Dřel na rybářské lodi v Beringově moři, protože chtěl nejtvrdší práci

  • 28
Daniel Hoksza odjel před pěti lety poprvé na rybářskou loď v Beringově moři. Pracovní doba 16 a půl hodiny denně, chyba může znamenat vážné zranění nebo smrt. „Neexistuje, že už nemůžete. Žádný takový. Drž hubu, nefňukej a koukej makat,“ popisuje práci Daniel, který na lodi strávil s přestávkami rok.

Je to velká dřina, ale když vydržíte, čeká vás balík. „Úplný nováček si vydělá za osm až dvanáct dní přes 1 700 dolarů (34 000 korun), když se zrovna loví levnější ryba. Já měl později minimálně 6 tisíc dolarů (132 000 korun) za měsíc,“ říká dnes šestadvacetiletý Daniel. Prací na rybářské lodi si tak vydělal slušné peníze, ale rozhodně to není zadarmo. „Loď se zhoupla a slyšel jsem šílený řev,“ otevírá Daniel jeden z prvních zážitků.

Co se stalo?
Začínal jsem na lodi balením ryby. Vzal jsem velkou plechovku, nabalil do ní ryby, poslal dál - a tak pořád dokola. Když už mi to čtvrtý den celkem šlo a odeznívala pomalu i mořská nemoc, zhoupla se loď a najednou asi šest metrů ode mě začal jeden chlap strašně řvát. Ohlídl jsem se a viděl ten jeho rudej ksicht a cirkulárku, jak mu řeže ruku. Druhý člen posádky se mu snažil tu ruku vytáhnout a řval na mě, ať zastavím pilu. Jenže já jsem to tlačítko nemohl najít - nikdo mi předtím neřekl, kde je, a navíc jsem byl úplně v šoku. Nakonec ten druhý odběhl a vypnul cirkulárku sám. Chlapovi to uřízlo ruku ze sedmdesáti procent. Po chvíli přiběhl zbytek posádky, já jsem spadl na všechny čtyři a málem jsem omdlel. Ostatní se mi potom hodně smáli. Byl jsem ještě dva dny dost vyklepaný, ale pak už to šlo.

Stávaly se úrazy často?
Jsou tam neustálá zranění zad, ale nebezpečná je i práce v mrazáku, kam skládáte na sebe plechovky s rybama. Je to dvanáct řad po dvanácti kusech, každá plechovka váží pětadvacet kilo. Asi třikrát jsem od té zdi zmrzlých ryb musel utíkat, když se loď zhoupla. To pak na vás padá několik tun. Na jednoho to spadlo při vykládce, když začal blbec odspodu, takže se na něj celý zbytek mrazáku vysypal. Měl nadvakrát zlomenou holenní kost.

Web o práci v Beringově moři

Na www.beringseavs.me shromáždil Daniel Hoksza všechno, co se o této dobrodružné práci za rok na moři naučil.

Kromě mnoha rad pro zájemce o práci na lodi je na stránkách i mnoho fotek a videí. Web má placenou i neplacenou část.

Pak mi vyprávěli, že rok před mým prvním příjezdem tam přišel chlap o nohu. Bylo rozbouřené moře a člen posádky uklouznul a dostal se do otvoru, kam se vysypávají ryby ze sítí. Ten, který řídil otevírání dveří do toho otvoru, si ho nevšiml a ucvakl mu těmi dveřmi nohu.

Potkal jsem tam ještě chlápka, který měl obrovskou jizvu na noze. Prý stál na špatné straně lana - na to si musíte dávat strašný pozor - a to prasklo. Omotalo se mu kolem nohy a úplně mu ji rozlousklo. Říkal, že tam teď má titanovou kost.

Proč jste se vůbec rozhodl pro tuto práci?
Otec šel do vězení za to, co dělal naší rodině, byl to srab. Pak byla máma sama, nebyly peníze, nebylo nic. Vychovával mě nejdřív srab a pak jsem vyrůstal mezi ženskýma, s mámou a třemi sestrami, takže jsem se potřeboval pochlapit. Taky jsem byl hodně naštvaný z místních poměrů, prostě jsem chtěl pryč. Koukal jsem na mapu a říkal si: Chci co nejdál a dělat co nejdrsnější práci. Pak jsem dal prst na Dutch Harbor a za rok jsem tam byl.

