Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Budu válečná pilotka, těší se elitní letecká akrobatka. Je jí 66 let

aktualizováno 
Po třinácti letech dostala vyhazov z vedení elitního akrobatického týmu Flying Bulls. Že by šla do důchodu, to šestašedesátiletou Radku Máchovou nenapadlo ani na sekundu. Z mnoha nabídek, kde létat dál, si vybrala historické válečné letouny bez kabiny, po kterých už dávno pošilhávala.

Radka Máchová vedla elitní akrobatický tým Flying Bulls dlouhých 13 let na vystoupeních po celém světě. | foto: Radka Máchová

Radko, souvisel váš vyhazov z týmu Flying Bulls s únorovou nehodou v Indii, kde jste se při vystoupení srazili v těsné formaci s kolegou?
Že odejdu, bylo dané už před Indií. To vůbec nebyl blesk z čistého nebe. Snahy dostat mě ze skupiny byly už delší dobu. Pokud někdo dává můj odchod ze skupiny do souvislosti s událostí v Indii, je to podpásovka.

Co se vlastně při té nehodě stalo?
V Indii se to odehrávalo v nadmořské výšce tisíc metrů a byl tam hrozně těžký a horký vzduch. Já jsem s letadlem na plný výkon horko těžko vylezla do 400 metrů, což je minimální výška pro zahájení obráceného přemetu, do kterého jsme šli v těsné formaci s dalšími dvěma kluky z týmu. V poslední fázi přemetu, v poloze ocasem takřka kolmo k zemi, se to trhlo.

Fotogalerie

Co to znamená?
Utrhly se proudnice vzduchu z křídel a letadlo bylo v tu chvíli neřiditelné. Koplo mě to do strany. Dala jsem tam pravá křidélka, abych se vrátila na svou pozici, ale letadlo nereaguje. To můžu mávat křidýlky, jak chci. Zařvala jsem na kluky, takže Míra Krejčí odpadl, ale Jirka Saller neměl kam. A ťukli jsme se. Vzala jsem mu konec křídla vrtulí a podvozkem, byla jsem bez vrtule, musela jsem s tím okamžitě sednout. Jirka Saller měl funkční motor, ale zase se mu zablokovalo řízení a přivést letadlo bezpečně na zem bylo velmi obtížné. Jsem hrozně pyšná na to, že jsme oba dokázali bezpečně přistát na dráhu.

V médiích se okamžitě vyrojily teorie o tom, jakou že chybu jste to udělala.
Druhý den po nehodě jsem přišla na briefing před vystoupením, přestože jsme už nemohli s rozbitými letadly letět. A všichni piloti vstali a zatleskali. Úcta a uznání od pilotů vyváží několikanásobně všechny ty pomluvy a chytrolíny. Angličani se mě přišli ještě zeptat, proč jsme z toho nevyskočili.

Záchranný padák jste měli, takže pro všechny „Angličany“, kteří rozhovor čtou: proč jste z toho nevyskočili?
Vyskočit mě ani nenapadlo, dokud to letí, tak proč taky. Navíc to bylo ve 350 metrech nad zemí, než bych se z toho dostala a bůhví v jaké poloze…

Máte po té nehodě strach létat?
Absolutně ne. Proč? Já jsem chybu neudělala. Prostě se to trhlo. Už se mi to jednou stalo při vystoupení ve Švýcarsku v pofrontovém počasí s turbulentním rotorem za kopcem, kterým jsme prolétávali. Moje chyba v Indii byla v tom, že jsem do toho vůbec vlezla. Byl to jiný letoun, než se kterým jsem létala obvykle, a den předtím mu blbnul motor. Jenže když to mechanik srovnal a na zemi ten motor běžel, jak mám říct, že neletím?

Jedny dveře se zavřou, jiné otevřou

Jak vzpomínáte na třináct let u Flying Bulls?
Byla to krásná léta. Na to špatné se zapomíná rychle. Trošku mě mrzí ten přístup, že není zájem o předání zkušeností. Když vidím létat mladou krev, vidím spoustu nedostatků, které by se daly napravit, a nedalo by to moc práce. Na druhou stranu, proč bych se někde vnucovala.

