Akrobatickému létání se věnovala od mládí. Několik let pak patřila k naší reprezentaci, jenže když "se odvážila porodit druhého syna", tehdejší vedení aeroklubu ji z týmu vyřadilo a ona se za knipl akrobatického letadla nedostala dlouhých dvacet let. K letectví se vrátila až po revoluci, jako manažerka charterových společností.
V roce 2001 pak přišla nečekaná "nabídka, která se neodmítá". Z čistého nebe. Ve svých dvaapadesáti letech se Radka Máchová stala jako první žena na světě vedoucí pilotkou elitního akrobatického týmu, českých Flying Bulls.
Jaké byly vaše první pocity, když jste před lety dostala nabídku stát se vedoucí pilotkou Flying Bulls?
Nejdřív jsem si šla vyzkoušet, jestli se při těch kotrmelcích už náhodou nezabiju, jestli mi to ještě jde.
A šlo to?
Jako kdybych z toho vylezla včera. To se nezapomíná. Ale musela jsem odbourat razanci ze sólové akrobacie, protože ta skupinová se létá pomaleji a plynuleji.
Jak velký rozdíl je létat sólo, nebo ve skupině?
Pilotáž sólové a skupinové akrobacie je rozdílná jako jazzová a klasická hra na klavír. Mají úplně jiný prstoklad. Ve skupině musí být létání opravdu jemňounké, je to hlavně o citu a přemýšlení o každém prvku. Zatímco například sólový výkrut je rychlý, a proto vlastně jednoduchý, v sevřené formaci se musí zaletět pomalu a musíte ho řídit v každém okamžiku.
Musíme si stoprocentně věřit
Co máte jako vedoucí skupiny na rozdíl od ostatních členů letky ještě navíc na starost?
Já u toho ještě musím přemýšlet, jak rychle například levý souvrat zaletět, aby Sally (levé křídlo letící dole na vnitřním poloměru) nebyl na pádové rychlosti a Míra (pravé křídlo nahoře na vnějším poloměru) to nade mnou ještě stihnul zatočit.
Hlídáte ještě něco, kromě správné rychlosti?
Bezpečnost. Přizpůsobuji naše vystoupení každému prostoru a počasí, a přitom musím létat tak, abych měla na všechny prvky správnou rychlost a dost výšky. A nejen já, ale i kluci. Ty se mě sice drží jako klíšťata, ale také dávají pozor, a když už je to na hraně, tak řvou.
Jak přesně řvou?
No do rádia, třeba: Stoupéj! A já stoupám. Celkem je totiž chápu. (směje se.)
Co se stane, když uděláte chybu?
Kluci odletí pryč. To je nejdůležitější zásada, kterou musíme bezpodmínečně dodržovat. Jakmile nevidíme druhé letadlo, musí se letět okamžitě pryč od skupiny, aby nedošlo ke srážce.
Jak se ale dostanete "pryč" vy, když jste v mnoha prvcích uprostřed?
Já utéct nemůžu. Já musím klukům pevně věřit, že mě nesundají z nebe. A oni zase věří mně, že neudělám žádnou zradu.
Vaše chyba by tedy donutila ostatní odletět od vás pryč. Celá letka by se tak vaší vinou rozpadla. Jak se s takovou odpovědností vyrovnáváte?
Ale jde to. Před vystoupením si na zemi vše procházím a představuju. A kluci zatím leží pod křídlem a koukají, jestli to létám dobře. Aby vstali a prošli si to se mnou, k tomu je opravdu nedonutím.
Dokáže vás něco opravdu znervóznit?
Všelijací novináři a známí, kteří mě rozptylují. Nedávno jsem tak přehlídla nepřipevněnou mapu v kabině a celou dobu mi potom poletovala kolem hlavy.
Obáváte se něčeho při samotném letu?
Při tom kotrmelcování? Jedině počasí. Jednou, když byly nízké mraky, pršelo a ještě svítilo sluníčko, zapotily se nám všem během vystoupení kabiny a my neviděli ven. Kluci ještě jakžtakž rozeznávali moje obrysy, ale já měla pořád pocit, že už jsem pod mrakem a musím klesat, přitom to nebyl mrak, ale právě jen ta zamlžená kabina. Nakonec jsme museli přerušit vystoupení. Ale to přistání bylo také hrozné. Skoro jsem neviděla na zem a ostatní se řídili podle mě.
Když se srazíte, musíte hned létat dál
Už jste se někdy srazili?