Jak jste se o možnosti pracovat na lodi dozvěděl?
Určitě na tom má podíl seriál Deadliest Catch na Discovery Channel (dokumentárně laděná reality show o životě na rybářské lodi v Beringově moři, pozn. red.), podmínky jsou nejspíš podobné v Baltském nebo Barentsově moři, jenže Beringovo moře je v televizi (směje se). Chtěl jsem to prostě zažít.

Rybářsko-český slovníček pojmů

KONTRAKT - pracovní smlouva pro práci na rybářské lodi. Musíte vydržet minimálně 65 dní, jinak nedostanete nic. Rybářská společnost hradí letenky, takže se tímto způsobem jistí.

TRIP - výjezd na moře za účelem lovu ryb. Trvá osm až dvacet dní.

CREW SHARE - základní jednotka platu za odpracovaný trip, liší se podle druhu lovené ryby. Někdy je 750 dolarů, jindy třeba až 2 500. Pak se tato jednotka násobí koeficientem, tedy sharem.

SHARE - koeficient, kterým se násobí crew share. Nováček má 1,75, můžete se dostat až přes 3, vedoucí pozice mají ještě více.

Jak tedy vypadala první cesta ve vašich jednadvaceti?
Na blind jsem vyrazil do Seattlu, kam se rybáři většinou sjíždějí. Mám americké občanství, takže to bylo trochu jednodušší. Sice jsem byl v Americe jen do dvou let, ale řekl jsem si, že amerického pasu využiju. Neměl jsem moc peněz, říkal jsem si, že nemám co ztratit, tak jsem odjel. Měl jsem informace ze zahraničních pracovních webů a necelý měsíc na to, abych si práci sehnal. Po třech týdnech běhání po Seattlu mi peníze došly, ale naštěstí mě zachránil majitel hostelu, kde jsem bydlel. Dvacet hodin práce týdně výměnou za ubytování zdarma a snídaně k tomu. Byli jsme domluvení tak, že až mi zavolají z rybářské společnosti, můžu hned odjet. Strašně mi tím pomohl, byl to pro mě takový zázrak. Trvalo měsíc a půl, než jsem se na loď dostal.

Co pro vás bylo nejtěžší v začátcích?
Asi ten úplný start. Byl jsem nemocný už ve chvíli, kdy jsem tam nastupoval, navíc jsem nebyl zvyklý na loď, takže jsem dostal ještě mořskou nemoc. Ten počáteční šok byl velký, ale já jsem čekal jen to nejhorší, takže mě to moc nepřekvapilo. Těžké bylo samozřejmě i to, že jste nováček. V bandě takových lidí nedostanete nic zadarmo. Na druhou stranu je výhodou, že při neustálém soustředění nemáte moc čas přemýšlet o tom, jestli je vám špatně nebo co vlastně cítíte.

Co všechno práce na lodi obnášela?
Ve zkratce tahat sítě z moře, házet je zpátky, zpracovávat úlovek, zmrazit ho a pak ho uskladnit v mrazáku. Řezali jsme hlavy, vyndavali vnitřnosti a následně balili ryby do plechovek. Ty se po pásu posílají k freeze holderovi, což byla má hlavní práce. Ten plechovky skládá do mrazáku. Ryba se na tři a půl hodiny zmrazí, pak přijde další chlap a všechny plechovky vyhází zase na pás. Pak se sundají plechovky, vzniklý kvádr se zabalí a pošle do dalšího mrazáku. Všechno jede co nejrychleji - čím rychleji, tím víc si všichni vyděláme. Zároveň je samozřejmě s rychlejším tempem i ta ryba čerstvější. Je to týmová práce založená na rychlosti, takže pomalý článek to vždycky dostává hodně sežrat.

Nebyli jsme placení od hodiny, ale podílem podle výkonu - všichni jsou tak nucení jet na maximum. Tam neexistuje, že se unavíte a řeknete, že už nemůžete. Žádný takový. Drž hubu, nefňukej a koukej makat. Když jste nemocný, nemůžete si vzít den volna. Buď budete makat jako ostatní, žádné úlevy, nebo jeďte domů. Když ty prachy nechcete, můžete jet. Navíc se tam hodně hlídá, jestli jste „čistý“. Nesmíte mít v krvi žádné drogy - pokud vám namátkově něco najdou, jedete domů. Netoleruje se marihuana, alkohol, vůbec nic. Člověk musí být pořád plně soustředěný, jinak hrozí úraz.