Zničehonic vás úplně odstavili?
Ano. A to myslím, že není fér. Moje vize byla, že se budeme vyměňovat člen po členu, tak by to bylo bezpečné.

Radka Máchová

Absolvovala Vysokou školu dopravní v Praze, specializaci letectví a letecká doprava, kde v roce 1971 získala pilotní licenci a v roce 1976 začala s leteckou akrobacií. Několik let byla s Jiřím Sallerem členkou Československého národního družstva letecké akrobacie.  Ve své profesi managera letecké dopravy získala zkušenosti s provozem letadel, a to jak dopravních, tak i Business, a s řízením letecké společnosti. 

Od roku 2001 trénovala spolu s týmem Flying Bulls Aerobatic Team a koncem roku 2002 převzala po Jiřím Tlustém pozici vedoucího skupiny. Celkem Flying Bulls létala třináct let. S Flying Bulls získala pětkrát zlatou medaili FAI World Grand Prix.

Nevypadáte však, že byste se sžírala hořkostí a zklamáním.
Když se jedny dveře zavřou, druhé se otevírají. Já to beru tak, že jeden kopec jsem slezla a teď se rozhlížím a vidím další, na který je třeba vylézt.

Ulevilo se vám teď v něčem, když už nezodpovídáte za vedení týmu?
Třináct let jsem prakticky nebyla nikde na dovolené. Maximálně jsem si dovolila jít před Vánoci na lyže. Kdybych si náhodou pochroumala nohu, do sezony bych to ještě stihla vyléčit. Letos jsem jela na lyže poprvé i na jaře. Taky se mi ulevilo, že už nemusím hrát divadélko navenek. Třeba kvůli korektnímu chování vůči sponzorovi jsem vždycky musela kluky držet, aby si nedali pivo hned po vystoupení ještě v kombinéze. Teď, když je nějaký problém, můžu to vysolit rovnou.

Co vím, tak jste si nikdy nenechala nic líbit.
Je pravda, že když nás na soutěži poškodili rozhodčí, nesmířila jsem se s tím a normálně jsem jim řekla: „My Češi jsme malí, ale nejsme blbí.“ Pak jsem šla za klukama, že jsem asi udělala nějaký průser. A oni mě pochválili, že už jim to dlouho chtěli říct. Je důležité nebát se, nestydět se. Nenechat si kakat na hlavu. My máme na co být pyšní. V tom malinkém státečku je nás nějakých devět milionů. Jen město Bengalůr v Indii má devatenáct, a přesto tam o mě ví, že existuju.

S piloty z týmu jste byli blízcí kamarádi. Co oni na váš konec?
Jirka Saller prohlásil, že se mu nelíbí nefér jednání a odešel. Před tím smekám. Jirka Vepřek odešel sám z osobních a zdravotních důvodů ještě před odletem do Indie. Na pozici slot měl velké problémy s novým letadlem, na kterém létá nový tým. To je stavěno pro ostrou, razantní sólovou akrobacii, turbulence za letadlem má zcela jiný charakter, než měl Zlín 50 LX, na kterém jsme létali. Je to letadlo stavěné pro rychlost a nemá příliš nosný profil. Ze starého týmu tak zůstal jen Míra Krejčí, který létá na své původní pozici na pravém křídle. Budu jim držet palce.

Ráda bych dělala instruktorku akrobacie

Čím je pro vás létání?
Způsobem života. Už několikrát jsem se musela smířit s tím, že už nikdy lítat nebudu. Při narození prvního dítěte, pak při narození druhého. To už jsem neměla peníze ani čas na brigády. Člověk si říká, už je konec. Ale vždycky se to nějakým způsobem vrátí.

Co vás na létání tak baví?
Létání je prostě nádherná věc a mám tak trochu i citový vztah k divákům. Těší mě, když pěkně zalétám, že jim se to líbí.

