Šintoistická slavnost má 1 200 let dlouhou tradici a koná se v prefektuře Nagano u jezera Suwa vždy jednou za šest let, v roce opice a tygra podle čínského kalendáře. Její první část se jmenuje Jamadaši. Účastníci při ní porazí šestnáct dvě stě let starých jedlí a vlastními silami bez pomoci strojů je dopravují dolů a přes řeku do údolí. Poslední část namáhavé cesty před vodním tokem nese název Kiotoši a odvážlivci si pro ni klády osedlají.
Krkolomná jízda dolů má sice jen asi sto metrů, jenže ony sekundy, během nichž se kmeny řítí po svahu se čtyřicetistupňovým sklonem, jsou děsuplné. Mnozí muži končí s vážnými zraněními. Nebezpečné však není jen sjíždění kopce. Velké riziko obnáší i následné vlečení klád přes řeku, při slavnostech v roce 2004 transport vodou nepřežili dva dobrovolníci.
Smrt však na muže čeká i při vztyčování klád. Obrovské kmeny mají najít místo ve čtyřech rozích šintoistické svatyně a i poslední fáze, která se nazývá Satobiki, spoléhá pouze na odvahu, sílu a šikovnost věřících. Klády se vztyčují postaru, bez pomoci strojů, zatímco muži se jich nahoře drží a nechávají se vytáhnout nahoru ke krovům chrámu, aby tam klády připevnili. Výměna šestnácti klád je symbolem obnovy svatyně, například loni si však vyžádala životy dvou stavitelů, kteří spadli z klád dolů, nemluvě o zranění dalších.
Letos připravil pád o život jednačtyřicetiletého Jukihiru Kusakabeho. Zemřít pro slavnost Onbašira se však považuje za čest.
