Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Krásu dělá symetrické tělo, ne nafouklá prsa, říká plastický chirurg

aktualizováno 
"Udělejte mi jizvu přes půl tváře. Chci vypadat jako tvrďák." Plastický chirurg Patrik Paulis se musí vypořádávat i s takovými přáními. Nerozpakuje se je ale i odmítnout nebo usměrnit. "Chce-li klientka zvětšit prsa, radši jí nabídnu odsátí v oblasti pasu. Tvar je důležitější než velikost," říká.

"Je možné, že jednou budu plastického chirurga potřebovat i já. Možná mi taky jednou padnou víčka… Budu ho ale vybírat jen velmi těžce," říká Patrik Paulis. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Kdy jste se rozhodl pro plastickou chirurgii?
Ještě na vysoké. Medicínu jsem chtěl dělat už od gymnázia a pak jsem si hned vybral chirurgii. Ověřil jsem si to na prázdninové praxi mezi třeťákem a čtvrťákem, kdy mi otec zajistil brigádu na chirurgii.

A proč právě tenhle obor?
Na začátku druhého ročníku člověk zjistí, že v jakékoli chirurgické disciplíně jde o to, abyste se svým výkonem co nejvíc přiblížil tomu, kdo vymyslel danou operační techniku. Vy byste to měl odoperovat prakticky stejně. To platí u většiny vnitřních orgánů. U plastické chirurgie, která zahrnuje více oborů, je tam samozřejmě i rekonstruktiva  - a ta je vždycky jiná. Do značné míry tam hraje roli váš vkus a schopnost dát část sebe. Musíte mít jisté teoretické znalosti, musíte to umět uplatnit. Ale pak musíte mít ještě něco, co dělá rozdíl mezi dobře zrestaurovaným obrazem a špatně zrestaurovaným obrazem.

Fotogalerie

Máte někdy pocit, že tvoříte umělecké dílo?
Nebuďme přehnaně namyšlení. Na druhou stranu chirurg musí mít jistou míru drzosti, musí si věřit, že operaci udělal správně. Kdybyste měl pochybnosti, ani byste se nevyspal. Pro někoho je arogance obranou. Já v mládí v jednu chvíli skutečně chtěl dělat restaurátorství. Hezky zrestaurované památky nerozeznáte od originálu, tím se snažím řídit.
 
Co pro vás obecně znamená krása?
Mám rád umění, mám rád hezkou muziku. Podle mě je to jediné, co má smysl, co tu zůstane. Zajímám se o antické umění, fascinuje mě kultura Mayů, období v raném egyptském umění, mám rád impresionisty.
 
Vraťme se ještě k současné kráse. Nepřehání se to ve společnosti s ideálem krásy?
Přehání. Skutečnost, že jste podstoupil nějakou estetickou operaci, se skutečně stala známkou, že patříte k jisté společenské vrstvě, která na to má, a snažíte se to dát na odiv.
 
Jaká krása se líbí vám?
Přirozená, jsem spíš zastáncem umění typu Milétská Venuše, hezkou krásu dělá spíše symetrické tělo než přehnaně nafouklá prsa. Neměli bychom se soustředit na jeden aspekt.
 
Ženy to ale často dělají, ne?
Ano. Přijdou, že chtějí zvětšit prsa, já jim ale radši nabídnu odsátí v oblasti pasu. Tvar je důležitější než velikost.

Jak reagují?
Často na to přikývnou.

Z ošklivého muže hezkou ženu neudělám

Plníte též přání transsexuálů.
Tito moji pacienti bývají velmi dobře vzdělaní a používají velmi odborné termíny, mají to nastudované. Obzvláště pacienti z muže na ženu jsou hotové dámy. Po telefonu často nepoznám rozdíl.

Co jim můžete nabídnout?
Já říkám, že jediné, co neumím, je udělat z ošklivého muže hezkou ženu. To nejde. Musím jen napravit fatální omyl přírody. 
 
A lze vůbec ten omyl zcela napravit, tedy dochází k orgasmům u dam, které byly dřív muži?
Mají klitoris, takže takový orgasmus by možný byl, vaginální nejspíš ne. Transsexuální  klientky mají plnohodnotný sexuální život, jediné omezení je, že nemohou mít děti.
 
