Jediný český zástupce mezi dvanáctkou nejlepších pilotů má za sebou polovinu sezony prestižní série Red Bull Air Race, která má ambice překonat v popularitě závody Formule 1. Po nepovedeném vystoupení v Polsku měl Martin Šonka skoro tři týdny čas před závodem v anglickém Ascotu.
Jak jste zatím spokojený s letošní sezonou?
Víceméně spokojený až do posledního závodu v Polsku. Do té doby jsem byl celkově na šestém místě a postupně jsem zrychloval - ve třetím závodě v Malajsii chyběly jen dvě desetiny sekundy od čtyřčlenného finále a v Polsku jsem v trénincích měl druhé a třetí místo, takže jsem si brousil zuby na finále. Bohužel to nedopadlo, protože jsem dostal penalizaci hned v prvním letu. Doufám, že se to ve zbytku sezony zlepší.
Co změnit v Ascotu, aby to dopadlo lépe?
Nedělat chyby. Když se letí dvojitou bránou, musí být průlet horizontálně, náklon nesmí být větší než deset stupňů a já jsem měl v Polsku 12,5. V té rychlosti je velice snadné chybu udělat, ale prostě tam ty chyby být nesmí. Jinak letadlo lítá docela rychle, už jsem se s ním od začátku sezony, kdy bylo nové, pořádně naučil, takže jediná věc je opravdu nedělat chyby.
Věnujete se leteckým závodům, ale také akrobacii. Co vás baví více?
Těžko říct. Akrobacii dělám spoustu let, ale gró je Red Bull Air Race. Je to moje hlavní práce, takže veškeré úsilí a energii dávám právě tam. Bez akrobacie si však nedokážu život představit, takže jsem rád, že se můžu věnovat oběma sportům.
Co se vám ve vzduchu honí hlavou?
Veškeré soustředění jde na hlídání správné polohy. Jestli jsem správně na vertikále, zda nemám stupeň na zádech nebo takzvaně na kladným, jestli jsem něco nepřetočil. Takže ve zkratce: jak ten let provést nejpřesněji.
Nějaké emoce?
Samozřejmě mi to pořád přináší obrovskou radost, do toho bolí trošku přetížení a tlačí mě sedačka, chtělo by to polštářek. To jsou asi ty největší emoce. (směje se)
Dá se na přetížení zvyknout, nebo nějak natrénovat?
Bolí to furt stejně (usmívá se), ale samozřejmě se dá trénovat. Existují takzvané anti-G manévry, kdy zatínám svaly na nohách a na břiše, čímž mačkám žíly, které tam procházejí. Tím je zužuji, takže do těch míst nemůže natéct tolik krve z horní části těla. Funguje to podobně jako anti-G oblek ve stíhačce.
Důležité je tyto pohyby zautomatizovat, protože zpočátku se člověku stává, že zapomene a pak se pohled a periferní vidění zužuje víc, než je záhodno. S přibývajícími zkušenostmi si to člověk fixuje čím dál víc. Já už to dělám podvědomě a vůbec nad tím nepřemýšlím.
Pilot Martin Šonka v akci.
Kolik času vám vůbec létání a vše okolo zabere?
Víceméně veškerý, žiju v podstatě na letišti a vše, co dělám, se točí kolem lítání.
Martin ŠonkaNarodil se v roce 1978, je pilotem světové série Red Bull Air Race, reprezentantem České republiky v letecké akrobacii, showpilotem a bývalým armádním pilotem. Na kluzácích létá od roku 1997, o dva roky později se dostal k motorovému létání. Má za sebou řadu úspěchů, mezi něž patří například páté místo na World Air Games v roce 2009, titul mistra České republiky za rok 2008 či třetí místo z World Aerobatic Cup v roce 2007. V roce 2011 se stal mistrem České republiky v kategorii Unlimited, vítězství zopakoval o rok později i v roce 2013. V témže roce skončil v kategorii Unlimited – Free Style třetí na mistrovství světa. |
Jak často musíte trénovat, abyste se udržel mezi těmi nejlepšími?