Výhled z rybářské lodi v Beringově moři
Výhled z rybářské lodi v Beringově moři
Výhled z rybářské lodi v Beringově moři

Kolik hodin denně jste pracoval?
Šestnáct a půl hodiny. Každý den, dokud se nedokončí trip. Pak přeházíme 700 tun ryb na druhou loď. Potom naskládáme zásoby, kdy celá posádka utvoří hada a předává si věci na loď. Pořád se tam pracuje v týmu, nonstop. Pak se teprve jede zpátky a je čas si trochu odpočinout. To jsem pak spal třicet hodin v kuse.

Přišla tedy ta dřina, kterou jste tak chtěl?

Řekl bych, že byla ještě větší, než jsem čekal. Při prvním kontraktu jsem to ale nevnímal. Skočil jsem do toho po hlavě a neřešil jsem, jestli je mi zle, jsem unavený a mám dost. Soustředil jsem se jenom na práci a byl jsem v pohodě. Pak se ale začala ozývat přítelkyně, které se nelíbilo, že jsem dlouho pryč. Takže když to začalo rýt tady (ukazuje si na srdce), bylo zle.

Přítelkyně, nebo balík peněz

„Dokončoval jsem druhý kontrakt, měl jsem už nejvyšší share, což je 3 - dostával jsem tedy trojnásobek základní částky. Lovili jsme celou dobu tu nejlevnější rybu, takže jsem si vydělal kolem šesti tisíc dolarů za měsíc. A když jsem měl odjíždět domů, zjistil jsem, že dalších pět tripů budeme lovit makrelu atskou, za kterou je share přes dva tisíce dolarů. Což by znamenalo měsíční výdělek přes 17 tisíc dolarů. Takže jsem si řekl, že to prostě vydržím a zůstanu.

V té době jsme od sebe byli už šest měsíců a ve chvíli, kdy jsem jí to řekl, tak samozřejmě konec. Řekla mi, že už mě nemiluje a tak dále. Následující dva dny jsem byl úplně v háji, pořád jsem na ni myslel. Neviděl jsem ani pořádně na ryby, takže po mně všichni řvali. Nakonec jsem se vykašlal zhruba na 15 tisíc dolarů a odjel do Česka. Nezlomilo mě nic na lodi, zlomilo mě až tohle.“

Jak dlouho trvalo, než jste zase odjel?
Rok a půl. Dělal jsem na vlastních projektech, snažil jsem se vypracovat, ale docházely mi peníze, tak jsem se zase vrátil na moře.

Kolikrát jste už takhle vyjel?
Třikrát. Napoprvé jsem zvládl dva kontrakty a pak už jen po jednom kontraktu. Přítelkyně nechtěla, abych tam byl zase tak dlouho, takže jsme udělali takový kompromis.

Pro ni by tam asi práce nebyla, že?
To ne, jedině v Dutch Harbor. Ona je zdravotní sestra a ty si tam vydělají opravdu hodně. Je ale taková jemná duše, takže by se jí tam asi nelíbilo.

Je nutné mít pro práci na moři nějaké zvláštní nadání či schopnosti?
Hlavní je síla a rychlost. Musím přiznat, že byl obrovský rozdíl mezi mnou a stejně starým Samoanem. Měl dvakrát větší tlapu a hlavně neskutečnou sílu. Mohl bych klidně strávit rok v posilovně a stejně bych na něj neměl. Oni jsou na to prostě stavění. Navíc měl neskutečný postřeh. Když na páse třídil ryby Samoan, tak ještě přidali rychlost. A ten fakt jel. Jako bych měl v hlavě dvoujádrový procesor, zatímco on čtyřjádrový. Měl neskutečný reflex, vůbec jsem ho nechápal. Dále je důležitá psychická odolnost, v tomhle ohledu jsem byl myslím dobrý. Ne zrovna šťastné dětství mě na podobné věci slušně připravilo.

Nepřijde po několika měsících na moři „ponorka“?
Není moc čas myslet na svoje pocity, ale postupem času už člověk začíná být výbušnější a trošku mimo. Personalisti na lodi nechtějí, abyste tam zůstali více než devadesát dní, pokud boss neřekne, že jste oukej a můžete pokračovat. Je to prostě moc, oni vidí, že člověk už nemůže čistě uvažovat. Mně to dělalo problémy už po měsíci, ale těch devadesát dní je hrana, kdy už se řekne, že jedete domů. Za dva, za tři tripy se vrátíte a je všechno v pohodě. Ale jsou i lidi, kteří zvládnou přes sto dní a jsou v pohodě. Společnosti se to samozřejmě líbí, protože nemusí tak často platit letenku, ale většinou se dodržuje devadesát dní a pošlou vás domů.

