Dobrý den,
jsem dvanáct let ženatý, máme dceru a manželka ode mne odešla. Píši si o radu, i když jsem již rozhodnutý, jelikož přátelé i rodina jsou zajedno.
V červnu roku 2011 jsem vypozoroval, že náš vztah dostává vážné trhliny. Podotýkám, že jsme se jedenáct let s manželkou téměř nehádali a vše dělali zásadně spolu. Naší blízcí i já jsem někdy upozorňoval manželku na to, že nemáme společné známé ani kamarády, do společnosti jsme chodívali sporadicky. Manželka vždy argumentovala tím, že kamarádi i kamarádky rozbíjejí vztah a že jí nic nechybí a je ráda jen se mnou. V srpnu 2011 jsem onemocněl MDS (nemoc podobná leukémii) a tuto informaci jsem všem zatajil. Věděl jsem o ní jen já.
Tou dobou nás začaly bombardovat e-maily, SMS zprávy, které hanily a špinily manželku. Tvrdily, že v práci má poměr s jiným mužem. Začátkem listopadu po jedné chemoterapii manželka zjistila, že jsem nemocný, a zdálo se, že se náš vztah začíná lepšit (lítost?). V prosinci se však manželka úplně změnila, nařkla mě, že SMS a e-maily posílám já a že jsem si nemoc vymyslel. Ačkoliv jsem jí nabízel setkání s lékařem, striktně to odmítla a 23. prosince mi poslala textovou zprávu, že ode mne odchází do vlastního pronájmu.
V jednom se ale přepočítala. Naše desetiletá dcera s ní odmítla a dále odmítá bydlet (je se mnou) a návštěvy u ní dokonce ukončuje již po hodině.
Do té doby jsem si myslel, že jsem tvrďák, co snese všechno, ale toto mě skoro položilo. Sice je to měsíc od jejího odchodu, ale pořád to dost bolí. Nerad si to přiznávám, ale nad vodou mě drží to, že se musím starat o dceru. Také si přiznám, že mám manželku stále rád, i když se mi čím dál více odcizuje.
Jak jsem psal, přátelé a rodina mi radí, že se mám rozvést a vůbec se s ní nekontaktovat. Já stále žiji v naději, že se vrátí alespoň kvůli naší desetileté dceři, která sice nepřizná, že ji to trápí, ale pozorují na ní, že ano.
Manželka tvrdí, že mě nemá ráda, nic ke mně necítí a zklamala se ve mně, jelikož jsem lhal v nemoci a posílal jsem ony SMS zprávy a e-maily. Toto je naprostá lež a myslím si, že tím zakrývá jakýsi svůj "prohřešek". Také pozoruji, jako by nebyla pevně rozhodnutá a kalkulovala s návratem, při dalším setkání (kvůli dceři) je ale vše naopak. Otázka zní: "Mám se rozvést, nebo počkat, jak dopadne její tříměsíční anabáze (doba pronájmu - zatím)?"
Děkuji,
Pavel
Pavle,
děkujeme vám za váš dotaz. Vaše situace je skutečně obtížná a nezáviděníhodná. Je obdivuhodné, s jakým nadhledem a racionalitou k ní přistupujete a snažíte se ji řešit tak, aby co nejméně poškodila vaši dceru. Vážné onemocnění představuje vždy velkou zátěž pro vztah a ve vašem případě je situace ještě obtížnější souběhem nemoci a manželčiny pravděpodobné nevěry. Pouze z vašeho dopisu samozřejmě nemohu usuzovat, co ve vašem manželství způsobilo rozkol, jehož vyústěním byl mimomanželský poměr.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Nicméně chování vaší manželky (odstěhování, popření citů k vám...) zcela jasně vypovídá o tom, že v současné chvíli o pokračování vašeho vztahu nemá zájem. Jak sám správně předpokládáte, je pravděpodobné, že její popírání vaší nemoci je vlastně obranným mechanismem. Popřením vašeho onemocnění zmenšuje svůj pocit viny z toho, že vás opouští v těžké životní situaci. Když navíc ještě uvěří tomu, že jste jí posílal dotyčné zprávy a e-maily, ospravedlňuje si tak své negativní city k vám.
Zcela rozumím tomu, že byste si velmi přál, aby vaše dcera vyrůstala v kompletní rodině a neměla na dětství negativní vzpomínky. Někdy však není i přes veškerou snahu udržení manželství možné a defektní vztah rodičů může být v některých situacích pro dětskou psychiku mnohem náročnější než jejich odluka. Vaše dcera jasně projevila své stanovisko a navíc nejde o zcela malé dítě, které by nechápalo, co se děje.
Ačkoli je vaše situace nezáviděníhodná, soustřeďte se dál především na svou dceru a snažte se tady pro ni být, kdykoli vás bude potřebovat. Je přirozené, že se vaše problémy dotýkají i jí a vnímá je negativně. Důležité však je, aby věděla, že má stále zázemí minimálně u jednoho z vás a že ji máte stále rádi. Přeneste se přes své negativní city, které chováte k manželce, a pokuste se vystupovat před dcerou pokud možno neutrálně. Nepomlouvejte před ní manželku, nenavádějte dceru proti ní, snažte se zachovat nadhled a zdržet se jakýchkoli hodnotících komentářů. Dcera je dost velká na to, aby si vytvořila názor sama, ale je důležité, aby měla šanci svůj vztah k matce obnovit.
Co se týká vašeho manželství, nikdo vám nemůže s jistotou říci, zda bude nejlepší se rozvést, nebo trpělivě čekat, jak se postoj vaší manželky do budoucna dál vyvine. Na druhou stranu byste si měl ujasnit, zda o pokračování vztahu skutečně stojíte a zda byste byl schopný, v případě navázání, odpustit manželce to, co se mezi vámi stalo, a obnovit svou důvěru k ní.
Psycholožka Bára
