Jakub Krejčík má s umělou stravou velké ambice: pomůže prý při krizích a...

Jakub Krejčík má s umělou stravou velké ambice: pomůže prý při krizích a katastrofách, vyřeší hladomory. | foto: archiv Jakuba Krejčíka

Tradiční jídlo zanikne, nahradí ho práškové, říká propagátor nové stravy

  • 234
Zapomeňte na steak, guláš či polévku, konvenční strava musí zaniknout. Místo ní budeme pít nápoje z prášků s přesně vyměřeným podílem minerálů, proteinů, vitamínů. Jakub Krejčík je vyrábí a spolu s dobrovolníky je zkouší sám na sobě. „Vyřeší světovou podvýživu i nadváhu,“ je si jistý.

Z čeho se váš prášek vlastně skládá?
Obsahuje vyvážené množství proteinů, sacharidů, vitamínů, minerálů, vlákniny a hodnotného tuku. Tato superpotravina neobsahuje žádné balastní látky, není napěchovná vodou, pesticidy, antibiotiky, ani nadměrným množstvím soli jako běžné potraviny.

V tom je podle vás její největší přednost?
Ano. Představte si, že vodu a balastní, či dokonce škodlivé látky z potravin odstraníte a zbudou vám čisté živiny, které tělo potřebuje. Chtěli byste snížit hladinu špatného cholesterolu, redukovat podkožní tuk, nabrat svalovou hmotu nebo detoxikovat tělo? Pak je tu pro vás tohle promyšlené, robustní a efektivní jídlo, které funguje.

Co přesně vaše prášky obsahují?
Tuky ve formě nutričně vysoce hodnotných olejů s vyváženým poměrem polynenasycených, nenasycených a nasycených tuků. Sacharidy jsou zastoupeny maltodextrinem, který má vysoký obsah polysacharidů a zajišťuje příliv energie do našeho těla střednědobě na rozdíl od cukru, který dodává pouze chvilkový příval energie. Vitamíny jsou zastoupeny od A po K a minerální makroprvky vápníkem, fosforem, sírou, hořčíkem, draslíkem, sodíkem spolu s potřebným množstvím mikroprvků jódu, manganu, selenu, zinku, chromu, železa a mědi. Nechybí ani potřebná vláknina. Samozřejmou součástí jsou antioxidanty.

Pro koho je prášková strava určená?
Pro kohokoliv, kdo chce mít kontrolu nad tím, co jí, z čeho se to skládá a jaký to bude mít vliv na jeho tělo. Mám betatestery, kteří konzumují, protože chtějí zhubnout. Nahradí práškem jedno až dvě jídla denně, a mají tak pod kontrolou množství přijatých kalorií. Jiní ale chtějí nabrat svalovou hmotu. Hlavní výhodou je, že se dá opravdu připravit na míru v návaznosti na konkrétní cíl nebo omezení uživatele, ať už to jsou potravinové alergie a nesnášenlivost například na lepek a laktózu nebo diety vynucené zdravotním stavem.

Ale vy s ní máte ještě větší ambice, ne?
Příprava je rychlá, pohodlná, šetří čas a tělu dodává přesně ty živiny, které člověk potřebuje. Představuje tedy ideální potravinu i pro expedice do vzdálených oblastí, pro pacienty upoutané na nemocniční lůžko. Je vhodná i pro krizemi či katastrofami zmítané oblasti.

Neschází vám volba, co si dáte k jídlu, na co máte chuť?
Naopak, nemuset přemýšlet nad jídlem je fantastické. Prášky vám dopřejí život bez dlouhých nákupů, mytí nádobí, pocitu přejedenosti, výčitek. Hlavně ale vymažou dohady o tom, co to vlastně jím a co mi to v těle způsobí. Sám jsem za posledních šest týdnů ušetřil spoustu času a tisíce korun. Mám zdravější barvu, zhubl jsem dvě kila a v mém životním stylu se nic nezměnilo - cvičím, pracuji…

Jím, abych žil, ne naopak

Narazil jste i na nevýhody?
I tato strava se každý den připravuje čerstvá, takže když někam jedu, musím na to myslet a vzít si s sebou sáčky do zásoby. Ale to je otázka výzkumu a vývoje. Nedělám si iluze a vím, že spousta lidí si užívá a miluje jídlo více než já, proto se jim prášková strava nelíbí. Občas se mě lidé ptají, co z života mám, když jsem se v podstatě vzdal jídla, ale moje odpověď je jednoduchá: jím, abych žil, ne opačně. Myslím, že jedno jídlo za den je pro udržení kvalitního společenského života a ukojení chutí naprosto dostačující.