Máte všude mnoho fanoušků.
Na mém prvním vystoupení s Flying Bulls v Německu ve Cvikově byla paní, která mě po vystoupení k sobě volala a brečela dojetím. Byli jsme tam po deseti letech a ta paní tam byla zase. V Mazurách za mnou přišla paní, která mě chtěla představit svojí staré mamince. Řekla jsem jí, že moje maminka zrovna umřela, v 99 letech. A ona mi pak každý rok nosila bonboniéru.

Flying Bulls

Původně čtyřčlenný akrobatický tým Flying Bulls byl pod vedením Radky Máchové proslulý svou ladností a těsnou slítaností ve formacích. Čtyři letadla Zlín 50 působila na obloze jako jeden jediný dokonalý celek, jako jediné letadlo. Nyní tvoří tým Flying Bulls tři piloti na nových výkonných strojích německé výroby XA 42.

A teď už tam nebudete.
A třeba jo! S Petrem Svobodou, se svým synovcem, co létá na válečných replikách a předvádí na leteckých dnech souboje z první světové. Když mě vyhodili, vyloženě zajásal. Chybí mu piloti. A konečně, díky mé postavě, prý bude pilot rozměrově odpovídat rozměrům letadla. (směje se)

Jakého?
S největší pravděpodobností budu německý válečný pilot v letounu Fokker E III. Na pilotáž je citlivý stejně jako Zlín 50, na který jsem zvyklá, reaguje okamžitě a ještě je to krásné ve vzduchu, nemá to totiž kabinu. Petrovi pomáhám i v dílně. Šroubovák v ruce držet umím a navíc mě to hrozně baví. Jsem špinavá jako čuně, ale jsem ráda, že mu můžu pomoct.

A co zdraví? Na povinných prohlídkách procházíte stále bez problémů?
Bez problémů. Mám ploché nohy, to je pravda. A ještě jeden syndrom, Gilbertův.

Co to, probůh, je?
Neodbourávám mrtvé červené krvinky, a mám proto takzvanou modrou šlechtickou krev. Ale projevuje se to negativně jen tehdy, když člověk nejí, nespí a je ve stresu. Takže se pořád cpu, hodně spím a nerozčiluju se.

Uvažovala jste někdy o tom, že byste dělala instruktorku létání?
Nemám na to licenci, ale ani bych nechtěla. S někým se prát o knipl, to já bych se bála. Co když si vedle mě sedne stokilový chlap a zapře se mi? To je cizí člověk a nevím, jak se chová ve stresu. Toho nepřeperu. Když vedle mě bude sedět můj syn, toho budu učit klidně. Ale musí se brát, co je. Buď to budu dělat, nebo vůbec.

Nebude se vám v těch válečných replikách stýskat po velikém přetížení z akrobatických prvků?
To je otázka, jestli nebudu dělat přemety. Můj sen je udělat ultralehký akrobat. Konstrukčně, technologicky to možné je. Pevnostně se nerozláme. Ale brání tomu pitomá legislativa Evropské unie. Na Novém Zélandu, v Austrálii či USA to můžou létat, ale my ne.

Adrenalinový zážitek

Chcete zažít pořádný adrenalin a skočit s padákem, nebo třeba zkrotit divokou řeku na raftu? Vybírejte ze široké nabídky zážitků na Raketa.cz.

Co vás láká na ultralehké akrobacii?
Akrobacie je strašně drahá, protože ta letadla jsou velice drahá a každý na to nemá. Ale základní akrobacie by měla být součástí výcviku. Pilot, který umí akrobacii, je bezpečný pilot. Teď o tom klovu díru do hlavy každému, koho potkám.

Vy byste byla trenér v takovém letounu?
Klidně. Hned. Do učení pilotů akrobacii bych šla, to už není základní kniplování. Ale legislativa zase brzdí pokrok. Spousta kolegů pilotů se zaštiťuje Evropskou unií, že nás stejně přehlasujou. Přehlasujou, dobře, ale nejsem ovce, budu řvát. A když nás přehlasujou, budu řvát ještě víc a ostatní nespokojenci se pak přidají a konečně se to třeba pohne na tu správnou stranu.

Autor:




ABB s.r.o.
Dělník v elektrotechnice a elektromechanik

ABB s.r.o.
kraj Vysočina, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.