Oťukaní už jsme všichni. Moje nejhorší nehoda byla s novým členem týmu, když jsem ho cvičila. Dostal se pode mě, já ho neviděla a trochu jsme se ťukli.
Jak to dopadlo?
Jsem tady, takže dobře. Letadlo jsme opravili a létali hned dál, aby se nováčkovi nevytvořil k létání blok.
Jaké jsou vlastně atributy dobrého pilota skupinové akrobacie?
Nemusí to být ani vynikající akrobatický pilot, ale musí být omlácený vzduchem, mít dlouholetou zkušenost s létáním. Nesmí být agresivní, musí být do kolektivu. Žádný mistr světa, který se chce předvádět a který by nějakým extempore ohrozil ostatní.
Co vaše tolerance k riziku?
Akrobatičtí piloti obecně nejsou žádní kaskadéři. Nechodí do velkého rizika. Nikdo se nechce zabít. Je to úplně něco jiného, než když se dívám na videa těch mlaďochů na kolech a lyžích, kteří si klidně rozlámou ruce, nohy, páteř.
Nikdy se nenecháte unést emoci? Nemáte chuť trochu si zariskovat?
V akrobacii musí emoce ovládat diváka, ne pilota. Jakmile ovládnou pilota, tak je to o hlínu v nose.
Co se podle vás divákům na vystoupení Flying Bulls tak líbí?
Tím, že vše létáme v sevřené skupině, je to jako při spartakiádě. Když jeden cvičenec upaží, tak to s vámi nic neudělá. Ale když jich najednou upaží sto, tak vás to vezme, ať chcete, nebo ne. A lidé jsou také napjatí, jestli se srazíme.
Cítíte při létání svůj věk, oproti létání za mlada?
Mám daleko větší zkušenost, takže se pustím do daleko horšího počasí než dřív. Vím už, kam až můžu. Ale je pravda, že více odpočívám. Den po vystoupení celý prospím.
Nevadí vám ani přetížení?
Ne. Jen mám trochu namožené nohy a zadek z toho, jak pořád létám na zádech. Visím tak v popruzích vzhůru nohama, ale nohy přitom musím tlačit nahoru na pedály.
Nemají někdy ostatní piloti tendenci se před vámi předvádět, ukázat, že jsou lepší?
Takových případů jsem měla víc. Jednou to skončilo i nouzovým přistáním a přeražením vrcholu borovice.
A co vy sama? Předvádíte se někdy?
Mám spíše tendenci to, co dělám, utajit. Jinak mám pocit, že se vytahuju. Rozhodně nevykřikuju po hospodě, že jsem pilot. Jako to někdy dělávají chlapi.
A jak muži reagují, když zjistí, že jste jako žena vedoucí pilotka a navíc tak renomovaného týmu?
Ti z minulé generace s tím někdy mají problém. Ale současná generace, včetně mých synů, je jiná. Myslím, že jim to vadí daleko méně. Už si nemyslí, že žena má doma vařit a posluhovat.
A co mužští kolegové z týmu? Ti vás respektovali hned od začátku? Dobrovolně?
Museli se s tím smířit, to jinak nešlo. Sami si mě vybrali. Ale ze začátku, když jsem to já neuměla, se všechny chyby, co se ve skupině udělaly, automaticky házely na mě.
Místo klábosení v cukrárně vyrábím skříně
Co děláte, když zrovna nelétáte?
Chodím na kolo, plavat, na brusle nebo sebou plácnu na horách na zem. A právě teď přestavuju byt a dávám si dohromady kolo. Konstruuji skříně, vezmu pilu a už jedu. V obýváku teď máme dílnu.
Do cukrárny se stejně starými kamarádkami nechodíte?
Ne. Nechci mé kamarádky podceňovat, ale rozplývat se nad fotkami vnoučat mě nebaví.
Máte ještě nějaký sen v létání?
Zalétat si DC-3. Krásný americký dopravní dolnoplošník ze čtyřicátých let minulého století.
A co plánujete, až vám doktoři nedovolí létat akrobacii?
Budu létat na replikách starých letadel, co staví můj švagr a synovec. To je nádhera. Nesmíte ale moc myslet na to, jak je to křehoučké, a že nemáte padák.
Flying BullsNejlepší letecká akrobatická skupina na světě, která dokáže jako jediná svá vystoupení zalétat v tak těsné formaci, jako by šlo o jediné letadlo. Všichni členové skupiny jsou Češi. Vedoucí pilot: Radka Máchová (61) Letadla týmu: ZLIN 50 LX - max. rychlost 337 km/h |
|