A po operaci opačným směrem?
Vytvoří se penis, neumožňuje ale příliš silnou erekci, proto se dělá tento orgán většinou trochu větší a silnější. Těžko říct, jak to takový muž prožívá.
 
Ve Francii jste na tohle téma publikoval atestační práci. Je ve vašem oboru mezi Francií a Českem rozdíl?
U nás se řeší hlavně operace pohlavních orgánů, už méně operace v oblasti obličeje. V Česku je též zajímavý rozdíl ve skladbě, je tu víc transsexuálů, kteří chtějí přeoperovat z ženy na muže, jako by muži hráli dominantnější roli.
 
Hradí takové zákroky pojišťovna?
Vlastní operaci, operaci změny genitálu, ano. Pak je u změny ze ženy na muže hrazena mastektomie (amputace prsní žlázy). Všechny ostatní zákroky si musí zaplatit pacient.
 
Asi za vámi nemůžu jen tak přijít, hodit na stůl peníze a požadovat přeměnu.
Nemůžete. A věřím, že je to tak i ve světě.

"Společnost je ideálem krásy posedlá a nezná míru," říká plastický chirurg

Co muži chtějí operovat nejčastěji?
V jisté věkové skupině jsou oblíbená víčka. Druhá věc jsou drobné liposukce, extrémem jsou mužské prsní implantáty, které imitují sval. Ale máme i muže, kteří o sebe pečují a podstoupí například  vytažení povadlé kůže pomocí  nití na obličeji či krku. To spíš ti, kteří jsou veřejně známými osobnostmi a chtějí na obrazovce či fotografiích vypadat stále dobře.
 
Odsávání tuku by se prý nemělo dělat u lidí, kteří se ho mohou zbavit cvičením a změnou stravy. Je to tak?
Liposukce není náhrada hubnutí, provádí se oblasti, kde by vám navždy zůstala taková ta pneumatika.
 
Kolik takový zákrok stojí?
Od 25 tisíc korun výš.

Transplantace obličeje? Velké ne

Když jdete po ulici, vnímáte lidi jako potenciální pacienty?
Ne, to bych se z toho zbláznil. I když ke mně přijde klient, počkám si, co mi řekne. Pak mu to začnu vymlouvat, to je mým cílem.
 
Daří se to?
Většinou ne. Oproti tomu, co bylo před několika lety, jsou dnešní klientky vzdělanější a hlavně velmi přesvědčené o tom, co chtějí. Ve chvíli, kdy po mně ale klient nebo klientka chce absolutní nesmysl, neudělám to. Je to proti mým zásadám. Vím, že by byl klient po výkonu nespokojený, protože si to na sobě ani neumí představit. Občas ho ale odoperuje někdo z kolegů a klient se ke mně vrátí, abych to napravil. Pak je to velice komplikované.
 
Jakou největší bláznivinu po vás klienti chtěli?
Klidně by chtěli přišít oko na zadek a navíc, aby mrkalo. Ale vážně, jednou za mnou byl klient, abych mu udělal ošklivou jizvu na obličeji, že chce vypadat tvrdě. To jsem odmítl.
 
Co považujete za vrchol plastické chirurgie?
To je strašně komplikovaná otázka. Dneska se hodně mluví o transplantacích obličeje, já osobně jim říkám velké ne. Důvod je prostý. Vyžaduje to tak silnou léčbu za pomoci imunosupresiv, léků, které omezují činnost imunitního systému, že to člověka přímo ohrožuje na životě. Ve chvíli, kdy mám možnost použít vlastní tkáň, to považuji za lepší. V Evropě jsou takové plastiky momentálně zakázané. Život s takovou plastikou není určitě lehký. Za vrchol považuji rekonstrukce uší. Používá se vlastní kůže z oblasti uší, chrupavka se udělá z chrupavek v oblasti žeber. Výsledky jsou skutečně úžasné. Vůbec se o tom ale nemluví. Vrcholy jsou často tam, kde nejsou vidět.
 
Jaký byl váš největší zákrok?
Na stáži v Paříži jsem operoval pacienta, který měl nádor v oblasti obličeje, který hluboce prorůstal. Museli jsme mu vzít půlku tváře, dolní čelist, byli jsme na sále asi dvanáct hodin. Restaurovali jsme to pomocí kostních štěpů, bylo to velmi zajímavé a přínosné. Náročná je též rekonstrukce prsů u žen, které o ně přijdou vlivem nádorů. 

