Ahoj Xmane,
mám chronicky nemocnou manželku a nevím, jak dál. Jsme spolu přes sedm let, máme dvě krásné holčičky a nebýt toho, že manželka má těžkou lupenku, měli bychom nejspíš báječný život. Jenže ona tu nemoc má a náš vztah tím trpí, i když naplno si ani jeden z nás nestěžuje.
Lupenka znamená pro postiženého prakticky neustále suchou a svědivou kůži. Někdy je to "skoro dobré", ale stačí nějaká fyzická námaha, stres nebo pocení se na sluníčku a zase je všechno špatně. Po druhém dítěti se její nemoc zhoršila a přidaly se i problémy s klouby, což se občas u lupenky stává. Když je to hodně špatné, vleze si manželka do postele, aby si odpočinula, a na mne pak zbude starost o holky, domácnost a nakonec i o ni. Občas to mám doma na plný úvazek.
A proč vám píšu? Protože nevím, zda to vydržím. Manželčin stav se pravděpodobně nezlepší, nejspíš naopak. Oběma nám je 35, řeklo by se, že máme život před sebou, ale ta nemoc nás v podstatě ve všem omezuje. Ať jde o cestování, její práci (manželka pracuje na půl úvazku, ovšem jen když jí to zdravotní stav dovolí), moji práci (když je potřeba, zůstávám doma a o všechno a všechny se starám). Jsem grafik, takže to není problém, ale samozřejmě mi v tu dobu stojí práce a nevydělám ani halíř. A dotýká se i sexu, když jí je mizerně, a to bývá bohužel často, samozřejmě žádné intimnosti nehrozí. Někdy třeba měsíc nebo dva, což je pro chlapa v mém věku dost dlouhá doba. Navíc lupenka člověku na přitažlivosti nepřidá.
Moje pocity se mění od "máme krásné manželství" v těch dobrých dobách přes závidění chlapům, jejichž partnerky ráno prostě vstanou a jdou do práce a nemusí hodinu řešit promazávání suché kůže a rozhýbávání bolavých kloubů, až po radikální úvahy o pořízení si nějaké jiné, zdravé ženy.
Vím, že by to byla pěkná podpásovka, opustit nemocnou ženu se dvěma dětmi, vždyť ona si svůj stav nevybrala, ale sobecky si občas říkám, jestli tohle mám zapotřebí. Zatím jsem věrný, ale představa života s někým zdravým mi připadá čím dál lákavější. Až se toho děsím. Bohužel nevidím žádné jiné východisko.
Předem díky za radu,
Aleš
Aleši,
děkujeme za váš dotaz a v první řadě bych vám chtěla vyjádřit obdiv, jak skvěle tuto složitou situaci zvládáte. Vážné onemocnění jednoho z partnerů patří k nejtěžším zkouškám, jimiž může vztah vůbec projít. Zcela pochopitelné jsou i vaše úvahy o tom, jak by se váš život odvíjel v případě, že by vaše partnerka byla zdravá. Vaše situace je velmi složitá a musí být vyčerpávající a namáhavá pro všechny, jichž se týká. Je obdivuhodné, že jste si i přesto dokázali udržet kvalitní vztah a mluvíte o svém manželství jako o krásném a vydařeném. To je také, podle mého soudu, váš největší kapitál.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Váš vztah musí mít skutečně kvalitní základy a být velmi silný, když jste spolu zvládli tak dlouhou dobu čelit onemocnění vaší manželky, které vás oba omezuje. Zkuste se zamyslet nad tím, kam byste mohli přesunout těžiště svého vztahu, aby byl pro vás přijatelnější. Nejsem bohužel lékař, proto nedokáži přesně posoudit, jaká omezení s sebou lupenka přináší a jaké máte možnosti. Jistě se vám však podaří najít nějaké kompromisní řešení, které by bylo přijatelné pro vás všechny. Píšete například, že manželka nemůže příliš cestovat. Bylo by tedy schůdné, abyste se například vypravili na pár dnů do lázní, kde by manželka absolvovala léčivé procedury a zároveň byste změnili prostředí a odpočinuli si spolu?
Z vašeho dopisu současně cítím značnou vyčerpanost a únavu, plynoucí zřejmě nejen z množství povinností, ale i z psychické zátěže. Možná by stálo za úvahu najmout si třeba jen na několik dnů v měsíci paní, která vám pomůže s domácností a třeba i pohlídá děti. Budete si moci odpočinout a strávit více času sami s manželkou, což vám zcela jistě prospěje.
Stejně tak byste rozhodně neměl zapomínat vyhradit si čas, který budete mít jen sám pro sebe a budete ho moci věnovat sobě, svým přátelům a koníčkům. Vlastní prostor a aktivity jsou nezbytné i ve vztahu, který není zatížen tak náročnou situací, jako ten váš. Ve vašem případě je odpočinek u vlastních aktivit ještě mnohem důležitější.
Vztah s nemocným člověkem má podobná pravidla jako ostatní vztahy. Pokud by měl špatné základy a nefungovaly by v něm klíčové principy, setrvávání ze soucitu obvykle není základem, na němž by se dal dlouhodobý vztah stavět. Na druhou stranu by byla rozhodně škoda nepokusit se o záchranu vztahu, který má svou nepochybnou hodnotu.
Psycholožka Bára
