Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Připadal jsem si jako vrah, říká František Straka

aktualizováno 
Tolik vášní český fotbal dlouho nezažil. Když začal sparťanský srdcař František Straka trénovat Slavii, poštval proti sobě jak fanoušky z Letné, tak sešívané. Tábory se bouřily, kopaly mu hroby, čmáraly mu nesmysly na dům. "Šlápl jsem do vosího hnízda," říká a dodává: "Podruhé bych to už neudělal."

"Je to nevděčná práce. V mnoha případech jste na čáře bezmocný, pokud vám hráči dělají individuální chyby, nepromění dvě tři šance, sveze se to po trenérovi," říká František Straka. | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

O emocích, které vyvolalo vaše angažmá ve Slavii, se toho napsalo hodně. Měl jste kvůli reakcím části fanoušků strach o sebe a rodinu?
Než jsem to podepsal, ne. Potom jsem si uvědomil, že jsem šlápl do vosího hnízda. Co se kolem mě dělo, to byl hyenismus. Podruhé bych už podobnou nabídku nevzal. Nestálo by mi to za to.

Jak byste se zachoval, kdybyste se setkal s přímým násilím?
Nevím, zda bych se ubránil, ale nejsem žádný strašpytel, šel bych do toho.

Proč si myslíte, že vzbuzujete tolik emocí?
Lidi potřebovali někoho, na kom by si ulevili. Probudily se emoce. Strašně mě ale udivilo, co všechno se o Strakovi dalo napsat, byl jsem posazen do role vraha, který nemá ve společnosti vůbec místo.

Popravdě, co jste ale čekal, když kovaný sparťan přestoupí do Slavie?
Všechno musí mít svoje hranice. Věděl jsem, že se něco stane, ale v takové míře? Byl jsem z toho rozhozený. Teď se ale soustředím jen na práci. Tuhle sezonu jsme rozhodnutý dotáhnout.

Přišla chvíle, kdy jste to chtěl vzdát?
Ano, přemýšlel jsem o tom, když mi poničili majetek.

Fotogalerie

Teď je to lepší?
Momentálně je klid, není liga. Při prvním zápase ale všechno vypukne znovu.

Jak vidíte budoucnost Slavie?
Udělám maximum, aby dopadla co nejlíp. Slavie je zvyklá na úplně jiné cíle i jiný potenciál, musí se ale postavit pevně na nohy a vařit z toho, co má.

Co se vám honí hlavou, když jedete kolem Letné?
Je to hodně zvláštní... Vzpomínám na to, jak jsem hrál, co jsem tam prožil. Vždycky tam otočím hlavu. Byl jsem, jsem a budu sparťanem, na tom se nic nezmění. Je to opravdu zvláštní pocit.

I trenér musí být člověk

Hodně se o váš píše, vy sám ale nedáváte moc rozhovorů. Proč?
Nemám potřebu. Záleží na tom komu a o čem, jestli je to seriózní.

Trénoval jste v Německu, Rakousku, Polsku… Jak to mezi novináři a trenéry funguje tam?
Tam nejdou tolik pod kůži jako tady. Vždycky záleží na tom, jakou mají novináři úroveň, jaké mají vzdělání k tomu, aby s vámi mohli diskutovat. Určité věci by měli chápat. Nechci říkat, že tu máme špatné novináře. Rozčiluje mě ale, že si někdo hraje na někoho, komu se musí ostatní podřídit. Jsme totálně nepřející národ. Pokud má někdo úspěch, uděláme všechno pro to, abychom ho srazili.

Proč myslíte, že to tak je?
Je to náš národní sport. Tady nevidíte lidi zasmát se, mají výrazy jako v posledním tažení. Proto je důležité obklopit se lidmi, kteří mají pozitivní energii. Negativní energie je víc a víc, hrozně nás pohlcuje.

Jak vidí svá angažmá

"V Austrálii jsem udělal hodně práce, byl jsem pasovaný mezi tři tamní nejlepší trenéry."

"V Gdyni to bylo těžké, hrálo tam dvanáct různých národností."

"Kréta pro mě byla fotbalovým zklamáním."

"V Teplicích panovala důvěra, byla tam výborná parta, která se teprve tvořila. Mohli jsme ji budovat podle svého, i když to chtělo čas."

