Dobrý den,
je mi třicet dva a už skoro dva roky chodím s třiadvacetiletou přítelkyní. Nejdřív nám to docela klapalo. Asi mě hodně okouzlovalo její mládí, byl jsem s ní spontánní a nevázaný jak už dlouho ne. Za čas mi na ní ale začalo právě tohle vadit. Přijde mi, že je vlastně ještě dítě. Studuje soukromou vysokou, nemá žádné povinnosti a vymýšlí, s odpuštěním ptákoviny. Vyžaduje po mně, abych jí byl neustále k dispozici, neuznává vůbec, že musím chodit do práce, že živím nás oba a že všechno leží jen na mně. Navíc jsem udělal velkou chybu, nastěhoval jsem ji k sobě domů, což asi konec našeho vztahu jen uspíšilo.
Už několik měsíců je mi jasné, že my dva spolu prostě nemůžeme být. Každý chceme něco jiného a popravdě řečeno mi čím dál víc leze na nervy. Problém je v tom, že ona to tak necítí. Kdykoli jsem se s ní pokusil rozejít, udělala obrovskou scénu. Byla úplně hysterická, klečela mi u nohou, křičela, že mě miluje, že beze mě nemůže žít. Její život prý beze mě nemá cenu, a jestli ji opustím, spolyká prášky, nebo skočí z mostu a já ji budu mít na svědomí.
Snažil jsem se s ní o tom promluvit. Prosil jsem ji, aby byla rozumná, nedělala hlouposti a uvědomila si, že nás dva k sobě už skutečně nic netáhne. Ale nechce o tom ani slyšet. Tvrdí, že mi dala všechno (popravdě nevím, co všechno by to mělo být) a že jsme jeden pro druhého stvořeni. Ale já to tak necítím a už s ní opravdu nechci být.
Na druhou stranu ale samozřejmě nejsem bez citu a nechci žít do konce života s tím, že se kvůli mně zabila. Cítím se úplně jako v kleštích. Kamarádi, kteří vědí, jak na tom jsem, mi pořád říkají, že jí mám sbalit kufr za dveře a vyměnit zámek na dveřích. Ale já skutečně nevím, co dělat.
Co byste mi poradila vy? Myslíte si, že si skutečně něco udělá, nebo jen planě vyhrožuje?
Předem díky
Radim
Radime,
děkujeme vám za dotaz. Vaše situace je skutečně velmi obtížná a chápu vaše pocity beznaděje. Chování vaší přítelkyně totiž vykazuje všechny znaky psychického vydírání a manipulace. Na něm se kvalitní vztah nikdy založit nedá, a to ani v případě, že byste o jeho pokračování stál. City ani harmonie se nedají vynutit a jednání vaší přítelkyně je značně zoufalé a kontraproduktivní. Srdceryvné scény ohledně vašeho rozchodu navíc dokonce ani nemusí znamenat, že vás skutečně miluje, ale mohou být projevem "pouze" nezdravé závislosti a strachu z života bez partnera.
PoradnaVaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz.. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Bohužel však rozhodně není pravdivé hojně rozšířené tvrzení, podle něhož ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchá. Nikdo na světě vám proto nemůže zaručit, že když se s přítelkyní rozejdete, na život se skutečně nepokusí sáhnout. Na druhou stranu je však potřeba zdůraznit, že vaše přítelkyně je zodpovědná sama za sebe a naopak vy za její jednání nenesete žádnou zodpovědnost. Jen těžko si lze představit situaci, kdy byste obětoval valnou část svého života člověku, k němuž nic necítíte, jen proto, aby nevyplnil své hrozby.
Ideální by bylo, kdyby vaše přítelkyně navštívila psychologa a s ním své sebevražedné tendence (ať již skutečné, nebo demonstrativní) začala řešit. Zkuste si s ní o této možnosti promluvit, ale mějte na paměti, že i v případě, že odmítne, jde stále pouze o její rozhodnutí, za které je zodpovědná sama. Je od vás zodpovědné, že se na ni snažíte brát ohledy a domýšlíte možné důsledky svého rozhodnutí, ale jak jsem již napsala, city si není možné vynutit, vyplakat ani vyvzdorovat.
Ještě jednou si s přítelkyní promluvte. Klidně jí vysvětlete své stanovisko (že vás vztah už nenaplňuje a vaše priority i směřování jsou rozdílné) a zdůrazněte, že byste byl rád, kdyby vyhledala odbornou pomoc, protože o ni máte starost. Zopakujte, že jste dva dospělí lidé a jako takoví byste tuto situaci měli vyřešit. Nebojte se pojmenovat její chování a říci, že na manipulaci a vydírání se funkční vztah stavět nedá. Snažte se vyjadřovat klidně a konstruktivně a nenechte váš rozhovor sklouznout do obviňování, výhrůžek, přemlouvání a podobných projevů.
Zvažte i možnost informovat o jejích sebevražedných tendencích její rodinu či přátele. Možná by vám mohli pomoci a minimálně v období těsně po rozchodu vaši přítelkyni více "hlídat" a rozptýlit ji. Přeji vám hodně štěstí.
Psycholožka Bára
