Dobrý den,
předem se omlouvám, jestli vaše poradna slouží pouze pro problémy v soužití dvou lidí, já mám totiž přítelkyni skvělou a problém mám pouze se sebou. Přesto to zkusím, pomůže mi možná už samotné zformulování mých pocitů.
Je mi 19 let, od života jsem chtěl vždycky hodně, dělám extrémní kayaking, lezu na skalách, snažím se užívat života plnými doušky, jak se říká. Ještě před půl rokem se mi všechno dařilo, měl jsem chuť do života, všechno mě bavilo a všechno bylo takové snadné.
Jenže pak jsem se rozešel s přítelkyní, bylo pár blbých týdnů, zanedlouho (něco okolo 4 měsíců) se však zdálo, že to zase bude jako dřív, v pohodě a s dobrou náladou. Jenže od té doby se ve mně začala střídat dvě období - jedno, kdy jsem jako dřív, kluk s dobrou náladou, a druhé, kdy se mi nic nechce, jsem bručoun a vůbec nemám chuť nic dělat.
Nejvíc mě zaráží, že vždycky stačí hrozně málo, v jednu chvíli jsem ten kluk číslo 1 a pak se stane úplná blbost a z dopolední radosti ze života je odpolední depka. A naopak, při té depce stačí zase málo a všechno je v pohodě a už si zase s chutí plánuji, co budu dělat zítra, pozítří, věřím, že se onen mrzutý stav nikdy nevrátí... vydrží mi to týden dva a pak se vše zas obrátí.
Hlavně nevím, jak se z toho opravdu odrazit, abych od teď byl vyrovnaný člověk, jasně že občas se špatnou náladou a naštvaný, ale aby to nešlo do takovýchto extrémů. A abych do té nechuti do života nespadl.
Já chci mít dobrou náladu, být vyrovnaný, smát se na svět a nelitovat se a nepsat do vaší poradny, abyste to vyřešili za mě. Jen nevím, a proto u vás asi hledám radu, jak udělat ten zlom, ten moment, odkdy to tak bude a odkdy už se k těmto přecitlivělým náladám nebudu muset nikdy nevracet.
Možná je to při dospívání, když si člověk uvědomuje, kdo je, normální, mám ale strach, že jsem blázen, schizofrenik nebo prostě trpím lehkými depresemi. Ale už samotné slovo deprese a představa, že bych měl brát v devatenácti antidepresiva, mě děsí. Nevím, co si mám myslet, když dojde k té extrémní změně nálad. Snad jste můj e-mail aspoň trochu pochopili. Je mi trapné o tom psát, stydím se za to a sám se v tom moc nevyznám, tím těžší je vše formulovat.
S pozdravem,
Vojta
Vojto,
děkujeme vám za dotaz. Chápu, že velké a neodůvodněné výkyvy nálady dokáží značně znepříjemnit život. Váš popis "depresivních" stavů je však obecný na to, aby z něj bylo možné spolehlivě stanovit případnou diagnózu.
Problémy, které popisujete, nicméně nejsou typickým obrazem deprese. U depresivních poruch trvají příznaky delší dobu, neodeznívají a nepřicházejí v řádu hodin, ale dnů až týdnů. Stejně tak jsou doprovázeny řadou dalších nepříjemných symptomů, jako jsou poruchy spánku, nechuť k jídlu, sebepoškozovací tendence či výrazná únava. Ve vašem případě je, soudě podle popsaných příznaků, diagnóza depresivní poruchy velmi nepravděpodobná. Krátkodobé výkyvy nálad nejsou, dle mého názoru, ani důvodem k užívání antidepresiv.
Obávat se nemusíte ani schizofrenie, ta se, spíše než výkyvy nálad, projevuje ztrátou kontaktu s realitou, problémy s komunikací, stereotypním chováním i mluvou či například oploštěním emocí. Na základě vašich řádků si troufám tvrdit, že viníkem vašich problémů není schizofrenie ani žádná jiná závažná psychická porucha.
Výkyvy nálad bych skutečně velmi pravděpodobně přičítala vašemu dospívání, které je velmi citlivým a emočně náročným obdobím. Už nejste dítě a nelze očekávat, že budete mít stále dobrou náladu a budete bezstarostně proplouvat životem. Rozchod s vaší přítelkyní mohl být první závažnou a nepříjemnou situací, kterou jste musel řešit, a možná právě základě toho jste si uvědomil, že období relativní bezstarostnosti, která k dětství (a v podstatě i k pubertě) patří, je definitivně za vámi. Periodické střídání pesimistického a optimistického rozpoložení je v životě normální.
Píšete, že stačí malý podnět, aby vaše "deprese" odezněla, snažte se proto naučit se svou špatnou náladou pracovat a nepodléhat jí. Sám jste zjistil, že vám pomáhá rozptýlení, proto ho využívejte v "depresivním" období cíleně a najděte si podněty, které vás z něj vyvedou. Nelze očekávat, že by se u vás v budoucnu nálady nestřídaly, jde jen o to naučit se je ovládat do té míry, aby vám nekomplikovaly osobní i profesní život.
Psycholožka Bára