Rozbouřené Beringovo moře

Kolik je času na odpočinek mezi jednotlivými tripy?

Když se jede hodně daleko, tak až den a půl. Spíš to bývá kolem desíti až osmnácti hodin, kdy je
pauza. Pak se jede zas, dokud se všechno nenaloví.

Podle čeho se rozlišuje délka tripů?
Záleží na rybě, která se loví. Třeba zmiňovaná makrela má vysokou cenu a navíc je kulatá a tak akorát velká, takže se s ní rychle a dobře pracuje. Pak jsou malé, nejhorší - yellowfin sole, rock sole, flathead sole (platýsovité ryby, pozn. red.) - to jsou ryby, které se nedají skoro rozeznat na páse. To trvá třeba deset, dvanáct dní. A taková dřina. Navíc jsou dost levné. Těch šest tisíc dolarů za měsíc si vyděláte, což není málo, ale dá se mnohem víc. Za 75 dní, kdy byly tři tripy slabší a pak tři, kde jsme lovili právě makrely, jsem si odvážel kolem 400 tisíc korun.

Byl při práci čas na to, abyste si řekl, že je to super džob?
Když jsem byl na palubě, u těch lan, který tahaly osmdesát tun ryb. Celá loď se klepe, čekáte, kdy rupne lano, slyšíte zvuky hydrauliky, která tahá plné sítě, navíc je třeba ještě rozbouřené moře - ten adrenalin, to je prostě chlapská práce.

Nechyběli vám na moři lidi z Česka? Rodina, kamarádi?
Musím říct, že Češi mi tam vůbec nechyběli. Kromě přítelkyně mi opravdu nechyběl nikdo. Mám pár dobrých přátel, ale jinak moc ne. Říkám všechno narovinu, což na té lodi - až na poslední kontrakt, kdy tam byly samé citlivky, kterým se navíc nechtělo makat - fungovalo. Když tady někomu řeknete něco narovinu, je oheň na střeše.

Jak jste byl v kontaktu s těmi, na kterých vám tedy záleželo?
Přes e-mail. Na moři vůbec nefunguje mobil, jen internet u kapitána, který má satelitní příjem. Pak je ještě satelitní telefon, kde si koupíte za 25 dolarů třicet minut volání. Takže když nejste unavení, můžete si jít zatelefonovat. S tím e-mailem to taky nebylo jednoduché, měli jsme jeden počítač pro celou posádku, takže když byl volný, napsal jste si, co jste chtěl, a šel jste. 

Na moři jste strávil celkem rok. Vnímáte, že by vás to nějak změnilo?
Určitě získáte jiný náhled na život. Možná jsem se utvrdil v tom, že být upřímný je správné. Zdá se mi, že jsem bodřejší. Abych pravdu řekl, je to pro mě těžší tady než na lodi. Tam se sice nadřete, ale tady se musíte přetvařovat, jinak to máte těžké. Měl jsem taky možnost poznat spoustu kultur, naučil jsem se více respektovat lidi z různých koutů světa. Třeba jsem poznal, že víra může být k něčemu dobrá. Bylo to vidět na muslimech, kteří si ve volné chvilce po šestnácti a půl hodinách dřiny roztáhli kobereček a začali se modlit. Myslím si, že je to jeden z hlavních důvodů, proč tu práci zvládali tak dobře, ta víra jim pomohla. Mně občas chyběla, když jsem si říkal, že už toho mám fakt dost.

Začal jste tam tedy v něco věřit?
Já rozhodně v něco vyššího věřím, ale myslím si, že každý pro to může mít jiné jméno. Pak jsem ale víc zkoušel tu víru v sobě najít.

Uvědomoval jste si existenci „něčeho vyššího“ třeba právě na lodi při rozbouřeném moři?
To ne, z toho jsem nikdy strach neměl. Musím říct, že nemám život moc rád. Žít na hraně mě těší, je mi celkem jedno, co se mi stane.

Před rozhovorem jste se zmínil, že s přítelkyní čekáte dítě, myslíte, že se váš přístup k životu změní?
Samozřejmě, je to obrovská zodpovědnost. Musím být schopný hlavně dítě nějak uživit, to je pro mě prioritní. A když to nepůjde tady, půjdu znova na loď. Když o tom tak mluvíme, bylo tam vidět, že otcové si dávali trochu úlevy. Já jsem za nima vždycky přišel, proč nemakají, a oni mě seřvali. Oni ale měli co ztratit, já ne, kromě své přítelkyně. Je to ideální práce pro lidi, kteří nemají vůbec co ztratit.