Chlap by si měl stát za svým, když jde o principy. I když to není populární.

Chlap by si měl stát za svým, když jde o principy. I když to není populární. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Vzorem mi byl dědeček komunista, říká Patrick Zandl

  • 33
Chlap by podle něj měl být zásadový a neměl by se vyhýbat principiálním střetům jen proto, že může skončit na zemi. Jeho děda takový byl. "Vstoupil do komunistické strany i za cenu velkého rizika, za druhé světové války," říká internetový guru Patrick Zandl.

Hodně píšete o nejmodernější technice, zkusme se ale obrátit do historie. Co vás zaujme na ní?
Dostávají mě takové ty bezejmenné vynálezy, o nichž nevíme, jak někoho napadly. Třeba svíčková s citronem a brusinkami. Každá z těch věcí je pochopitelná, ale nikdy byste to asi nedal dohromady. Takže jste buď prase, šílenec, magor, nebo vizionář. Tohle mě fascinuje. Jinak obdivuji písmo a internet. Myslím, že jednou budeme většinu věcí odvozovat od internetu, stejně tak jako to nyní děláme od písma.

Nepřestáváme ale díky internetu a jeho rychlosti vnímat svoje okolí?
To víte, že nás to mění, vezměte si e-mail. Máme tendenci svou schránku kontrolovat, lézt do ní, odpovídat. Pak se nám často špatně vrací k tomu, co jsme dělali. Přetrhává to myšlení a soustředění. Ale netýká se to jen internetu, všimněte si, jak hodně se prodávají takové ty domácí meteorologické stanice.

K čemu slouží?
To je právě to, ukazují vám vlastně jen to, jak je venku. Ony nestahují žádná data a nevytvářejí prognózy, jak bude. Jen vám ukazují, že venku prší nebo je hezky a kolik je stupňů. Ale to přece vidíte z okna. Šest stovek dáte za to, že nemusíte otevřít okno.

Přesto všechny technické novinky vyvolávají velké vášně, internetové diskuse jsou plné lidí, kteří se přou o tom, kdo má lepší počítač. Proč to tak prožíváme?
Je to střet filozofií. Někdo je komunista a někdo pravičák. Vezměte si spory ohledně počítačů. Pro mě není počítač zdrojem zábavy tím, že si ho demontuji, ale tím, že ho prostě používám. Chci si zkrátka pustit film a nechci před tím přemýšlet, jaký je tam kodek a jaký si musím doinstalovat. Za tenhle snadný provoz si připlatím. Někdo, kdo tolik peněz nemá, si to ale musí nějak zracionalizovat a vybere si postoj morální nadřazenosti. O ostatních prohlásí, že jsou pouzí konzumenti, neumějí přemýšlet, nejsou svéprávní…

Chlap by měl jít i do střetu s nejistým výsledkem

Myslíte, že dobrá značka mobilu či počítače je dnes tím, co dělá muže mužem?
Nemyslím si, že muži chybí silné auto. Schází mu jen to opravdové mužství, to, že zkrátka není chlapem. Chybí mu atributy, které jsme byli zvyklí s muži spojovat dříve.

Co například?
Třeba že když někdo urazí vaši ženu, nejdříve ho slušně požádáte, aby se omluvil, a když tak neučiní, tak mu prostě dáte po hubě. Nechci vyzývat k násilí, ale staré hodnoty fungovaly velmi dobře. A dnešní svět není jiný, jen si myslíme, že nám spousta nehorázností projde, že na sebe můžeme být hnusní, zlí a že to zůstane nepotrestáno.

Měli bychom být zásadoví. Z principu.
Musíme si stát za svým a nejít do sporu jen tehdy, když víme, že můžeme vyhrát. Nesmíme se do něj bát jít i když dopředu víme, že to bude bolet a že to třeba budeme my, koho z toho baru vynesou. Musíme zkoušet i věci, na které nemáme. Někdy to vyjde, jindy zase ne.

Kdo byl vaším mužským vzorem?
Rozhodně děda. Jelikož se naši rozvedli, byl jsem velmi často s ním. On byl prototypem chlapa, který se nebál.

V čem například?
V roce 1940 vstoupil do komunistické strany. V té době, za války, to nebyla sranda. Když jsem byl malý, vzal mě jednou na schůzi. Bylo tam vidět, jak si ostatní uvědomují, že do strany vstoupil v době, kdy to bylo nejméně vhodné, ne z prospěchářství.

Dovedl vyžadovat dodržování pravidel, i když to nebylo populární?
Živě si pamatuji, jak jsem s ním byl jednou na fotbalu a naši hráli rukou, ale rozhodčí to neodpískal. Děda šel o přestávce do kabiny a já z té šatny slyšel, jak jim říká, že se přece musí přiznat. Bylo slyšet, že jeden z hráčů mu dost nevybíravě odpověděl. Pak už se jen ozvalo: Já ti jednu ubalím, to uvidíš! Jak v kreslených groteskách pak vylétly dveře a na nich ležel onen fotbalista. Dveře na třísky. Děda odcházel a říkal: Když hraješ nefér, tak se prostě přiznat musíš. Tím byla pro něj celá věc vyřízená.

