitostí.
A výrobní postup? Nejprve je zapotřebí vodní „červy“ usmrtit. Nejrychlejší, i když ne definitivně nejspolehlivější variantou je promýt je ve vařící vodě. Ta většinou všechny zabije najednou. A pokud ne? Dalším krokem je přidání soli, které má na rươi podobný efekt jako na naše slimáky. Rozleptaná tělíčka se poté měchačkou rozkvedlají do narůžovělé kaše a přidá se mleté maso a vejce. Hmota se pak smaží na rozpáleném tuku. Výsledkem je svěží omeleta výrazné rybí chuti nebo několik menších placiček chả rươi, které nabízí pouliční prodejci.
Ochutnali byste tuto vietnamskou omeletu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. dubna 2018. Anketa je uzavřena.
