Že mezi mrakodrapy přejde, napadlo Petita v roce 1968 v čekárně u zubaře, kde v jednom časopisu našel článek o stavbě dvojčat. V té době mu bylo osmnáct let.
Přípravy trvaly celkem šest let. Během té doby letěl Philippe několikrát do New Yorku a obě věže mnohokrát navštívil. Nejčastěji ilegálně v přestrojení za stavbaře, ale také jako novinář, fotograf či obchodník s falešnými doklady. On a jeho přátelé pořídili fotografie budov zvenku z helikoptéry i zevnitř a získali i plány částí budovy.
Desítky, možná stovky hodin věnoval pozorování ruchu okolo i uvnitř budov, všímal si časové organizace ochranky i střídání směn dělníků dokončujících horní patra, způsobu zásobování firem sídlících v již dokončených patrech a mnoha dalších detailů. A získává nečekaného spojence. Američana Barryho Greenhouse, který si Petita pamatuje z jednoho pařížského vystoupení a který díky šťastné shodě okolností pracuje v 82. patře jižní budovy a souhlasí s tím, že při realizaci tohoto smělého plánu pomůže.
Jedním z těch, s kým Petit konzultuje ukotvení a stabilizaci ocelového lana, na němž bude záviset jeho život, je Rudy Omankowski nazývaný papá Rudy, artista a provazochodec původem z Československa. Rudy Philippovi doporučuje, aby použil jištění, které nebude v tak velké výšce vidět. To Philippe odmítá. Chce plné riziko.
Finančně mu pomáhá slavný žonglér Francis Brunn. Jeho žena Saša se začíná obávat o Philippův život. Není sama, během těch šesti let se ve Philippově týmu vystřídá hodně lidí. Většina z nich odpadne, protože se buď bojí zatčení za ilegální vniknutí do budov, nebo nechtějí pomáhat při tom, co jim připadá jako asistovaná sebevražda.
Do akce
V noci ze 6. na 7. srpna 1974 se dvěma skupinám spiklenců podaří proniknout do obou budov. Předstírají, že vezou objednané zboží. Mají falešné doklady a faktury ke zboží. Ostatně, v balících je místo deklarovaných věcí veškeré provazochodecké vybavení. V severní věži jsou Philippe, Jean Francois Heckel a Američan Donald, v jižní věži Jean Luis Blondeau a Američan Albert. Ti mají v tubusech místo plánů luk a šípy.
Vystresovaná Saša, manželka Francise Brunna, se 6. srpna po celý den snaží z Německa dovolat newyorské policii nebo ochrance WTC. Nechce Philippa udat, ale chce někoho kompetentního informovat o tom, že se na střechách dvojčat děje něco divného. Věří, že jedině takto se jí podaří zachránit Philippovi život. Ale telefony nikdo nezvedá.
Oběma skupinám se podaří vynést vybavení až na střechu budov. Vystresovaného a nešikovného Donalda posílá Philippe záhy dolů. V noci, když utichne všechen ruch a hlídači nejsou na obchůzce, vystřelí Jean Luis z jižní budovy šíp, k němuž je uvázán lehký rybářský vlasec. Philippe jej nalezne na samém okraji své budovy. Za vlascem je přetažen tenký provázek, pak silnější nylonové lanko a nakonec následuje 200 kilogramů těžké ocelové lano.
Několik následujících hodin obě dvojice přetahují lano, které sklouzlo příliš hluboko. Na jižní budově dochází k neshodám, které končí tím, že Albert odmítne v přípravách pokračovat. Na vytažení těžkého ocelového lana zůstává Jean Luis sám. V určitých částech od něj vedou do stran stabilizační lana, takzvaná cavaletti, která je nutné ukotvit a napnout. "Napnuté lano má tendenci se prohýbat, pohybovat do stran, a protože je spleteno a napnuto, také kroutit," vysvětlil Petit.
Všichni tři zbývající spiklenci horečně pracují až do svítání. Philippe má několikrát pocit, že to nemohou stihnout, že až na střechu dorazí první dělníci, stále nebudou hotovi. Přes veškeré pochyby a návaly pocitů bezmoci se jim podaří před sedmou hodinou ráno práce ukončit, lano bezpečně ukotvit a napnout.
Philippe se na něj poprvé vydává v sedm hodin a patnáct minut. Jeho balanční tyč měří 8 metrů a váží 25 kilogramů. Mezitím jeho přátelé dole způsobí první shluky lidí: "Podívejte se! Tam nahoře! Provazochodec!" Zprávu o provazochodci mezi dvojčaty dostávají také noviny, rádia a televize.
Philippe poprvé projde po 43 metrů dlouhém laně na střechu jižní budovy a objímá se svým přítelem Jean Luisem. Pak pokračuje v představení. Celkem osmkrát projde mezi budovami, na lano si sedne i lehne, povídá si s poletujícím rackem, usmívá se a salutuje divákům, policistům a členům ochranky, kteří se shromáždili na obou budovách. Po 45 minutách, když začne slabě pršet a policisté začnou vyhrožovat, že lano povolí nebo přiletí s helikoptérou, Petit své představení ukončí. Dole, 400 metrů pod nataženým lanem, jej sleduje asi sto tisíc lidí.
Užil si i sex s fanynkou
Co následuje? Zatčení, které Philippe popisuje jako nejtvrdší ve svém životě (a to byl během své kariéry zatčen více než pětsetkrát), psychiatrické vyšetření, policejní vyšetřování, které se na stanici změní v jeho žonglérské vystoupení. A také autogramiáda, stovky rozhovorů, sex s fanynkou, rozsudek, v němž mu je uloženo uspořádat dobročinné představení pro děti v Central Parku a přednáška pro ochranku WTC na téma "Jak proniknout do dvojčat a napnout mezi nimi lano". A samozřejmě popularita a sláva s nekonečným množstvím seriózních i bizarních nabídek na zpeněžení jeho úspěchu, které Philippe vytrvale odmítá.
Ale také rozchod s tehdejší dlouholetou přítelkyní Annie a ochlazení vztahů s přáteli, kteří jej doprovázeli během roků příprav až na střechy dvojčat, což lze vyčíst z výpovědí bývalých spiklenců ve skvělém dokumentárním filmu Jamese Marsha "Man On Wire" z roku 2008.
Dnes Petit žije ve Spojených státech s americkou manželkou v domě, na jehož zahradě je nataženo provazochodecké lano. Píše knihy, přednáší a pokračuje v žonglérských a provazochodeckých vystoupeních. A zůstává věrný svému krédu, které výstižně shrnul jeden z recenzentů jeho knihy To Reach The Clouds: "Proč žít všední přízemní život, když se každému s dostatkem energie a představivosti nabízejí úžasné alternativy?"