To se vám zapsalo do paměti.
Líbilo se mi, že nejen dodržuje svá pravidla, ale snaží se dělat svět kolem sebe lepší. Ať to stojí, co to stojí.

Byl celý život komunistou?
Myslím, že ano.

Dnešní naděje? Angažovanost obyčejných lidí

Nejde se nezeptat, co říkal na padesátá léta?
Myslel, že to jsou dezinformace. On měl za to, že komunismus bude dobrý, pokud ho budou dělat dobří lidé a celý život se snažil vidět v nich to dobré, ne to špatné. Prostě tehdy nevěřil, že se to děje. Po revoluci říkal, že se to přece děje taky. Zpětně vzato mu musím do určité míry dát za pravdu.

V jakém smyslu?
Děje se tady spousta špatností, krade se, dost možná jsou i politické procesy.

Které máte na mysli?
Těžko říct, a to nejsem jeho obhájce: je Rath dobře vykonstruovaný politický proces, nebo zasáhlo rameno spravedlnosti? Já do toho nevidím a vidět nemůžu. Pak si uvědomíte, že informace v médiích o tom, že Milada Horáková nás zaprodala nepřátelům, byly dost přesvědčivé, národ jim uvěřil. Ani v případě Rath nevíte, kde a co je pravda. Na tyhle lidi se často díváme jako na vinné, protože toužíme, aby se už konečně začala korupce odhalovat. Vezměte si, jak se díváme na podnikatele, na řemeslníky: všichni nás přece chtějí okrást.

Kryptokřesťan

Jeho kamarádka farářka o něm říká, že je kryptokřesťan. Prý patří k těm, kdo se vůči křesťanství vymezují, ale v zásadě ctí jeho hodnoty. "A má pravdu, těm hodnotám já věřím. Myslím, že jsou léty prověřené. A že se opravdu nemá krást, vraždit atd. Milovníkem církve být nemusíte, ale tohle má svoji platnost," říká s tím, že s dodržováním desatera nemá větší problém. "S vražděním a nekradením mi to jde dobře. Se ctěním rodičů se to taky zlepšilo. Už je beru vážně," směje se.

To mluvíte o negativismu, který je v naší společnosti na každém kroku. Jenže co s ním?
Tak samozřejmě by bylo super, kdyby se celá věc dala vyřešit odstraněním jednoho problému. Často hledáme viníka, tu je středobodem korupce Václav Klaus, jindy zase Kalousek. Pokud by to tak bylo, zodpovědný člověk by si řekl, že pro blaho našich dětí by bylo nejlepším řešením toho dotyčného zlikvidovat. To je zcela legitimní úvaha, pokud by to zemi zachránilo, za těch x let to přece stojí. Jenže ono to neplatí, ničemu to nepomůže, on není hybatelem onoho systému, on je jeho produktem. Možná k tomu přispěl, ale to, že se ho zbavíme, ničemu nepomůže. Ani založit politickou stranu není řešením.

… takže?
Můžete dělat věci, na které vám stačí vaše síla. Když se vám zdá vaše město šedivé, natřete především vlastní plot. To udělat můžete. Když začne každý civilizovat svůj vlastní životní prostor, máme kolem sebe najednou víc lepšího životního prostoru. Začít lze jedině u sebe, a pak taky lze dělat věci pro druhé. Tohle je velký začátek, který dává smysl.

Vidíte kolem sebe někoho takového?
Ale ano. Karel, Bára nebo Gábina, moje žena Markéta. Moji kamarádi, kteří se ve svém okolí snaží dělat nezištně různé aktivity. To jsou momenty, které dokáží strhnout nebo inspirovat ostatní. Takových lidí je spousta, jen otevřít oči a rozhlédnout se.

V těch známých jménech oporu nevidíte?
Přišli jsme o velkou část naší intelektuální a morální elity. V současné době už nemáme lidi, kteří by mohli vylézt na budovu Melantrichu a říct, že krást se nemá. Asi by se to považovalo za nadsázku nebo marketingovou akci nějakého operátora. Takže ve zvučných jménech ji vidím obtížně. Byl bych rád, pokud by to třeba byla církev, ale ta se často chová zbaběle a k některým tématům, která jsou v současné době důležitá, není ochotna se vyjadřovat.

Vizionáři jsou třeba. Ale rutinéři též

Vraťme se zase zpět k technice a internetu, to jsou věci, k nimž máte vy osobně nejblíž. Nebo počkejte, nepletu se? Jste vnímán jako někdo, kdo je tak nějak všude. Píšete, glosujete, komentujete…
Přiznám se, že nevím, kam se vlastně zařadit. Když už musím, píšu, že jsem analytik. Pod to se schová skoro všechno. Ale pravdou je, že především píšu. A protože to znamená hodně práce a méně financí, musím příjem dohnat, a proto radím v určitých věcech svým klientům.