Vám osobně se prášky ještě nepřejedly?
Ne, jsou chuťově neutrální, a díky tomu si je lze připravit podle vlastní chuti například s jahodami nebo malinami. Chuť se mi neomrzela a po víkendu, kdy si dám s přáteli klasické jídlo, se na pondělní dávku vyloženě těším. Běžné jídlo pro mě znamená příjemnou aktivitu, třeba jako chození do kina, ale do kina přece nechcete jít třikrát za den.

Není vaše experimentování přece jen nebezpečné? Nepohybujete se na tenkém ledě?
Určitá skepse je na místě a vlastně mi pomáhá. V tuto chvíli je ale již dostatek věrohodných dat, ze kterých se dá vycházet, takže lze hbitě argumentovat. Jsem navíc v pravidelném kontaktu s nutričními poradci, lékaři mi hlídají krevní obraz, mohu tedy podat osobní svědectví: je pozitivní. Negativní reakce slyším většinou od lidí, kteří se nikdy ani na moment nepozastavili nad tím, co vlastně jedí.

Myslíte, že je možné se tradičního stravování vzdát?
Věřím, že existuje cesta, jak využít současný stav vědeckého poznání, dostupnou technologii a výzkum, abychom se mohli stravovat zdravě, pohodlně a cenově dostupně. Ale proto je nutné se tradičního pojetí jídla a stravování opravdu vzdát. Zní to zvláštně, ale nemyslím si, že potřebujeme ovoce a zeleninu. My potřebujeme vlákninu, vitaminy a minerály, nepotřebujeme chleba. Potřebujeme sacharidy, nepotřebujeme mléko, ale aminokyseliny. Můj výrobek má ambice řešit světový paradox podvýživy a nadváhy.

Z deníku pokusného králíka

Jídlo mám rád, proto s pětidenním experimentem souhlasím jen nerad. Poštou mi přichází balík, uvnitř šejkr, sáčky s „kosmickou stravou“, několik flakónků s olejíčkem, návod. A jde se na to.

PŘEČTĚTE SI, JAK NÁPOJ Z PRÁŠKU TESTOVALO HOBBY.CZ

Na sci-fi pokrm postačil jen mixér, ve kterém jsem protočil 2,5 litru vody s obsahem sáčku (voněl jako něco mezi kapučínem a anýzovým těstíčkem z návnad pro kapry) a dodaným olejem. Výsledkem byla hutná až kašovitá látka, kterou jsem rozdělil na tři stejné várky: na tři hlavní chody pro jeden den. Když nepočítám horké chvilky, kdy jsem se pral s vakuovým uzávěrem na obalu, netrvala výroba celodenní stravy déle než tři minuty.

Když člověk odložil s příborem i předsudky, nechutnalo to vůbec špatně. Intenzivní chuťový podíl tvořily cereálie, jako by člověk jedl nakvašený mletý ječmen nebo ovesné vločky a namáčel si k tomu BeBe sušenky. Bylo to poměrně sladké. Pilo se to špatně, protože oběd postupně houstl, až do mě tekl rychlostí medu. Spořádat první várku mi trvalo deset minut.

Je ale fakt, že se po ní nedostavil ani pocit přejedení, ani hladu. Tohle fungovalo i po další čtyři dny pokusu.

Problém byl jen se subjektivním pocitem „dát si něco malého na zub“. A taky jsem se cítil jako boxer po prohraném zápase, týden na kašovité stravě, kdy nic pevného nekoušete, vám trochu evokuje vysazenou čelist. Práškovitý nápoj se mi, slušně řečeno, zajídal, chutnal pořád stejně. Můžete si ho ale dochutit rozmixovaným ovocem, které vám pomůže onu uniformní cereální chuť přebít.