Studenti se na medicínu vydávají, aby zachraňovali pacienty. Ale říct si „Půjdu studovat patologii, abych pomáhal lidem“, to zní zvláštně, ne?
Patologie přitom pomáhá obrovsky. Protože je to lékař patolog, který u živých pacientů pomáhá stanovit přesnou diagnózu jednotlivých nemocí. Devětadevadesát procent pacientů o tom nemá vůbec tušení, ale vzorky tkání odebrané z jejich těla končí právě u nás. Když navštívíte lékaře specialistu a ten vám například odejme pigmentový nevus, mateřské znaménko, obvykle prohlásí: „Pošleme to na rozbor.“ Někdy vám neřekne nic a po čase vám jen oznámí výsledek: „Vyšlo to benigně, tedy dobře.“ Ale že se za výsledkem skrývá práce patologa, to už si většinou nechá pro sebe. „Rozbory“ přitom tvoří drtivou většinu naší práce.
Přesto se spojení osoby patologa a pitevny v našich myslích stále drží.
Je to samozřejmě nepochopení. Velká část populace si nás plete se soudním lékařstvím, čemuž napomáhá i to, že sídlíme ve stejné budově. A když se k tomu přidají média nebo nějaký hloupý krimiseriál, je hotovo.
Kolik vaší práce tedy pitvy tvoří?
Jen kolem 10 procent. U soudních lékařů je zastoupení pitev v jejich práci výraznější. U nich ale končí lidé, kteří zemřeli doma, případně jejichž smrt souvisí s trestným činem. My pitváme ty, kteří zemřeli ve zdravotnickém zařízení.
Je, nebo není patologie popelkou nemocnice?
Z mého pohledu není. Jak ji vnímají kolegové, to nevím jistě, ale z pohledu pacientů jí asi je. Taky je to dané tím, že patologů je v celé České republice vlastně velice málo. Jen něco kolem tří stovek, možná tři sta padesát, naproti tomu počty, řekněme, chirurgů jdou do tisíců.
A proč v každé nemocnici stojí oddělení patologie div ne za plotem, až na konci areálu?
To vychází ještě z těch dob, kdy bylo pitev víc a tvořily výraznější část práce patologů. Patologové byli chápáni trochu na okraji lékařské společnosti. Myslím, že dnes se situace pomalu zlepšuje.
Pitvy jsou tedy na okraji vaší práce, k čemu jsou vlastně dobré?
S pomocí pitev se objasňují nám neznámé příčiny úmrtí. Objasňujeme základní důvod a komplikace nemoci. Samozřejmě, ani sebelépe provedená pitva sice pacientovi nepomůže, ale je to zlatý standard kontroly kvality zdravotní péče a léčby v nemocnici.
Dřív patolog potřeboval celé tělo, platí to stále?
Dnes už stačí kousek tkáně, třeba vzorek kostní dřeně na sklíčku. A z toho se už dá, když to jde dobře, stanovit diagnózu, přiřadit k tomu nemoc. Kromě základní metody barvení používáme metody imunohistochemické a stále častěji molekulární genetiku. Symbolem patologie už prostě není skalpel a chladicí boxy na těla, ale spíš mikroskop a kvalitní laboratoř.
Rekordy budou v budoucnu lámat jen genetičtí superjedinci, říká lékař |
Nezapomenou časem patologové, jak se má pitvat?
Časem se to možná stane. Ale úplně na to nezapomeneme, nebojte. Před třiceti lety tvořily pitvy řekněme 80 procent práce, ta poslední pětina byly takzvané biopsie a cytologie. Dnes je ten poměr obrácený. Patologie je hodně široká, takže dnes zvládne specializovaný patolog diagnosticky obsáhnout zhruba dva orgánové systémy. Může se věnovat hematopatologii, kam spadá problematika krevních orgánů, nebo plicní patologii. Ale patologii v celém rozsahu jednotlivec dokonale obsáhnout nemůže. Dnes se dokonce razí přístup super-specializace, který však na některých pracovištích vázne díky nízkému počtu patologů. Přesto se každý z nás snažíme každý vynikat v nějaké oblasti.
Zesnulí nejsou špatná společnost
Které období je na patologii zátěžové? Kdy máte větší příjem zesnulých?
Obecně se více umírá na přelomu únoru a března. Dlouhá zima, vyčerpaný organismus. Tam je patrný lehce vyšší nárůst. Ale to je jen takový malý schůdek nahoru, příjem zemřelých je víceméně plynulý v průběhu celého roku.
Kolik zemřelých leží ve vašich chladicích boxech dnes, když si spolu povídáme?
Přibližně tak deset patnáct. Ale my je v žádném případě nevnímáme jako špatnou společnost.
Když už jsme u filmových klišé, co tradovaný obraz patologa, který při pitvě poslouchá hudbu?
To se u nás určitě neděje. Živý člověk přirozeně zachovává k mrtvému úctu, ani nás nenapadne pustit si rádio nebo si prozpěvovat. Hudba, to je v této práci nevhodný element. On na to ani není čas, musíte se soustředit na práci, nesmíte nic přehlédnout. Snažíte se hledat souvislosti, usilovně přemýšlíte. Vše si nahráváte na diktafon, takže by vás hudební pozadí rušilo.
Patologie mi nepřijde jako moc veselé pracoviště. Zasmějete se tu někdy?
No, není tu moc veselo. Ale to víte, že se v práci občas zasmějeme. Jen ne v pitevně, ale třeba u kávy. Veselé historky, které si říkáme, ale rozhodně nesouvisí s naší prací. Protože všichni víme, co děláme, v tom humor nevidíme.
