Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poradna: Manželka mi byla nevěrná

aktualizováno 
Prostřednictvím anonymního telefonátu jsem odhalil manželčinu nevěru, všechno jsme si vyříkali, byli jsme i u psycholožky, ale já se s tím stále nedokáži smířit, píše čtenář Jirka.

Nevěra je jednou z nejtěžších zkoušek vztahu. | foto: Profimedia.cz

Dobrý den,

se svou ženou jsem šestnáct let. Máme dva kluky, dvanáct a patnáct let. Zhruba před měsícem jsem zjistil, že je mi nevěrná. Snad bych na to ani nepřišel, ale v pátek večer, když nebyla doma, protože prý byla s kamarádkami na vínku, mi volal anonym. Sdělil mi, že žena má poměr s někým z práce, řekl mi i jméno.

Zprvu jsem tomu ani nechtěl věřit, ale posléze jsem procházel pamětí zpět v čase a nacházel jsem stále více nesrovnalostí. Přesto jsem tomu nechtěl věřit. Počkal jsem, až žena přišla, a viděl jsem, že měla na sobě erotické prádlo, které nenosí, ani když je se mnou. Byl jsem z toho mimo a začal jsem věřit, že někoho opravdu má. Ještě jsem se jí jen tak mimoděk zeptal, jestli někoho má, odpověděla, že ne, že se nemám bát.

Nemohl jsem usnout a po dvou hodinách převalování se v posteli jsem dal na radu anonymního telefonátu. Nejsem na to nijak hrdý, ale vstal jsem a podíval se jí do mobilu. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem něco takového udělal. Moje obavy se bohužel potvrdily. Našel jsem tam jednu SMS od jejího milého, ptal se jí, jestli má vzít pěnu do koupele. Odpověděla mu, že může. Za zprávami byly smajlíci, jeden zobrazoval polibek, druhý úsměv. Nespal jsem prakticky celou noc a byl jsem na dně. Nevěděl jsem ani, jak bych se jí na to měl zeptat, navíc jsem nechtěl říct, že jsem se jí díval do mobilu.

V sobotu ráno jsem jí tedy řekl o anonymu, ale ne o SMS. Byla z toho trochu mimo, ale říkala, že z toho není nic pravda, že je to pomsta někoho z práce. Já už byl ale přesvědčený o tom, že opravdu někoho má. V neděli mi volal anonym ze skrytého čísla znovu a ptal se, jestli se mi žena přiznala a co jsem s tím dělal. Byl jsem opravdu mimo, takže jsem vlastně nic neřekl a telefon zaklapl. Ale sebral jsem zbytek sebevědomí, šel za ženou a řekl jí znovu o telefonátu a vybalil jsem i ty SMS.

Žena se mi skoro okamžitě přiznala. Řekla, že jejich vztah zrovna onen pátek skončil. Byl jsem z toho konsternovaný a ona byla taky mimo. Pak jsme si ale sedli a hodně věcí si vyříkali. Zapřísahala se, že její nevěra skončila. Říkala, že vlastně ani neví, proč se jí dopustila, prý jsem se jí odcizil. Je pravdou, že jsem delší dobu dělal v zahraničí, protože jsme rekonstruovali domek a potřebovali peníze. Domů jsem jezdil na víkend a ona musela být doma s dvěma malými kluky. Moc jsme se v oné době nebavili. V zahraničí jsem přestal pracovat asi před čtyřmi lety, začal jsem si ženy více všímat i se jí více věnovat. Podle ní to ale bylo pozdě, už prý měla v sobě jakýsi blok, moc mě nepotřebovala.

Řekl jsem jí, že musíme navštívit manželskou poradnu a zkusíme dát vztah zase dohromady, protože cítím, že ji pořád miluji. Souhlasila, byli jsme tedy na sezení. Tam nám paní psycholožka vysvětlila naše pozice a dala rady, jak by se náš vztah měl vyvíjet dále. Poté jsem byl i sám na samostatném sezení, psycholožka mi vysvětlovala pohnutky ženina chování. Něco jsem pochopil, ale přesto mě to neustále sžírá. Psycholožka mi řekla, že tento stav trvá průměrně jeden rok. To je pro mě velmi nemilá představa.

Nevím, co mám dělat. Neustále na to musím myslet. Na to, proč to vlastně udělala. Nevím, jestli jí budu ještě někdy moci věřit. Jestli, když mi řekne, že se jde někam posadit, nezpanikařím a nebudu vyvádět. Přesto ji mám pořád rád a ona tvrdí, že ona mě taky. Říká se, že čas zahojí všechny rány, ale já se bojím, že tohle pro mě bude velmi těžké. Vím, že se dá odpustit , ale asi na to nikdy nezapomenu. Nevím, jak se dostat zase do "normálního stavu". Můžete mi, prosím, poradit jak to překonat? Děkuji.

Jirka

(redakčně kráceno)

Jirko,

děkujeme vám za dopis. Vaše situace je skutečně velmi obtížná. Nevěra je jednou z největších a nejtěžších zkoušek, kterou může vztah projít. Pokračování vztahu po jejím odhalení je samozřejmě možné, ale nikdy nemůžete předpokládat, že se vám na to, co se stalo, podaří zapomenout nebo že váš vztah bude úplně stejný jako před nevěrou. Pro budoucnost vztahu je klíčové odpuštění. Vztah je možné zachránit teprve poté, když v sobě podvedený najde sílu svému partnerovi skutečně odpustit. Avšak i když své manželce její pochybení odpustíte, neznamená to, že jí okamžitě začnete bezvýhradně věřit a že váš vztah bude pokračovat ve stejných "kolejích" jako před nevěrou.

Poradna

Vaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz.. Zodpoví je psycholožka Bára.

Je normální, že po tomto zjištění pochybujete, vaše důvěra byla od základů otřesena. Jako velmi dobré znamení se mi jeví vaše společná návštěva psycholožky, která jednoznačně svědčí o tom, že snahu vztah zachránit máte oba dva, že vám oběma záleží na jeho budoucnosti. Zkuste si tedy domluvit vzájemně pravidla, která vám pomohou podlomenou důvěru napravit. Promluvte si s manželkou o tom, že vás trápí představy o opakování nevěry a že by vám například pomohlo, kdyby vám před odchodem z domova předem oznámila, kdy se vrátí, a pokud se z nějakého důvodu zdrží, dala vám to dostatečně včas vědět.

Funkční vztah samozřejmě nelze vystavit na špehování a neustálém kontrolování, ale zkuste se zamyslet nad tím, co by vaše manželka mohla udělat pro to, abyste jí mohl více věřit (například omezení styků s přáteli jejího bývalého milence a podobně). Zároveň však sám sobě i manželce slibte, že do budoucna odoláte pokušení slídit v jejím telefonu či e-mailu.

Nesnažte se také vytlačit ze své hlavy jakoukoli myšlenku na manželčinu nevěru. Tato zkušenost je tak silná a emotivní, že jde o zbytečnou snahu. Čím víc se budete snažit zapomenout, tím víc na ni budete myslet a tím to pro vás bude bolestnější. Snažte se na celou záležitost pohlížet jako na velkou nepříjemnost a zkoušku, s níž se váš vztah potýká a na kterou nemá ani jeden z vás zapomenout: vaším úkolem je odpustit a překonat ji. Kromě citů, které i přes to, co se stalo, chováte ke své manželce, myslete také na děti, které potřebují kompletní rodinu. Věřím, že když se budete oba o záchranu vztahu snažit, určitě se vám v něm podaří opět obnovit harmonii. Přeji vám hodně trpělivosti i štěstí.

Psycholožka Bára

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.