Dobrý den,
v životě by mě nenapadlo, že budu někdy psát do poradny, ale už fakt nevím, jak dál. Třeba mi poradíte nebo se v diskusi objeví rada, kterou bych mohl využít.
Jsme s manželkou dvanáct let, chodili jsme spolu do školy a pak jsme se na jednom srazu dali dohromady. Máme spolu dvě krásné dcery (6 a 8 let), chtěli jsme ještě jedno dítě, ale manželka už mít ze zdravotních důvodů další děti nemůže. I když to s ní nebyla nikdy žádná obrovská vášeň, uměli jsme si vždy vyjít vstříc. Měl jsem pocit, že naší rodině vlastně nic nechybí. Dcery jsou šikovné, dělají nám jen radost. Nevydělávám sice žádné horentní částky, ale na život v malém městě to v pohodě stačí.
Problém je v tom, že manželce není nic po chuti, neustále na něco nadává a na něco si stěžuje. Nevím přesně, kdy to začalo, ale mně to vadí tak zhruba poslední rok. Těžko se to popisuje, ale připadá mi, jako kdyby mě už snad ani neměla ráda. Všechno jí na mně vadí, do všeho "rejpe" a občas trousí poznámky, které mi připadají i urážlivé.
Najednou jí třeba začal vadit styl, jakým se oblékám (v životě jí to nevadilo), naváží se do toho, jak vypadám, naráží na moje rostoucí břicho. Ale kdybych jí řekl, že po dvou dětech taky nevypadá jako víla, byl by oheň na střeše. Pořád si stěžuje, že jí s ničím nepomůžu, že má na krku dvě děti, nikam se nedostane. Ale když třeba začnu uklízet, stejně jde a udělá si to sama, že prý to potřebuje mít po svém.
My se vlastně vůbec nehádáme, v tom smyslu, že bychom na sebe křičeli, ale je mezi námi neustálé napětí a vlastně mám pocit, jako kdyby mi manželka šla pořád po krku. Kdybychom neměli děti, už bych se s ní rozvedl, protože mě to fakt štve. Jenže naši se rozvedli, když jsem byl malý, a moc dobře si pamatuju, jak těžko jsem to snášel. Své děti nechci ničemu podobnému vystavovat. Na druhou stranu nevím, jak dlouho to věčné "stírání" ještě vydržím.
Díky za jakoukoli radu,
Václav
(redakčně kráceno)
Václave,
děkujeme vám za dopis. Situace, kterou jste poměrně detailně popsal, musí být skutečně vyčerpávající a jak sám cítíte, zcela jistě není dlouhodobě udržitelná. Primární otázkou, na kterou byste se měl snažit najít odpověď, je příčina manželčina chování. Vzhledem k tomu, že si nejste jistý tím, kdy začalo, se nejspíš nebude jednat o jednu zlomovou situaci, která by ho odstartovala.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Jako pravděpodobnější se mi jeví varianta, kdy se například u vaší manželky hromadila nespokojenost a z ní pramení i stále častější uštěpačné poznámky. Píšete, že jste se snažil s manželkou na toto téma neúspěšně promluvit. Otázkou je, zda si skutečnost, že se k vám chová nevhodně, vůbec sama uvědomuje. Možná si skutečně není vědoma toho, že můžete určité její projevy vnímat jako osobní útok.
Velmi častou stížností žen, které zůstaly doma s dětmi, je skutečnost, že pro sebe nemají prakticky žádný volný čas a jsou neustále "připoutané" ke svým potomkům. Zkuste proto zapracovat na této oblasti. Vyjeďte s dcerami například na víkend a umožněte manželce, aby se mohla věnovat sama sobě. Vyšlete ji na sraz s kamarádkami nebo ji povzbuzujte v tom, aby obnovila své dřívější koníčky. Pokud se skutečně cítí přetížená a unavená, může být jádro problému právě tady. To je však samozřejmě jen jedna z možností. Příčinou může být například též mimomanželský poměr, vyčerpání vztahu nebo něco úplně jiného. Tím, že manželce alespoň občas ulevíte od některých povinností, však rozhodně nemůžete nic zkazit.
Chápu, že pokud máte své partnerce popsat svůj problém v obecné rovině, jde to jen velmi těžko. Nečekejte proto, až přeteče pohár vaší trpělivosti, ale řešte dílčí a konkrétní příhody okamžitě. Pokud se vás některá manželčina poznámka dotkne, okamžitě ji na to upozorněte a zkuste se společně dobrat toho, proč ji vůbec pronesla.
Samozřejmě existuje bohužel též varianta, že se váš vztah již vyčerpal a jeho vrácení do "normálních kolejí" už není možné. Je rozhodně chvályhodné, že se snažíte udržet manželství kvůli dcerám, ale pokud je vztah dlouhodobě nefunkční (i když se v něm neobjevují hádky), děti to obvykle velmi rychle vycítí. Jestliže se vám náprava nebude ani v budoucnu dařit, zvažte, jestli umělé udržování problematického vztahu nezatěžuje vaše dcery víc než případná odluka.
