Na pevninu se přitom dostaly náhodou. Sedmičlenný tým vedený Christianem Ekströmem je vytáhl proto, že na vraku, který prozkoumával, nenalezl žádné jméno. "Viditelnost byla velmi špatná, sotva metrová. Vzal jsem tedy nahoru ty lahve, abychom se pokusili o dataci podle nich," vysvětlil Ekström agentuře AFP.
Na břehu však zjistil, že chlad a tma vytvořily v lodním vraku ideální konzervační podmínky, díky nimž chutná šampaňské stále skvěle, a začali pátrat po jeho původu.
Lahve, které dlouhá desetiletí ležely u Aalandských ostrovů mezi Finskem a Švédskem, nemají žádnou etiketu, na korku však nesou znak kotvy. A ten nasměroval pátrání přesnějším směrem. Jediným výrobcem, který má oprávnění takový symbol používat, je totiž společnost Moet & Chandon.
"Výrobce jsme kontaktovali a je si na 95 procent jistý, že to je šampaňské Veuve Clicquot," řekl Ekström. Pokud jde o časové určení, nemohlo to být podle záznamů výrobce před rokem 1782 ani po roce 1788-89, kdy výrobu narušila francouzská revoluce.
Lahev za miliony
Aalandská odbornice na víno Ella Gruessnerová Cromwell-Morganová, které dal Ekström ochutnat šampaňské jako první, prohlásila, že neztratilo svěžest a chutná "absolutně skvostně".
Má prý tmavě zlatavou barvu a velmi intenzivní aroma. "Je v něm hodně cítit tabák, ale též hrozny, dub a med," říká.
A chuť? "Skutečně neobyčejná, velmi sladká, ale se stopou kyselosti," dodává s tím, že v oněch dobách bylo šampaňské mnohem méně suché a proces fermentace se mnohem méně reguloval.
"Naší velmi pravděpodobnou hypotézou je, že se jedná o součást zásilky, kterou poslal francouzský král Ludvík XVI. na ruský carský dvůr," říká Cromwell-Morganová.
Výrobce, který již jednu z lahví zkoumá, má dokonce záznam o tom, že jedna z dodávek do Ruska nedorazila.
V tom případě by byly nalezené lahve nejstarším šampaňským na světě, které se dá pít. Takový titul dosud drží šampaňské Perrier-Jouet z roku 1825.
Odbornice odhaduje cenu jedné nyní nalezené lahve na 53 tisíc eur (téměř 1,4 milionu Kč). Pokud se však ukáže, že šlo o víno Ludvíka XVI., může být podle ní cena několikanásobně vyšší.
Potápěči navíc nevytáhli lahve všechny, ve vraku jich zůstalo ještě možná více než třicet. Přesné místo nálezu se drží v tajnosti.
Místní úřady jednají o tom, komu vlastně obsah vraku patří. Souostroví patří Finsku, požívá však autonomii a jeho obyvatelé mluví švédsky.
