Byl jste u samého zrodu českého thaiboxu. Jak jste se k němu dostal sám?
Hned po revoluci jsem kontaktoval německého šéfa tamní thaiboxerské asociace, vedl tehdy celoevropský thaibox. Začal jsem k němu dojíždět na tréninky. Stopem. Někdy mi cesta trvala dva dny, někdy jsem tam byl za pár hodin. Spal jsem po příkopech. Vždycky jsem tam týden trénoval, na týden jsem se vrátil. Stál jsem na začátku českého thaiboxu, ale i MMA, i když tehdy se tomu říkalo ultimátní zápasy.
Celý rozhovor s Petrem Khru Macháčkem na ÓčkuLegendární trenér bude jedním z hostů pořadu Drive televize Óčko v neděli 21. května ve 22:00 hodin. Povídat si s ní bude Jakub Buba Ouvín. |
Dají se tehdejší začátky a tehdejší bojovníci srovnat se dneškem?
Srovnávat se dá, respektive musí. Často říkám, že dnešní generace má všechno, ale takovou tu sociální inteligenci má na nižší úrovni. Vypomůžu si přirovnání z ringu: když vedu trénink a řeknu, že teď bude kombinace, dejme tomu hák – hák – zvedák – hák, ty lidi na mě zírají a nejsou schopni si to zapamatovat. Přitom jsou chytřejší, než jsme bývali my! Tehdejší borci, v devadesátých letech, to byli většinou rváči, potetovaní, plešatí... jenže oni si tu kombinaci zapamatovali úplně automaticky, jako básničku. Ukázal jsem pohyb a kolikrát jsem to ani nemusel vysvětlovat. Ti lidi měli dar opičení, napodobování. Daleko větší než dnešní generace.
Čím to?
Lidi zpohodlněli. Nejsou nucení informace vyhledávat tak pracně jako my. My znalosti sbírali z knížek, ale většinou z lidského podání. Když jsem začal kvůli thaiboxu cestovat, neuměl jsem nic kromě ruštiny. Když jsem někam přijel trénovat, vůbec ničemu jsem nerozuměl. Vše jsem musel odkoukávat a onen dar odkoukávání mi zůstal dodnes. A úplně mě děsí, že dnes to žákům vysvětluju horem dolem, ze všech možných úhlů... a stejně vidím, jací jsou tupci a jak to prostě nestačí vnímat.
I tahle slova naznačují, že máte renomé tvrdého trenéra. Je to tak?
Vůbec. Býval jsem, ale vyměkl jsem. Dřív jsem lidi motivoval klackem, říkali jsme mu motivátor. A vidíte, postupně jsme z bambusového motivátoru přešli na molitanový. A teď už šlehám jen slovem. To stačí, jinak by mi dnešní studenti utekli s pláčem z tělocvičny. Dnes už to nejsou takoví srdcaři, zapálení, co se chtějí naučit bojovat. Dnešní generace bojovníků a bojovnic přichází si jen tak trénovat. Pro kondici, a kdyby se to hodilo, fajn. Už to nejsou srdcaři, co chtějí fakt makat a potit přitom i krev.