Budějovice jsou jedna velká vesnice. Stane se, že narazíte na někoho, koho osobně znáte?
Musíme neustále zachovávat profesionalitu, i když je to pro nás v těchto případech obtížné.
Může patolog říct, že z citových důvodů „tohle nedělá“?
V rámci našeho oddělení se samozřejmě můžeme domluvit, například pokud má někdo k zemřelému citový vztah. Horší je to u biopsií. Posílat zprávu o zhoubném nádoru není dvakrát příjemné. O to je však lepší, když kolegy můžeme potěšit dobrými zprávami.
Někdy je to adrenalin
Jak dlouho trvá pitva?
Samotná pitva trvá asi dvě hodiny. Dále se musí odebrané tkáně vyšetřit. A zpracování vzorků, to je další den, včetně laboratoří, zhodnocení a sepsání zprávy. Takže to celé zabere zhruba dva dny.
U biopsie ale pracujete mnohem rychleji, že?
Ano, může být, že jeden den přijde materiál a my hned druhý den máme výsledek. U speciálních vyšetření může vyšetření trvat až deset dní, třeba při imunohistochemické analýze. Říkáme tomu doba odezvy pro lékaře. Peroperační biopsie je rychlejší. To je někdy adrenalin. Chirurg učiní při operaci nález, například nádor v břišní dutině. A netuší, jestli je zhoubný, nebo ne. Odebere vzorek pacientovi a pošle ho k nám na oddělení. My ho zmrazíme, nabarvíme a telefonujeme výsledek na operační sál.
Jak dlouho to tak trvá?
Od momentu, kdy je tzv. „zmrazák“ doručen na naše oddělení, do třiceti minut. A je to dost stresující, protože musíte vydat zásadní a život ovlivňující rozhodnutí. Proto je nutné v některých případech se poradit s kolegou.
Jak dlouho se tu vzorky uchovávají?
Tkáňové bloky, ty jsou nejdůležitější, se tu uchovávají deset let, preparáty pět. Ale z tkáňového bloku si kdykoliv můžete zhotovit další preparát. Když se pacient léčí v jiném zařízení, často si tamní ošetřující lékař vyžádá tkáňové bloky a vlastně tak reviduje naši práci i závěry. To se stává docela často.
Špatná diagnóza je asi patologovou noční můrou, že?
Udělat chybu je luxus, který si nemůžeme dovolit. Musíte proto pořád sledovat vývoj, studovat vědecké poznatky. Není to tak, že dostudujete, uděláte si specializační atestaci a máte vyhráno. Musíte pořád studovat, je to celoživotní vzdělávání. Nemůžeme si dovolit dělat hrdiny. Pod jedním každým rozhodnutím zůstáváme podepsáni napořád. Těžké diagnostické případy proto konzultujeme s fakultními pracovišti.
Ordinace s lidmi mi neschází
Co vás vlastně k patologii přitáhlo?
Ani vlastně nevím. Během poměrně náročné dvousemestrové zkoušky z patologie na medicíně jsem měla štěstí na velice šikovnou odbornou asistentku, která nám složitou problematiku velmi pěkně podala formou, která se mi moc líbila. Taky se ukázalo, že se mi jednotlivé nádory a různé afekce velmi dobře pamatovaly. Asi na ně mám fotografickou paměť nebo něco v tom smyslu.
To jich je tolik?
Zjednodušeně lze říci, že je to jako učit se telefonní seznam, jen si místo čísel a adres musíte zapamatovat obrázky a správně je pak přiřazovat k jednotlivým diagnózám. A to mi šlo. Uvidíte nádor a je vám povědomý. Zalistujete v kapitole odborné knihy, a je to on. Samozřejmě, velká část nádorů a afekcí se opakuje, nemusíme pátrat v odborné literatuře. Každému to nejde, spoustě spolužáků obrázky nic neříkaly nebo jen s obtížemi.
Jiný lékařský obor vás neoslovil?
Když jsem později chodila na různé kliniky, po chirurgických a interních odděleních, už se mi to tolik nelíbilo. Tíhla jsem spíš k těm laboratorním oborům. Rozebírání dlouhých anamnéz pacientů mě tolik nezaujalo. Přiznávám, nejsem typ, který by nutně potřeboval být v ordinaci a mít kontakt s lidmi, pacienty, protože to je hodně psychicky vyčerpávající.
Pojí se s patologií nějaké profesní výhody?
Specializační příprava je hodně náročná. Prolínáme se totiž všemi obory medicíny, zastřešujeme celkové poznání. Znalostmi zasahujeme do interny, neurologie, chirurgie, onkologie, gynekologie, urologie... Ke každému z těch oborů máme určitou návaznost. Ale je to vyvážené tím, že se u nás neslouží. Když nechcete trávit víkendy nebo dlouhé směny po nocích v nemocnici, jako patolog nemusíte. Pro rodinný život je to ta nejlepší lékařská specializace.
Mimochodem, dětem vaše práce nevadí?
Vůbec. Naopak, dcera se s tím hrdě chlubí na gymnáziu.
Nosíte si práci domů? Nemyslím tedy přímo vzorky kostní dřeně.
Někdy se stává, že když je nějaká těžší diagnóza, trochu se mi to občas vrací. Předevčírem jsem zastavila na zelenou v křižovatce, protože jsem se nad něčím zamyslela. Jinak jsem ale schopná všechny tyhle věci na víkend odložit, a na to, co mám zrovna rozpracovaného u mikroskopu, zapomenout.
