Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rozbité věci nemusejí končit v popelnici, říkají zakladatelé OpraKavárny

aktualizováno 
Až se vám porouchá mixér, mobil nebo až vám klekne lampa, nevyhazujte je hned do popelnice a neutíkejte pro nové do obchodu. Zkuste nejdřív OpraKavárnu. Projekt, který se snaží zabránit zbytečnému vyhazování věcí. A ušetřit vám peníze. A napomoci rozvoji místní komunity.

„Od špendlíku po lokomotivu, se vším se na nás můžete obrátit… Pokud budeme mít opraváře, který to bude umět opravit,“ slibují zakladatelé Opravárny Jan Charvát (vlevo) a Pavel Latoň. | foto: Jan Hanzlík

Známe to všichni. Nový výrobek se těsně po uplynutí záruční lhůty záhadně porouchá. Ve značkovém servisu nad ním mudrují a nakonec vám nabídnou opravu dosahující přibližně ceny nového výrobku – a vzápětí i nový výrobek sám. Pak máte dvě možnosti. Zavřít všechno do špajzu, koupit si nový a čekat, kdy se celý koloběh znovu rozjede, nebo kontaktovat OpraKavárnu. A zjistit, že všechno jde opravit.

Ten nápad vznikl v roce 2009 v Amsterdamu pod názvem RepairCafé, jeho varianta funguje v Londýně jako Ifixit a pánové Charvát a Latoň se teď rozhodli přenést ho i do Prahy. A upravit ho na míru českým poměrům i tradicím. Idea je jednoduchá. Jakýkoliv rozbitý výrobek, který vám značkový servis opraví draho nebo vůbec, donesete do dílny plné kutilů, šikulů a hobbíků, kteří dokážou takřka nemožné a poruchu nejen odstraní, ale udělají to i levně. K životu se tak vrátí zdánlivě mrtvé stroje a současně se tím snižuje i objem odpadu, který navíc v tomto případě často obsahuje materiály, jejichž výroba je nákladná a energeticky náročná a které by za jiných okolností prolétly komínem spalovny. Přitom si často stačí, jak říká klasik, pohrát s kombinačkami a letlampou.

Jan Charvát

Někdejší žurnalista Jan Charvát se živí mediálním poradenstvím v oblasti životního prostředí a energetických úspor.

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy se zaměřením na PR a mediální komunikaci, psal o životním prostředí do MF DNES, České pozice či Lidových novin. Nejvíce mu na srdci leželo špatné ovzduší a plýtvavá odpadová politika Česka. Loni žurnalistiku opustil a živí se mediálním poradenstvím v oblasti životního prostředí a energetických úspor.

„První impulz byl rozbitý displej na mém mobilu,“ vzpomíná první otec zakladatel OpraKavárny Honza Charvát. „Zkoušel jsem normální servis a tam mi řekli, že oprava bude stát asi dva a půl tisíce a hned mi nabídli nový za tři tisíce. Tak jsem si na internetu našel displej za pět stovek a sám jsem to malýma šroubováčkama opravil.“

Honzovi došlo, že lidí s podobným problémem musí být mnohem víc, stejně jako to, že pod nánosem konzumu posledních pětadvaceti let dřímají jako Šípková Růženka „zlaté české ručičky“. Těm se spolu s Pavlem Latoněm rozhodli dát onen kouzelný polibek, který by je probral zpátky k životu.

„Vycházeli jsme z toho, že jsme národ kutilů, každý má doma dílničku a spoustu nářadí, a to není v zahraničí úplně běžné. Tam všichni využívají značkové servisy, ale tady se na každé vesnici, v každé hospodě najde deset lidí, kteří umějí všechno opravit,“ říká Pavel.

Od remosek po autíčka. A do tří stovek

Takže stačilo rozhodit sítě a začít nabírat opraváře, kteří by byli ochotni se na projektu OpraKavárny podílet a díky ní si i přivydělat. Na konci roku tak v databázi obou pánů fungovalo přes 250 opravářů a stejný počet zákazníků. Ti dostali první možnost otestovat si funkčnost projektu loni v listopadu, kdy se představil v pražských Vršovicích v Altajské ulici v místní komunitní dílně Zdrojovna.

Pavel Latoň

Pavel Latoň vystudoval mediální studia, nyní vede marketingovou agenturu.

Pavel Latoň vystudoval mediální studia, nyní vede marketingovou agenturu.

    Vystudoval mediální studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, již pět let se pohybuje v prostředí on-line podnikání, v současnosti vede vlastní on-line marketingovou agenturu. Zajímá se o technologie a projekty, které mají pozitivní dopad na společnost a životní prostředí. Ve volných chvílích se věnuje sportu, hraje Hanspaulskou ligu malé kopané.

