"Po zátěži, která organismus stimuluje, musí zákonitě přijít regenerační fáze,...

"Po zátěži, která organismus stimuluje, musí zákonitě přijít regenerační fáze, tedy příjem živin," vysvětluje Petr Havlíček, "pasivní regenerace, to je odpočinek, a regenerace aktivní, což jsou různé masáže či perličkové koupele." | foto: Dalibor Puchtapro iDNES.cz

Když chlap hubne, jde často cestou extrémů, říká výživový specialista

  • 136
Radil vrcholovým sportovcům včetně Kateřiny Neumannové či Romana Šebrleho, poté se přesunul k normálním smrtelníkům. Na sport ale nezapomněl. "Místo 'nežer' radím klientům 'hejbej se'," říká výživový specialista Petr Havlíček.

Jaký je rozdíl mezi obezitou mužů a žen?
Chlapi mají výhodu, mají víc svalové hmoty a jiné hormony. Hubnutí je proto u nich většinou rychlejší a efektivnější. Na druhou stranu ale velmi často tloustnou rizikověji. U mužů se častěji vyskytuje androidní tloustnutí, typ jablko, to znamená, že se jim většina tuku ukládá v oblasti břicha.

Proč je u "jablka" větší riziko?
Pokud je množství podkožního tuku překročeno, začne se ukládat mezi orgány, což s sebou přináší nebezpečí vzniku různých metabolických onemocnění, například kardiovaskulárních nemocí, cukrovky atd. U žen je typická tzv. gynoidní tloušťka, to znamená na zadku a bocích. Dnes je ale stále víc žen s tloušťkou typu jablko, mohou za to neustálé diety, stres a také hormonální změny při menopauze.

A co hubnutí?
Ženy jsou mnohem zodpovědnější a mnohem víc jim záleží na svém vzhledu než pánům. Chlap svůj pupek většinou nijak zvlášť neřeší, vždyť se prý i mnoha ženám pupek líbí… Muži proto svoji váhu začínají řešit buď ve chvíli, kdy je dostihne krize středního věku a oni si najdou novou, mladou babu, anebo když je váha začíná výrazně omezovat zdravotně.

Jací jsou muži jako klienti?
Když se chlap rozhodne hubnout, téměř nikdy se neradí. Je to stejné jako se čtením návodů – proč by to měl dělat, když to přece nemůže být tak složité, aby na to nepřišel sám? Chlap jde proto cestou několika extrémů, buď zcela přestane jíst, začne extrémně cvičit, anebo to přinejhorším zkombinuje dohromady. Výsledek chce hned, nebaví ho čekat, ženy jsou o něco vytrvalejší.

V současnosti je móda hubnout pomocí krabičkových diet. Co si o nich myslíte?
Nic dobrého. Jsou postaveny velmi univerzálně, aby vyhovovaly co nejširšímu spektru klientů. Nestává se často, aby v těchto firmách udělali klientovi diagnostiku, zjistili, jaké má zdravotní komplikace, a jídelníček mu sestavili na míru. Pokud se člověk rozhodne pro krabičky, dostane typizovanou dietu, maximálně si může vybrat energetickou hodnotu jídla podle pohlaví, ale už tu není zohledněna třeba sportovní aktivita. Krabičková dieta je ale hlavně zkonstruována tak, abyste po ní rychle zhubli, byli spokojeni a doporučili ji známým a kamarádům. Když za pár měsíců ale zase přiberete, už vám nedojde, že to je vaším životním stylem, který vás krabičky změnit nikdy nenaučí.

Začínal jste jako výživový specialista pro vrcholové sportovce. Jak se lišili od zákazníků, s nimiž pracujete nyní?
Poradenství pro vrcholové sportovce je zcela jiná práce. Reprezentant má zcela jiný denní režim než běžná populace, jeho tréninkové podmínky jsou velmi extrémní. Takový sportovec ale taky na druhou stranu dosahuje mnohem rychleji výsledků, což je velmi motivující. A jednodušší to bylo i v tom, že lidé, kteří vrcholově sportují, si ve většině případů uvědomují, že výkon jde kromě tréninku ruku v ruce s výživou.

Doplácíme na sedavé zaměstnání

Výživa je obor, který nyní prochází velmi rychlým vývojem. Jak se liší to, co jste se učil ve škole, od dnešních poznatků?
Dřív se mezi odborníky i laiky razilo obecné heslo: "Chceš zhubnout? Nežer!" V praxi to znamenalo, že se všem bez rozdílu snížil příjem na 1 200 kcal, a pokud to nešlo, šlo se dolů o dalších 400 kalorií. Za obecnou pravdu se považoval fakt, že pokud je výdej vyšší než příjem, tělo musí zákonitě hubnout.

Když má čas, vaří doma. "Většinou spíš o víkendu."

