VIDEO: Bohaté stáje s sebou vozí manželky, říká o Rally Dakar filmař

  • 3
Po návratu vždy čtyři dny úplně prospí. Dokumentovat Rally Dakar je adrenalinová nálož, která dá zabrat psychice i fyzičce. „Denně najezdíme šest set kilometrů, málo spíme,“ říká Martin Čepela z týmu KM Racing.

Vaším úkolem je monitorování závodu. Co to znamená prakticky?
Jsme kameramani, střihači i reportéři v jedné osobě. S kolegou Zdeňkem Sopůškem máme rozdělené úkoly, jeden jede monitorovat závod, druhý společně s mechaniky kontroluje, co se děje v základním kempu. Každý den najezdíme okolo šesti set kilometrů. Jakmile máme nasbíraný materiál, pospícháme co nejrychlejší cestou do cíle, kde čekáme na piloty, abychom je vyzpovídali. Pak začínáme okamžitě zpracovávat nasbíraný materiál. Poté začíná mise jménem hledání signálu.

To musí být v podmínkách Jižní Ameriky, kde se teď Rally Dakar jezdí, náročné. Jak dlouho vám to trvá?
Občas je to velké dobrodružství, signál lovíte v poušti, v pralesích. Prodleva mezi koncem natáčení a odesíláním dat je ale maximálně dvě hodiny. Materiál posíláme médiím po celém světě a snažíme se, aby byl co nejaktuálnější.

Při vaší práci musí dostávat technika hodně zabrat.
Je to pro ni velká zátěž. Než jsme vyrazili na Rally Dakar poprvé, testovali jsme ji hluboko v africké poušti u oázy Ksar Ghilane. Na technické vybavení potřebujeme mít stoprocentní spoleh.

Jak funguje navigace?
V telefonech a tabletech máme stažené mapy, jezdíme podle nich. Bloudění je ale na denním pořádku.

Jak se řeší technické problémy? Co děláte, když se vám rozbije auto?
Nesmíte zapomínat, že s sebou máme jedny z nejlepších automechaniků z Česka. Problém bývá auto najít a odtáhnout. Vzpomínám si, jak obtížné bylo vytáhnout zapadlý závodní kamion druhým kamionem. Všude písek a hrozí, že na místě, patnáct kilometrů od silnice, zapadnete všichni. Je to dost adrenalin.

Pokaždé si říkám, že už se tam nevrátím

Velkou výzvou to musí být i pro fyzičku.
Fyzická příprava je hodně důležitá. Nezbývá nám moc času na odpočinek a spánek, spíte zhruba tři hodiny denně. Důležité je také uvědomit si, že fotoaparáty a stativy jsou dost těžké – a vy je musíte mnohokrát přenášet na dlouhé vzdálenosti pěšky. Všude se totiž člověk autem nedostane. Mnohokrát také čekáte na záběr i tři hodiny, což není v padesáti stupních úplně příjemné.

Jak se tedy připravujete?
Já jsem aktivní sportovec, dělám kickbox a trénuju sedm dní v týdnu. Kromě toho běhám a nějaký čas trávím v posilovně. Vlastně nevyjdu z kondičky. Neděláme navíc jen Dakar. Po celý rok též dokumentujeme přípravu na něj a máme asi pět dalších velkých zahraničních akcí za rok. V zahraničí strávím polovinu roku.

Martin Čepela

Je mu čtyřiatřicet let, žije v Liberci, na který nedá dopustit. Říká, že nesnáší autority. Ihned po vojně nastoupil do práce, má za sebou i pokusy o podnikání - neúspěšné. Má na starosti mediální prezentaci týmů jezdících Rally Dakar pod hlavičkou Bastard Production.

To asi osobnímu životu moc neprospívá.
To není příjemná stránka věci. Je mi třicet čtyři let a nemám přítelkyni. Domu jezdím prakticky spíš na návštěvy. Podobný způsob života neskousne jen tak někdo.

Když už jsme u toho, co Rally Dakar a ženy? Najdou se v týmech i ony?
Ženy tvoří podle mého odhadu zhruba dvě procenta organizačního týmu. Je to prostě pánská záležitost. Ony dvě procenta jsou vlastně hlavně manželky nebo přítelkyně závodníků. Podle toho se taky pozná, jak je která stáj bohatá. Kdo má peníze, veze si s sebou partnerku.

A místní ženy?
S nimi do styku moc nepřijdeme, naše kempy jsou oplocené a hlídané. I tak vám ale ženy házejí lístečky s telefonním číslem do auta, matky vám nabízejí své dcery za manželky.

Jak přijímají závody obyvatelé Jižní Ameriky obecně?
Nikdy jsem nezažil takovou vřelost. Často se stává, že místní celý konvoj vítají, stojí u silnice a mávají. Asi si uvědomují, že jim soutěž může přinést peníze do rozpočtu. Pro ony země je to velká reklama.

Jaké je vrátit se z Dakaru do klasického silničního provozu u nás?
Otázka zní spíš, jaké je vrátit se ze závodu obecně. Po návratu vždy tak aspoň čtyři dny spíme. Člověk se vrátí a říká si, že by tam už nikdy nejel.

Tradiční Rally Dakar se jezdila v Africe, pak se kvůli nepokojům přesunula do Jižní Ameriky. Zažili jste starý Dakar?
Ne, působili jsme jen v Latinské Americe, v Argentině, Chile a Bolívii. Letos se ale do Afriky podívám, chystám se na obdobu starého Dakaru, která se jmenuje Intercontinental Rally.

Co je pro vás nejkrásnější místo na světě?
Moc se mi líbilo na přejezdu z Argentiny do Chile. Nádherná příroda, solná jezera, vysoké hory. Jsou tam zajímaví a příjemní lidé. Nejrůznější zvěř. To je místo, které se mi hodně líbilo.