    Dostavilo se na dvě stě lidí s nejrůznějším polámaným zbožím, od remosky po auta na dálkové ovládání. Úspěšnost oprav byla kolem sedmdesáti procent a asi nepřekvapí, že čím starší výrobek, tím snáz šel opravit. Hlavně u zmíněných remosek stačilo mnohdy připájet uvolněný drát nebo instalovat nový a remotrouba se opět rozjela naplno, tak jako v kuchyních našich babiček a maminek.

    „Během OpraKavárny jsme dělali dotazníkovou kampaň, takže víme, že lidi by zařízení tohoto typu uvítali nastálo. Drtivá většina reakcí byla pozitivních,“ vzpomíná Honza. Dalším krokem je tak logicky otevření stálého příjmového místa, kam by majitelé nosili porouchané spotřebiče, odkud by si je vyzvedávali vhodní opraváři (pokud by je neopravili přímo na místě) a kde by opravené byly opět k vyzvednutí. To vše za cenu nepřesahující tři sta korun.

    Cirkulární ekonomika místo lineární

    Faktem je, že projekt je stále ve fázi léčení dětských nemocí, v praxi si už ale ověřil smysluplnost, dostalo se mu navíc podpory nejmenované nadace a ještě vychází z nově proklamovaných ideálů Evropské unie, která se dosavadní konzumní styl lineární ekonomiky snaží, respektive do budoucna hodlá snažit nahradit ekonomikou cirkulární. Princip spočívá hlavně v úsporách nerostných surovin, sdílení věcí a navracení těch zdánlivě starých zpátky do oběhu, tedy v myšlence OpraKavárny, ovšem v globálním měřítku.

    Galerie NE

    Medailon zakladatelů OpraKavárny vyšel v rámci projektu Galerie Ne.

    Galerie NE je multimediální internetová galerie odvážných Češek a Čechů nebo lidí trvale žijících v Česku. Jeho cílem je vyjádřit zápor, odmítnutí, nesouhlas. Nedovolit, co jiní mají za samozřejmé, nemyslet v běžných pojmech, nechtít, po čem touží ostatní, nejít předem danou cestou, nepřitakat tupě, nerozhodovat se bez užití kritického rozumu, nepodvolit se, neohnout, nenechat se zlomit, nepřidat se, nevybrat si jednodušší cestu, neuhýbat.

    Říct ne nemusí znamenat negaci. Může to být nositelem kladného náboje, projevem pevného přesvědčení, charakteru, víry a sebevědomí. Ne může posílit, poposunout, otevřít jiné cesty, oklepat balast a nánosy konvence. Stačí v sobě nalézt odvahu. Nebo jen prostě nemoci jinak. Být jediný a jedinečný. V daný okamžik na daném místě. V čemkoliv. Sám za sebe.

    „Pravda je, že o cirkulární ekonomice tu zatím nikdo moc neví a jsme jeden z prvních projektů, který jde tím směrem. Lineární ekonomika je totiž založená na tom vytěžit, vyrobit, zničit a vyhodit na skládku. To je cesta do pekel,“ hájí novou koncepci Honza. „Programové ničení věcí je to, co výrobci dělají systematicky,“ odpovídá pak na dotaz, zda věří v existenci takzvaných kurvítek, tedy součástek, jejichž účelem je pouze znehodnotit výrobek po uplynutí záruční lhůty. „Spotřební zboží je to, které se má maximálně do dvou let vyměnit. Bez ohledu na cenu a další životaschopnost. Pak se musí koupit nové.“

    Tenhle koloběh by OpraKavárna ráda narušila. Nejen ke spokojenosti Matky Země, ale i kvůli rozvoji komunitního života v městských čtvrtích. „Ideální stav tohohle projektu je, že člověk z Prahy 4 díky nám ví, že v Praze 4 pračku opravuje Franta, Pepa že je přes telefony a Karel dělá ledničky. Jsou to lidi, o kterých ví, zná je, sdílí s nimi prostor a dá jim práci. Prostě je zbytečný tu pračku hned vyhodit a objednat si novou z Číny,“ vypočítává Pavel, který sám vede svůj soukromý boj za rozvoj komunity v místě bydliště. „Všichni jsou z komunismu zvyklí žít na sebe a být zavření doma a mně to dost vadí. Když jsem se přistěhoval z Opavy do Prahy, trvalo mi tři měsíce, než jsem naučil lidi z baráku zdravit. První tři měsíce na mě čuměli jak na idiota.

    “OpraKavárna má ambici stát se klasickým podnikatelským záměrem. Vtip je v tom, že pokud by našel dostatek zákazníků a opravdu se rozjel, přispěl by této společnosti mnohem víc než daňovým přiznáním. Mohl by pomoci měnit myšlení lidí zvyklých zbavovat se věcí, které ani nestihly zestárnout, a tím snižovat ekologická i jiná zatížení, jimž tato společnost reálně čelí.

    Autoři:






    Hlavní zprávy

    Najdete na iDNES.cz



    mobilní verze
    © 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.