"Ve Slavii mě požádali o pomoc, abych tým stabilizoval, i tady jsem udělal kus dobrý práce. Je důležité uvědomit si, s kým v kádru pracuju."

Působíte jako bouřlivák. Jaká energie panuje v kabině trenéra Straky?
Nesmírně si zakládám na tom, aby bylo vše vyvážené, přísnost, tolerance, disciplína. Je to proces. Ze dne na den vše udělat nejde. Poznáváte charaktery jednotlivých hráčů, jejich postavení v kolektivu. Kabina je pro mě prioritní. Jsem typ trenéra, který chce vědět o hráčích co nejvíc, aby pak v konfliktní situaci uměl správně reagovat.

Potkáváte se s hráči i v soukromí?
Jsem pro ně kamarád. Když mě hráč potřebuje, jsem schopný přijet a poradit, řešíme spolu i rodinné problémy. I tohle je trenérova práce, ne jen dril. Musím mít i lidskou stránku, jsme jen lidi.

Do jaké míry je trenér psychologem a do jaké oním drilařem?
Když chcete dril, musíte přesvědčit hráče, a proto potřebujete psychologii. Musíte být ale i dobrým pedagogem.

Dáte-li ženám volnost, rozdají se vám

Mluvili jsme kriticky o novinářích i fanoušcích. Co vás štve na sobě samém?
Těžko sám sebe hodnotit. Přibylo víc diplomacie, umím líp reagovat, už nejsem tak impulzivní. Dřív jsem se nechal snadno vyprovokovat.

Na nohy jej vždy zaručeně postaví rodina. "Mám super baby – ženu, dceru, psy.

Na nohy jej vždy zaručeně postaví rodina. "Mám super baby – ženu, dceru, psy. Dávají mi náboj, mám je rád," vzdává svým blízkým hold František Straka.

Je pro vás fotbal na prvním místě?
Ano.

Jste ochotný se kvůli němu pohádat s kamarádem?
Když jsem přesvědčený o své pravdě, ano.

Jste věřící?
Ano. Věřím v Boha, ale v jiném smyslu též sám sobě a své rodině. Ta pro mě znamená absolutně všechno.

Jak dlouho jste s manželkou spolu?
Dlouho. Letos v prosinci to bude pětadvacet let. 

Byly i krize?
Vyhovujeme si, to je strašně důležité. Máme stejné zájmy, máme pochopení pro svoje věci i pro věci toho druhého. Nemáme tajnosti. Je to upřímnost, pevnost, zodpovědnost. Mám svou ženu rád.

Romantik

"Nemám rád, když otevřu knížku a je tam všechno spojené s násilím. Já jsem romantik, mám rád pohodu, pohodové filmy, když vítězí dobro," říká. "Jsem milovníkem Remarqua, je to fenomenální vyprávění o životě. Teď jsem četl Muži, kteří nenávidí ženy, viděl jsem to i zfilmované. Knížka mně imponovala. Mám rád i katastrofické filmy a knížky." A samozřejmě čte rád trenérské knížky. "O tom, jak se vyvíjí fotbal, proč nedrilovat tak, jak jsme to zažili dřív my."

Říkáte, že máte stejné zájmy… Mluví vám do fotbalu?
Samozřejmě. Zajímá ji to, i moji dceru. Jsou velké fanynky. Dávají mi svou energii. Rád s nimi diskutuju. Máme si pořád o čem povídat. A umím jim dát za pravdu.

Jak relaxujete?
Vezmu psy, jdu na pole, nic nevnímám… Zajdeme si na pivčo, doma si dáme víno. Objevili jsme se ženou jeden lokál s výborným pivem, je to tam strašně pozitivní. Relax se nedá naplánovat. Musíte se umět obklopit pozitivními lidmi. 

Co obdivujete na ženách?
Obdivuju je takové, jaké jsou. Jsou darem přírody, žen bychom si měli vážit, jsou základ rodiny. Mám ženy rád, mají něco výjimečného.

Co dělá dcera?
Studuje univerzitu a dělá atletiku. Vzdělání je ale priorita, je fantasticky jazykově vybavená. Je to inteligentní holka, ví, co má dělat. Když ženám necháte volnost, tak se vám rozdají.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.