Umberto Eco, Richard Graves a Plutarchos, v knihovničce Patrika Paulise najdete

Dlouhá cesta za tituly

"Vysokoškolský titul MUDr. trvá standardně šest let, pak jsem dva a půl, resp. tři roky dělal obecnou chirurgii a udělal z ní atestaci, teprve potom se můžete zařadit do specializace plastická chirurgie," vysvětluje Patrik Paulis, "to předpokládalo dalších pět let v oboru a pak atestaci z oboru. To jste atestovaný specialista. Ve Francii, kde jsem působil, to představuje po univerzitě dalších pět let specializační přípravy, můj profesor navíc vyžadoval ještě doplnit si univerzitní diplom v oboru mikrochirurgie a experimentální chirurgie." Přesto si však na tituly nepotrpí: "Je to ale jediná možnost, jak mohu dělat svoje povolání."

Působil na stážích například ve Francii či Brazílii, kde operoval pod dohledem světových kapacit, jako je Adrien Aiache, Jean-Marie Servant či profesor Pellerin.

Mluví anglicky, francouzsky, rusky, německy.

 
Jak dlouho trvá příprava na takovouto operaci?
Konkrétně u téhle operace jsme plánovali úplně jiný průběh, na sále jsme se museli velice rychle rozhodnout pro něco zcela odlišného. Měli jsme na to sotva pět minut.
 
V oboru působíte i jako soudní znalec. Co to obnáší?
Soud mě může vyzvat, abych podal vysvětlení k případu, který se týká plastické chirurgie. Mohou za mnou přijít i klientky, které nejsou spokojeny po zákroku jiného lékaře a snaží se domoci odškodnění, které jim dotyčný upírá. A mohou to být i lidé, kteří byli účastníky autonehody, která si vyžádala operaci tohoto druhu. Musím pak posoudit míru její náročnosti pro stanovení odškodnění.
 
Kolik takových případů máte?
Mám pocit, že jich přibývá. Není to ale žádné velké číslo. Klientkám se vždy snažím vysvětlit, že jsme všichni jen lidé a stát se může ledasco. Nejvíc takových problémů pramení ze špatné komunikace mezi lékařem a klientem. K soudním projednáváním dochází minimálně. 

Čtu Plutarcha

Dočetl jsem se, že jste ošetřoval spoustu zahraničních muzikantů jako Depeche Mode, Pearl Jam, Davida Bowieho, Madonnu…
Ale nevykonával jsem na nich zákroky hodné plastického chirurga. To už je dávno, měl jsem kamaráda, který dělal v agentuře, co sem vozí kapely. Byl jsem začínající chirurg a on mi volal, že do Prahy přijedou AC/DC a že vyžadují lékaře, zda bych to nechtěl zajišťovat. Kývl jsem a od té doby začala naše spolupráce, měl jsem se starat o zdravotní stav skupin a zpěváků. Teď už to ale nedělám. Ale půjdu, až tady bude hrát Prince. U toho musím být. 

A co literatura, čtete rád?
Když jsem byl mladší, četl jsem hodně. Rád čtu třeba Plutarcha, konečně jsem se dostal k dobrému překladu. Čtu hodně literaturu faktu, zajímají mě historické záhady. Mám rád Roberta Gravese a Umberta Eca.
 
U čeho si nejvíce odpočinete?
U potápění. Není na to ale čas, pracuju vlastně pořád, i na dovolené. Nebrat telefony klientů si nemůžu dovolit. Odpočívám pouze, když jsem pod vodou.
 
Co s vámi klienti řeší?
Tuhle mi volala klientka o půl druhé v noci, že si po třech týdnech sundala náplasti z prsou a zjistila, že má pod nimi růžovou kůži. Ptala se, zda je to normální.
 
Bingo. Kolik uděláte operací za rok?
Loni to bylo 750 operací.

Často pobýváte ve Francii. To si asi potrpíte na dobré jídlo, že?
Velmi, podívejte se na mě! Mám rád masitá jídla a dobrá vína. Miluju i italskou kuchyni. Sám vařím speciality, běžná jídla mě nebaví. Miluju objevovat dobrá vína, mám rád červená italská a španělská a bílá moravská a italská.
 
Takže nakoupíte a zavřete se v kuchyni?
To ne, nakupuje manželka, absolutně nemám přehled o cenách.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.