Strašně rád bych trénoval každý den, ale to nemůžeme, protože nemáme k dispozici žádné pylony. Můžeme trénovat jen na oficiálních trénincích, které jsou před každým závodem. Jedna cesta je dostatečně kvalitní simulátor, který se snažíme vyvinout. Druhým směrem je trénování letecké akrobacie, což je druhý sport, kterému se věnuji. Samozřejmě na prvním místě jsou věci okolo Air Race a sponzorů, ve zbývajícím čase pak trénuji právě akrobacii.
Musíte si hlídat například stravu?
Ačkoliv celý život sportuju, nikdy jsem stravu příliš neřešil. Můžu sníst cokoliv a neztloustnu, takže jsem toho řádně využíval, jídlo mám opravdu rád. Ale hlídám se hlavně během závodů, kdy je třeba se dostat co nejníže k váhovému limitu. Už to není jako kdysi, kdy jsem se přejídal a měl z toho obrovskou radost, takže si trošku dávám pozor, ale zase to nepřeháním.
Máte kondičního trenéra nebo někoho, kdo na vás v tomto ohledu dohlíží?
Ne, protože na něj bohužel nemám peníze. Až budou peníze a do toho čas, aby za mnou nemusel kondiční trenér během sezony dojíždět nebo já za ním, tak možná. Zatím řešíme z mého pohledu důležitější věci, což jsou hlavně technické otázky. Samozřejmě chápu důležitost tohoto kroku, ale zatím čerpám ze svých zkušeností nabytých celoživotním sportováním a kondičku si hlídám sám, jenom čas od času mi s tím někdo pomůže.
Na kolik vůbec přijde sezona takového sportu?
Když zrovna v dané sezoně nekupujete letadlo, pohybuje se to na rozmezí jednotek a desítek milionů. Nejsme jako automobiloví závodníci, kteří za víkend sjedou gumy za desítky nebo stovky tisíc, nám pneumatiky na letadle vydrží celou sezonu. Platíte víceméně jen chod týmu. Když musíte kupovat akrobatické letadlo za půl milionu dolarů, je sezona samozřejmě finančně náročnější.
To si musíte koupit všichni piloti "za své"? Neexistuje, že by vám to Red Bull dal, když se po něm jmenuje celý závodní seriál?
Po nápoji se sice seriál jmenuje, nicméně piloti a jejich týmy si musí letadla i všechno ostatní pořizovat sami, kromě dvou týmů, které jsou přímo Red Bull.
Bílé letadlo je Edge 540, letecký speciál pro závody Red Bull Air Race. Modro-žlutý letoun v pozadí je letadlo na akrobacii, Extra 300 SR.
Dá se navázat mezi piloty přátelství, nebo je to tvrdý konkurenční boj?
Jsme kamarádi díky tomu, že v tomhle sportu každý bojuje jen sám se sebou a s časem. Každý chce samozřejmě každého porazit, ale myslím, že se soupeření ze vzduchu nepřelévá na zem. U letadel jsou přátelství velice pevná a jsme velmi dobrá parta.
Takže si po závodě zajdete společně třeba na pivo?
Když už je před námi jen odlet domů, tak si opravdu zajdeme klidně i na pivo a povídáme si. Každý z pilotů má kariéru velmi zajímavou a vidíme se pouze jednou za tři týdny na závodech, takže si vyprávíme o zkušenostech, co kdo zažil a tak. Diskuse se točí samozřejmě hlavně kolem letadel a je to hrozně super.
Je vám 36 let, což u fotbalu či hokeje znamená blížící se konec kariéry, ale v Air Race je to jinak. Čím to je?
Vyšší věk je daný tím, že tenhle sport nemůžete začít dělat třeba v pěti letech jako fotbal a ve dvaceti už hrát v reprezentaci za seniory. V Česku může člověk začít s letadlem až v sedmnácti letech. Tehdy poprvé sednete za knipl a teprve zjišťujete, jestli se pozvracíte v každé druhé zatáčce, nebo jestli k tomu máte vlohy.
Musíte roky nabírat zkušenosti, pak se dostat k akrobacii, tam další roky sbírat praxi. Musí přijít nějaké výsledky, aby o vás někdo z Air Race uvažoval, a roky běží. Aby vám bylo pod třicet, je téměř nemožné. Mně je 36 a jsem tu druhý nejmladší. Chtěl bych se samozřejmě udržet co nejdéle, dokud to půjde, jelikož mě to baví a naplňuje.
