"Dobrý den,
obracím se na vás s problémem, který už je hodně akutní, proto bych potřeboval poradit co nejdřív. Začnu od začátku. Je mi dvaadvacet let a po nástavbě jsem šel pracovat na úřad. Skoro dva roky už chodím s Mirkou, kterou jsem poznal na diskotéce u nás doma. Máme normální vztah, nic výjimečného. Občas se pohádáme, ale pak se zase usmíříme, jednou jsme se už úplně rozešli, ale za dva týdny jsme se dali zase dohromady.
Větší problém řešíme až teď, protože Mirka otěhotněla. Tvrdila mi, že bere antikoncepci, a asi ji i brala, jen se jí navzdory tomu podařilo otěhotnět. Ona si dítě každopádně hrozně přála a dokonce mě už před časem přemlouvala, že prášky vysadí a zkusíme si dítě pořídit. Problém je v tom, že já se na dítě vůbec necítím. Ne že bych Mirku neměl rád, ale připadám si zkrátka ještě moc mladý. Moji rodiče nikdy neměli moc peněz a teď si konečně vydělávám sám, můžu si koupit to, co chci, a představoval jsem si, že si budu ještě pár let užívat. Nechci hned skončit jako otec rodiny, který se bude starat o dítě a všechny peníze odvádět manželce.
Navrhl jsem Mirce, aby šla na potrat, ale to hned odmítla a ještě jsme se kvůli tomu hrozně pohádali. Navíc už to řekla doma a ona i její rodiče mě teď nutí, abych si ji vzal. Její rodiče si na mě dokonce počkali před mým bytem, ztropili mi scénu a vyhrožují, že to půjdou říct mým rodičům (ti zatím ještě nic neví), jaký prý jsem nezodpovědný parchant. Nevím, jak z toho ven. Přijde mi, že jsem vůbec nic neudělal a teď si najednou mám, kvůli selhání prášků, pořídit rodinu a ženit se, i když vůbec nechci. Nejradši bych byl, kdyby šla prostě na potrat a tím se to celé vyřešilo, jenže nevím, jestli už není pozdě. Fakt nevím, co dělat a jak z toho všeho ven. Díky za váš názor."
Patrik
Patriku, vážíme se vašeho dotazu a chápeme, že vaše situace je skutečně nelehká. S argumentem, že jste "nic neudělal" a teď za to máte "pykat", ale bohužel zřejmě příliš neuspějete. Ať už došlo skutečně k selhání antikoncepce nebo vaše partnerka rozhodla za vás oba, podstatné je, že je nyní těhotná s vámi. S touto skutečností musíte pracovat, proto je zcela zbytečné přemýšlet o tom, do jaké míry je to vaše vina. Stejně tak nemůžete v žádném případě nutit svou přítelkyni, aby šla na potrat. Pokud už pomineme etické a morální hledisko celé věci, stále se jedná o její tělo a případné zdravotní následky ponese ona sama, takže rozhodnutí o případném trvání či ukončení těhotenství závisí především na ní.
Na druhou stranu ani vás nelze nutit, abyste se se svou přítelkyní oženil a fungovali jste jako rodina, pokud se na tento životní krok necítíte. Jste dospělý muž a žádné výhrůžky či scény kterýchkoli rodičů by vás neměly pohnout k činu, s nímž nejste ztotožněný.
Zkuste své přítelkyni znovu vysvětlit důvody, které vás k odmítání svatby a společně sdíleného rodičovství vedou, a sdělte jí, jak si představujete vaše fungování v případě, že dítě skutečně porodí. Rozmyslete si, zda budete chtít dát společné rodině šanci a zkusíte vychovávat dítě společně s tím rizikem, že vám to skutečně nemusí vyhovovat, nebo zda na výchově dítěte opravdu nechcete participovat a budete plnit pouze své finanční závazky k němu a jeho matce.
Jednejte s přítelkyní na rovinu a upřímně jí osvětlete své stanovisko, aby se mohla rozhodnout zodpovědně s přihlédnutím ke všem argumentům. Potom už budete muset pouze respektovat její rozhodnutí a zařídit se podle něj do budoucna.
Psycholožka Bára
PORADNA
Své otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára.
