"Musíme si promluvit"
Jakmile vaše partnerka tuhle větu vypustí z úst, je víc než zřejmé, že se na vaši hlavu řítí katastrofa. "Moje manželka se na mě vždycky dlouze zahledí, nebezpečně ztiší hlas a řekne, že si musíme promluvit. To už je úplně jasné, že jsem neudělal něco, co jsem udělat měl, nebo udělal něco, co jsem udělat neměl," souhlasí devětadvacetiletý Radek.
Připravte se na to, že po této větě může následovat v podstatě cokoli včetně oznámení skutečnosti, že už nemá sílu pokračovat ve vztahu s vámi dál.
"Ale nic!"
"Ale nic," "Nic, vůbec nic" a další varianty této věty, jichž se vám dostane jako odpovědi na otázku "Co se děje?", naznačují, že se děje úplně všechno a vy v tom nehrajete kladnou roli.
"Musím říci, že mě vždycky na mojí matce štvalo, když otci odsekávala na otázky tím svým ´nic´. Bohužel zjišťuji, že už to svému příteli začínám dělat také," přiznává třiadvacetiletá Magdaléna. "Zejména v situacích, kdy jsem tak vzteklá, že nemohu ani pořádně mluvit, abych neřekla něco, čeho bych potom litovala. Potom mu často odseknu, že se nic neděje, a začnu o tom mluvit, až když mi trochu vychladne hlava. Už pochopil, že nemá smysl to ze mě páčit a že je pro něj mnohem lepší počkat, až mu to řeknu sama."
"Dělej si, co chceš"
Dočkali jste se téhle věty? Potom jste ji nejspíš přemlouvali k něčemu, do čeho se jí příliš nechtělo, a vytáčeli jste její trpělivost až do červeného.
"Můj manžel píská jako fotbalový rozhodčí. Samozřejmě jde jen o zápasy okresní úrovně, ale i tak mu jeho koníček zabírá dobrou polovinu víkendů. Když jsem čekala naše první dítě, zahájila jsem vyjednávání o tom, do jaké míry by měl svého koníčka omezit. Nebyl ale ochotný ustoupit téměř z ničeho a neustále se tvářil, jako kdybych po něm chtěla, aby spáchal sebevraždu.
Nakonec jsem se zatvrdila a řekla mu, ať si dělá, co chce, že se bez něj obejdu. Jak také jinak vyjednávat s někým, kdo není žádnému kompromisu přístupný? Rychle pochopil, že překročil čáru, a zařadil zpátečku, pak si mě ale musel dlouho udobřovat," říká dvaatřicetiletá Eva.
"Posloucháš mě vůbec?"
"Oblíbenou stížností mojí přítelkyně je, že jí nevěnuji dostatečnou pozornost, málo ji poslouchám a navrch se do ní nedokážu vcítit. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, co všechno ji dokáže vytočit. Stačí, když mi něco povídá a já se přitom dívám na monitor počítače. Nedokáže pochopit, že ji můžu poslouchat a zároveň se dívat někam jinam," říká šestadvacetiletý Marek.
Když se psychologové z Queen´s University loňského roku ptali žen, co od mužů očekávají a chtějí, na předních příčkách se umístila potřeba mít muže, který jim dokáže naslouchat a vcítit se do nich. Zřejmě proto tak hystericky reagují, kdykoli mají pocit, že jste myšlenkami jinde než u jejího povídání.
"Samozřejmě, máš pravdu"
Vzdává se snadno a bez boje? Potom čekejte vždy nějakou zradu. "Tuhle větu používám zásadně jen ve třech situacích," říká osmadvacetiletá Irena. "Když jsem příliš unavená a nemám chuť diskutovat nebo když mi předmět sporu za hádku nestojí. Třetí situace nastává, když vím, že budu mít ještě později příležitost říct poslední slovo, protože mám nějaký trumf v rukávu. Když muži hned na začátku odseknu, že má pravdu, vyrazím mu tím z rukou všechny zbraně a je jasné, že hádka nemůže dál pokračovat. To ale neznamená, že jsem mu odpustila a už se k tomu nikdy nevrátíme."