V čem byl problém?
Nikdo nepočítal s tím, že tělo je velmi dobře schopné adaptovat se na nízký příjem a živiny si ukládat do zásoby. Právě v pochopení, jak lidské tělo funguje, mi velmi pomohla práce s vrcholovými sportovci. Pokud jsme kvůli zhubnutí drasticky snížili příjem energie, automaticky se začala snižovat i výkonnost. Tehdy mi došlo, že příjem musím snížit jen minimálně a naopak navýšit množství pohybu, a toto pravidlo uplatňuji i u mých dnešních klientů. Klíčem není hladovět, ale hýbat se.

Stoupá obliba cyklistiky, in-line bruslí, v Praze se běhá jeden maraton za druhým. Máte pro amatérské sportovce nějaké univerzální doporučení?
Pokud se člověk začne hýbat víc, než to dělal dosud, měl by si přinejmenším aspoň podle internetových nutričních stránek spočítat energii, kterou by měl přijímat, a řídit se tím. Když se ale budeme bavit o tak extrémních rozhodnutích, jako je uběhnout maraton, měl by každý zvážit, jestli mu nestojí za to, vyhledat radu odborníka.

Top úroveň

Ze sportovců nejraději vzpomíná na Kateřinu Neumannovou a Tomáše Dvořáka. "Oba jsou skromní, pracovití, poctiví lidé, o nichž vím, že v životě neužívali doping a všechno dokázali díky své neuvěřitelné píli a pokoře. Pro mě to jsou sportovci s velkým S a lidé s velkým L. Jsem velmi rád, že se s nimi potkávám dodneška," říká.

Proč je to podle vás tak důležité?
Vzhledem k tomu, že všichni máme sedavý způsob života, špatné pohybové stereotypy, jsme vlastníky ochablých a zkrácených svalů. Když se s takovým predispozicemi rozhodnu uběhnout naráz víc než 40 kilometrů, spíš než k cílové pásce doběhnu k trvalé invaliditě. Každého, kdo chce začít hodně sportovat, by měl nejdřív vidět fyzioterapeut, aby mu řekl, které svaly má ochablé, které zkrácené a na co se zaměřit, aby byl pohyb zdravý. A když už pak začne běhat, měl by si nejlépe najít běžeckého trenéra, který zhodnotí, jestli je technika běhu v pořádku, nebo zda běhám jako kopyto a budu se to muset naučit lépe.

Jak máte čas na sport vy sám?
Vstávám mezi čtvrtou a půl pátou, začínám pracovat, kolem páté snídám. Mám-li čas, jdu si potom na hodinu zaběhat, pak vezu dceru do školy, po cestě se zastavím pro další snídani a po osmé jsem v práci. Dopoledne jsem v kanceláři, následuje oběd a odpoledne buď pracuji, nebo se věnuju sportu. Kolem sedmé osmé jsem doma. Tak od deseti klimbám u televize, což přeruším zhruba o půlnoci, kdy se přesouvám do postele a padám do kómatu.

Máte státnici z technologie výroby masa a mléčných výrobků. Poznamenala vás studia natolik, že jste od té doby něco nestrčil do pusy?
Za to spíš může porevoluční doba. Studoval jsem prakticky ještě za dob komunismu, kdy platily oborové normy. Když si šel člověk koupit špekáček, byl stejný v jednom řeznictví jako ve druhém, neexistoval takový tlak na cenu a jídlo bylo mnohem poctivější a kvalitnější. Naše zemědělství bylo tehdy na vysoké úrovni, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Na druhou stranu ale do té doby patří i začátky intenzifikace výroby, kdy se přestalo respektovat životní prostředí i životní podmínky zvířat.

Proto preferujete biopotraviny?
Ano a musím se přiznat, že mi nejde ani tak o otázku nutriční, spíš o etickou stránku věci. To, co se dneska děje ve velkochovech, je hrůza, na níž se nechci podílet. Lokální biopotraviny jsou pro mě navíc návratem k tradičnímu způsobu výroby potravin, nezatěžování životního prostředí a etičtějšímu zacházení se zvířaty. Když třeba dnes poslouchám hysterické debaty lidí, kteří nadávají na zdražování vajec, protože slepice dostaly o trochu víc místa, které jim ale nota bene stejně nestačí, všechny bych je na stejný prostor, který mají dneska slepice, aspoň na týden zavřel. Jak by se lidem asi líbilo, kdyby měli strávit byť jen jeden týden zavření vestoje pod zářivkou na záchodě v paneláku?

Drželi jste někdy dietu?

celkem hlasů: 3894

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 31. května 2012. Anketa je uzavřena.

Ano
Ano 1659
Hlídám si stravu průběžně a sportuji
Hlídám si stravu průběžně a sportuji 1269
Ne
Ne 966