Pane docente, v novinách dnes můžeme v souvislosti s případem Michala Viewegha číst, že muž, který po čtyřicítce chytne druhou mízu, začne žít s novou rodinou, je náchylnější k prasknutí cévy. Co je na tom pravdy?
Myslím, že je stejně ohrožený jako ten, který žije pořád v dlouhodobém vztahu. Osobně neznám žádnou studii, která by tohle potvrdila. K tomu může dojít spíš naopak u těch mužů, co zůstanou sami. Je prokázáno, že ti, kdo jsou single, se dožívají kratšího věku. Žena má na muže, myslím, dobrý vliv, dává mu péči. Osamělý člověk bývá ze samoty pod větším stresem a většinou méně dbá na životosprávu.
Píše se též, že k prasknutí aorty dochází často o sobotní noci. Muž se napije, uvolní a je to.
O tom jsem nikdy neslyšel. Po prohýřené noci můžete mít vyšší tlak, ale o žádné studii, která by tohle říkala, nevím. Z vlastní zkušenosti nemohu říct, že by aorty praskaly víc v sobotu večer než v pondělí ráno.
Představme si: je mi čtyřicet, většinu života v práci sedím a teď chci svůj život radikálně změnit, začít aktivněji. Co jako lékař poradíte?
Nemůžete rovnou skočit do módu vrcholového sportovce, to prostě nejde. Na druhou stranu, dřív, než vám praskne aorta, si spíš něco uděláte s klouby. Že by lidé v začátcích změny svého životního stylu víc umírali, to se říct nedá. Zátěž to je, ale ne na umření. V tomhle stádiu je určitě dobré zajít k lékaři a poradit se. Každopádně platí selský rozum, začít se má postupně a pomalu. Neexistují žádné zázračné rady, chce to jen přemýšlet.
Marek Šetina
Narodil se v Brně v roce 1959, v roce 1986 promoval na pražské Univerzitě Karlově, o dvacet let později se stal docentem v oboru chirurgie. Působil v IKEMu, Na Homolce, v Americe v New Orleans i na prestižní Mayo Clinic. Od roku 2008 je přednostou Kardiochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Motol.
|
Jaké obecné rady ohledně sportu by dotyčnému lékař dal?
Určitě není dobré posilování s těžkou zátěží, v tu chvíli vám velmi narůstá hrudní tlak a pak je riziko, že může aorta prasknout. Silové cvičení není nijak zvlášť dobré k ničemu obecně. Velké svaly zatěžují klouby. Ideálnější je běh, kolo, chůze. A lépe je nechodit do maximální tepové frekvence, nejlépe je držet se tak kolem 60 až 70 procent. Existují ale samozřejmě srdeční vady, při nichž je lepší nesportovat.
Kolik toho změna životního stylu zmůže? Dejme tomu, že jsem většinu života kašlal na sport, jedl, co mě napadlo, mám ucpané cévy. Jaká je šance, že se to ještě může spravit?
Cévy se dají léčit. Buď změníte způsob života a berete léky, nebo je můžeme operativně zprůchodnit. Ale rozhodně doporučuji začít žít zdravěji, protože ucpávání cév se operací samozřejmě nezastaví. Pak je důležité si hlídat vysoký tlak, to je jedno z nejzávažnějších onemocnění. Ono nebolí, nijak vás vlastně neomezuje, ale pokud se neléčí, přináší větší riziko cévní mozkové příhody, infarktu a právě ucpávání cév.
Dá se stanovit věk, v němž by se měl muž začít víc hlídat?
Samozřejmě že čím jste starší, tím víc onemocnění hrozí, spíš je ale potřeba se podívat na rizika v rodině. Pokud tatínek a dědeček umřeli v padesáti, musíme na sebe dávat určitě větší pozor. Co se týká srdce, máte-li v pořádku echo a tlak, bral bych to s rozumem, nevidím důvod se o sebe úzkostlivěji starat.
Takže pokud aorta praskne, je to dáno spíše dispozicí?
Ano, hlavně dispozicí nebo přímo onemocněním cévní stěny. A k tomu se většinou přidává vysoký tlak. Dispozice přináší jenom riziko. To si můžete, pokud o tom víte, hlídat.
Nebezpečný návyk na pocit plného žaludku
Je dnešní doba pro muže rizikovější než dříve?
Průměrná délka života se zvyšuje, od revoluce asi o deset let. Sice pořád kouříme, ale méně než dřív, určitě se lépe stravujeme, máme o dost lepší zdravotní péči a k tomu mám pocit, že Češi docela i sportují. Pokud bych měl říct, co je podle mého největší hrozbou pro organismus, je to rozhodně kouření, a to jak pro plíce, tak i pro cévy.
"Hlídám se"
Snaží se žít zdravě a sportuje. "Jednou za rok si zajdu na prohlídku. Změří mi EKG, tlak, hladinu tuku a cukru. Naštěstí je vše v normě," pochvaluje si. "Rozumně se hlídám, jím všechno, ale nepřejídám se. A snažím se tak čtyřikrát do týdne sportovat. To, co ve dvaceti, už samozřejmě nezvládnu. Jde to dolů," říká a se smíchem dodává: "Ale předpokládám, že ani profesor Pirk neuběhne to, co před dvaceti lety."
|
A co nekvalitní a tučné jídlo?
Záleží na míře, kolik toho zkonzumujete. My všichni máme kromě geneticky zakódované délky života i to, jak moc jsme, či nejsme zdraví. Když však budete obézní, budete kouřit a nehýbat se, život si rozhodně zkrátíte.
Že tělu škodí špatné jídlo, ví každý. Proč tak hřešíme?
Máme pocit, že když jsme mladí, netýká se nás to a myslíme si, že za nás pak všechno vyřeší prášek. Ještě je důležité říct, že je hodně obézních dětí a že za to můžou jejich rodiče. Nutí je dojíst oběd a pak jim ještě dovolí sladkost, tím je navyknou na pocit plného žaludku, a to je cesta k problémům. K vysokému tlaku, cukrovce a kratšímu životu. Optimální je jíst co nejčastěji a co nejmenší porce.
Končí u vás víc mladších než dříve?
To ne.
A víc těch aktivnějších?
Ani to ne. Když to řeknu nadsázkou, z hospody se sem dostane víc lidí než těch sportujících. Ale média se spíš chytnou toho, že někdo zemřel při tenisu nebo maratonu.
Poslední otázkou se vraťme ještě k aortě. Praskne-li někomu a podaří-li se ho zachránit, jak složitý je jeho návrat do života?
S psychickou stránkou problému se každý vyrovnává jinak. Po operaci prasklé aorty mohou být i trvalé následky. Pokud je srdce ještě v docela dobrém stavu, lidé se většinou vracejí k normálnímu způsobu života. Jeden můj známý po bypassu ujel po třech týdnech skoro dvacet kilometrů na kole. Plánovaná operace bypassu je však mnohem méně náročný výkon než akutní operace prasklé aorty. Rekonvalescence je individuální. Každopádně je po takovém zákroku dobré nehnat to už do extrému.