Nevkrádá se vám do hlavy někdy myšlenka na klidnější lety, třeba s dopravním letadlem?
Zatím ani ne, mně to lítání hlavou dolů vyhovuje. Od doby, co létám, se věnuji akrobacii, byl jsem i vojenský pilot, takže jsem zvyklý. Uvidíme, třeba se časem zklidním, ale zatím ne.
Pilot Martin Šonka v akci.
Zastavme se u armády. Mrzí vás, že vám armáda odmítla dát půlroční volno, jako to bylo u minulého ročníku Air Race, a musel jste na gripenech skončit?
Mrzí, protože jsem přesvědčený, že to šlo krásně skloubit. Například tento rok máme osm závodů, kde potřebuji týden volna, takže bych byl schopen pokrýt pět závodů dovolenou. Nicméně jsem před sezonou přesně nevěděl, kolik to bude dnů, a navíc pro armádu byl problém, že bych přerušoval výcvik a odjížděl na závody.
Žádal jsem aspoň o jednu sezonu, abych doplatil letadlo a pak se mohl rozhodnout bez finančních závazků. Ačkoliv mi v pondělí řekli, že jo, tak v pátek se rozhodli, že ne. Nejsem z toho úplně nadšený, myslím, že to bylo špatné rozhodnutí. Oni to prezentují tak, že já jsem se rozhodl pro závodění, ale není to pravda, já jsem chtěl v armádě zůstat. Dostal jsem ale takové ultimátum, které jsem nemohl rozhodnout jinak.
Vysvětlili vám to s odstupem času, nebo vůbec?
(směje se) S odstupem času jsem se potkal s veliteli, kteří to rozhodovali. Přišli se zeptat, jak se mám, a já jsem se jich naopak přímo zeptal, proč jsem nedostal ani den na rozmyšlenou, když mi dali to ultimátum. Ani jeden z nich mi nedokázal odpovědět. Byly to asi nějaké emoce, že jsem si vůbec dovolil něco takového žádat, a následně klepnutí přes prsty.
Přitom by to byla pro českou armádu docela dobrá reklama, ne?
Myslím, že ano. Všichni vědí, že jsem byl vojenským pilotem, spoustu malých kluků mi psalo, co mají udělat, aby měli kariéru jako já. Tohle ale armáda neviděla a když jsem jim říkal, že je nebudu stát během neplaceného volna ani korunu a navíc budou mít krásnou reklamu, tak mi řekli, že jim je úplně jedno, jestli tam lítá bývalý, nebo současný pilot gripenu. Na tohle jim samozřejmě nemám co nabídnout.
Co vás poslední dobou baví kromě letadel?
Teď jsem propadl motorovému surfingu, takže jezdím na prkně. Je to u vody, krásný relax a úžasná zábava. Jinak moc času nemám, ale rád se projedu na motorce a začal jsem hrát golf, ale jsem opravdu jen začátečník. Je to dobrá průprava na hlavu, na soustředění, takže pro sportovce je to myslím dobrý doplněk.
Není to na vás moc pomalé? Pět hodin na golfovém hřišti oproti minutám při leteckých závodech?
Je to samozřejmě něco úplně jiného. Třeba Peter Besenyei, který stál u zrodu Red Bull Air Race a patří mezi nejstarší piloty, je vášnivý rybář a stráví u vody koukáním na hladinu klidně několik hodin. Při tom, jaké vypětí při svém sportu máme a jaký "adrenalin" zažíváme, je dobré relaxovat něčím naprosto jiným, kdy se člověk uvolní a odpočine si.
Co Martin Šonka a rodina? Máte s přítelkyní dítě a druhé je na cestě, jak to zvládáte?
O rodinu se starám jako zodpovědný otec, cenou za to je fakt, že bydlíme více na letišti než doma. Přítelkyně to ale zvládá a je mi oporou, takže takhle můžeme fungovat a myslím, že nám to jde docela dobře.
Jak často si plníte otcovské povinnosti? Umíte třeba přebalit dítě?
Samozřejmě umím, ale ne, že bych to úplně vyhledával. Většinou někam nenápadně mizím, když vidím, že na to přichází a mohl bych být oslovený (směje se). Ale ne, samozřejmě umím a když dostanu dítě na celý den na starost, tak to zvládám.
