"Dobrý den, rozhodl jsem se na vás obrátit s dotazem, který se týká naší dcery. I když je mi úplně jasné, že mě účastníci diskuse utlučou s tím, že pořádnej chlap takové problémy neřeší, pro mě je to důležitý problém a docela rád bych znal vyjádření někoho, kdo na to má nezávislý pohled.
S manželkou Ivou jsme spolu už skoro osm let. Vycházíme spolu dobře a troufám si říct, že jsme ještě neměli žádnou vážnější krizi. Máme čtyřletou dceru Evu. Manželka měla problémy i s tímto těhotenstvím, takže žádné další děti mít ze zdravotních důvodů nechceme ani nemůžeme, protože riziko by bylo příliš velké. A právě Eva je příčinou největšího množství našich sporů. Nemůžeme se totiž dohodnout na její výchově.
Iva jí hrozně povoluje, všechno jí dovolí, a když jí náhodou něco zakáže, stejně zákaz dlouho nevydrží. Klasický příklad je spaní v naší posteli, které Evička vyžaduje. Já ho nechci tolerovat. Pokud se chci vyspat, musím se přesunout do obýváku, protože ona se po posteli posunuje, kope a budí mě. O sexuálním životě už ani nemluvím, protože ten přestal společným spaním s dítětem existovat. Když ale něco namítnu, Iva jí to sice zakáže, ale v noci, když Eva přijde, stejně jí povolí a vezme ji zase do naší postele. Manželka je na ní hrozně fixovaná, nedokáže být důsledná a z Evy roste pěkný spratek. Samozřejmě cítí, že má v Ivě oporu, a když se jí něco pokusím zakázat já, hned se k ní letí schovat.
Neexistuje, aby dostala na zadek, když něco provede. Všechno se jí odpustí a vlastně nic nemusí. Nesouhlasím s tím, jenže když se pokusím manželce vysvětlit, že z ní vychovává spratka, který se nám v pubertě vysměje, rozbrečí se a odpoví, že jiné dítě už mít nebude a že si chce užít alespoň Evičku. Iva nepracuje (a asi už pracovat nebude, protože její místo zrušili a ona už se do práce vracet nechce) a Eva nechodí do školky (prý je to tak pro ni lepší), takže já sice můžu do manželky mluvit horem dolem, ale ve finále je to stejně ona, kdo tráví s Evou většinu času a vychovává ji. Já mám náročnou práci a vracím se domů až večer, takže prakticky do výchovy zasahuji nejvíc o víkendu. Zajímal by mě váš názor, jestli mám vůbec nějakou šanci zabránit tomu, aby z naší dcery vychovávala budoucího tyrana."
Vojta
Vojto, děkujeme vám za váš dotaz. Rozhodně si nemyslím, že problémy s výchovou dětí by měly řešit pouze ženy. Z vašeho dopisu je cítit, že vám na vaší dceři záleží a přistupujete k její výchově zodpovědně a se zralým přístupem. Máte naprostou pravdu v tom, že každé dítě potřebuje mantinely. Každý dětský psycholog vám také potvrdí, že všechny děti zkoušejí, kam až mohou zajít a kde jsou ony hranice vytyčené. Ze strany dítěte v tom není nic zlého, ani provokativního. Děti zkrátka potřebují znát řád, podle kterého se řídí lidé a věci kolem nich, a toto je jeden ze způsobů, kterým si tento řád zvnitřňují.
S tím také souvisí skutečnost, že děti dokáží velmi dobře vycítit nejednotnost rodičů ve výchově a hledat oporu ve "slabším článku". Velmi dobře vědí, že to, co jim neprojde u jednoho rodiče, jim obvykle povolí ten druhý. Kromě toho, že toho dokáží využívat ve svůj prospěch, jim toto chování ale také znemožňuje naučit se správnému chování, protože hranice, v nichž by se držely, zkrátka neexistují nebo se stále posouvají.
Píšete, že vaší dceři jsou čtyři roky, je tedy již ve věku, kdy by mohla bez problémů navštěvovat školku a vaše manželka by se mohla vrátit do práce. Troufáme si říci, že taková situace by prospěla vám všem. Vaše manželka by se mohla soustředit i na jiné "záležitosti", než je vaše dcera, a pravděpodobně by na ní přestala být do takové míry fixovaná. Vaše dcera by byla v dětském kolektivu, kde by musela začít určitá pravidla a hranice respektovat. I když pracovní místo vaší manželky zaniklo, určitě se jí podaří časem sehnat jiné, byť i na částečný úvazek na několik hodin týdně. Můžete najít kompromis a například dávat dceru do školky jen na některé dny v týdnu, aby manželka neměla pocit, že se od ní musí zcela odloučit.
Následně byste si měli s manželkou promluvit o tom, jaké hranice coby rodiče vytyčíte. Klidně si před onou diskusí sepište na list papíru situace, v nichž byste byl rád, aby manželka vaší dceři nepovolovala (například spaní s dítětem ve společné posteli). Označte si je podle důležitosti od těch, ze kterých nejste ochoten slevit, až po ty, které pro vás nejsou tolik důležité. Proberte je v klidu s manželkou a zkuste se pobavit nad tím, jaké důsledky by mohlo mít jejich nedodržování (například úplné vymizení vašeho intimního života, nezvladatelnost dítěte apod.). Můžete se také domluvit na tom, že zpočátku v inkriminované situaci nechá manželka rozhodnutí na vás. Bude tak mít čas naučit se, že je dceru někdy nutné odmítnout.
PORADNASvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpovíme je ve spolupráci s odborníky. |