Patrick Zandl

Narodil se v roce 1974 v Mnichově. Zatímco studoval religionistiku, seznámil se v zahraničí s technologií GSM. Na svých stránkách o náboženských tématech proto začal psát i o telekomunikačních technologiích, v roce 1996 zakládá server Mobil.cz, o pět let později ho i s přidruženými stránkami Technet a BonusWeb prodal vydavatelství MAFRA, která je začlenila do svého portálu iDNES.cz.

Věnoval se bezdrátovým sítím a telekomunikacím vůbec, provozuje web Marigold, založil také dvě další internetové firmy Cinetik a Pipeline. V průběhu roku 2006 začal pracovat na projektu internetové televize Stream.cz. Elektronicky vydal knihu Koncernová pětiletka, letos mu vyšla kniha Apple: cesta k mobilům.

To zní tajemně. V čem radíte?
Dělám poradenství k internetovým projektům, v poslední době se ale zabývám tím, jak ušetřit na energiích. Mám na to malou firmičku, zatím nás to neživí, ale vidíme tam velké možnosti.

Techniku ale hodně glosujete. Jaký technický kousek z naší doby je svou originalitou srovnatelný s onou svíčkovou s brusinkami a citronem, o níž jste mluvil?
Třeba velký displej na telefonu. Dřív jsme byli zvyklí, že počítačový monitor má velký displej, telefon malý, žádný mezistupeň nebyl, přeskočil se. Pak ale přišel Apple a představil 3,5palcový displej na iPhonu. Všichni si klepali na hlavu, že něco tak velkého nemá smysl.

On se ale trefil.
Ano. A o pár let později to celé ještě rozplácnul a přišel s 10palcovým tabletem. A světe div se, lidé to začali používat, protože je to komfortní na čtení a pro určitou práci. Telefon patří do kapsy a tablet do tašky. A najednou je tady iPad mini a ten se dá strčit do kapsy u saka. Výrobci se prostě snaží najít optimální kompromis a zaplnit další mezistupeň.

Myslíte, že Steve Jobs byl vizionář, co šel podle plánu, nebo metodou pokus – omyl?
Domnívám se, že do značné míry to byla umanutá vize, ale do značné míry umanutá jiným směrem, než se nakonec vyvinula. On měl schopnost vždycky vygenerovat vizi a o ní přesvědčil ostatní, a to někdy i proti jejich vůli, prosadil ji do výroby. Když za měsíc nebo dva zjistil, že ona vize nesedí, ne že by připustil, že nesedí, on všude vyzářil proměnu oné vize. Nikoho nenechal na pochybách, že měl pravdu. Celé se to tak "jenom" dynamicky změnilo.

Dáte příklad?
Třeba první iPhone. Původně to mělo být zařízení, které především nahradí hudební přehrávač iPod. V té době ale začaly nahrazovat přehrávače mobilní telefony, jejich síla rostla a Jobs cítil, že to je problém a zkusil to skloubit dohromady. První iPhone byl primárně zaměřený na hudbu a řada věcí, které považujeme za průlomové, se tam dostaly tak nějak mimoděk.

Co třeba?
Například safírové krycí sklíčko. Jobsovi přišlo dobré, tak ho tam plácnul. On prostě uměl vyhledat věci, které jsou dobré, a dokázal je tam "nacpat". Nebo si vezměte dotykový displej, v té době to byla revoluce. Koupil firmu, která vymyslela, jak se dotýkat displeje tak, abyste nezmáčkl pět písmen najednou. Tohle třeba není vůbec sranda, je to složitý algoritmus. Poznává nejen to, kde začínáte tlačit, ale i to, když dáváte prst mírně nad tu klávesu nebo pod ni. Jeden technik mi dokonce tvrdil, že iPhone pozná, že si váš telefon půjčil někdo jiný. Tohle byl obrovský vynález.

Lidi jako Jobs svět potřebuje. Koho ale potřebují oni sami?
Vizionáře svět mít musí, ale zase jich nemůže být moc. Určitě je dobře, že existují umanutí vizionáři, ale stejně tak je dobře, že jsou tady ti rutinní "okopírovávači". Ti dostanou v milionech kusů zboží za příznivé ceny mezi lidi. Chytrý telefon s dotykovým displejem a se spoustou skvělých funkcí dnes seženete za několik tisíc korun. Za to jste dřív stěží sehnal low-endovou nokii.

Jobs už své řekl. Koho považujete za podobného "poděsa"?
V oboru mobilů nyní asi nikoho. Jinak bych do téhle kategorie zařadil Marka Zuckerberga. Je v podobné pozici, je ve své firmě velmi totalitním vládcem a i on mění svět úplně jinak.

Není v tom rozdíl? Mobilní telefon potřebuje každý, ale Facebook?
I ten už používají skoro všichni, lidé si po něm začínají vyměňovat i obchodní záležitosti. Většina mladých ho potřebuje. Kdo ne, ten už je starý.