Aktuálně se Robert Mugabe dostal do titulků kvůli své ohlášené účasti na prosincovém summitu EU – Afrika v Portugalsku. Zatímco britský premiér Gordon Brown pohrozil, že bude-li Mugabe pozván, bude jeho země schůzku bojkotovat, prezident Zimbabwe, s podporou mnoha afrických zemí v zádech, před výhrůžkou necouvl, čímž vehnal portugalské organizátory do vskutku prekérní situace. Zkrátka, zápletka hodná Mugabeho kontroverzní osobnosti.
Jeho příběh by byl vlastně tragikomickou variací na banánové diktátory, na všechny lidové fronty za osvobození a fronty lidu za svobodu, parodií na samozvané osvoboditele a etablované revolucionáře, kdyby… kdyby za ním nestála katastrofální realita.
V jeho zemi panuje 85procentní nezaměstnanost, korupce, třetinu obyvatel chrání od smrti hladem humanitární dodávky, dvě třetiny populace schopné práce ze Zimbabwe prostě uprchly.
Inflace přesáhla 100 tisíc procent, průměrná délka života činí 39 let (zatímco před sedmnácti lety to bylo 60 let).
A za tím se tyčí postava diktátora Roberta Gabriela Mugabeho.
Od jezuitů k maoismu
Narodil se v roce 1924 a prý prožil dětství ustrašeného maminčina mazánka, který, pokud se nedržel její sukně, ležel v knihách. Jim nakonec zůstal věrný i dál.
POPISEK K VIDEU: Bývalého odboráře a nynějšího opozičního vůdce Morgana Tsvangiraie letos v březnu Mugabeho lidé málem umučili k smrti. Zasloužil si to, účastnil se nepovoleného mítinku, komentoval věc Mugabe.
Studoval několik jezuitských misionářských škol, absolutorium na tehdy výtečné univerzitě v jihoafrickém Fort Hare bylo jen první položkou jeho akademického tažení.
V roce 1960 vstoupil do Afrického lidového svazu Zimbabwe (ZAPU) orientovaného na Sovětský svaz, aby z něj o tři roky poté vystoupil a spoluzaložil konkurenční Africký národní svaz Zimbabwe (ZANU) postavený na militantnějším maoismu.
V roce 1964 byl za podvratný projev poslán na deset let do vězení. Drsné roky, během nichž mu režim neumožnil ani zúčastnit se pohřbu čtyřletého syna, však nebyly bez užitku. Korespondenčně za mřížemi vystudoval několik škol včetně londýnské univerzity – a hlavně: pobyt za mřížemi z něj udělal mučedníka boje proti kolonialismu.
Doktorát, který chyběl
Vězení tak v roce 1974 opouští jako hrdina… aby vedl guerillovou válku z Mozambiku a aby, jak bude později vzpomínat, dosáhl kromě sedmi vysokoškolských titulů ještě doktorátu z násilí.
A to nesměřovalo jen proti nenáviděné vládě, ale i dovnitř jeho vlastního hnutí: opoziční vůdci "záhadně“ umírali, jejich redakce byly vyhazovány do vzduchu, novináři mučeni.
Tohoto způsobu "řešení problémů“ se Mugabe nezbavil ani jako premiér Zimbabwe, jímž se stal v roce 1980. Během prvních let jeho vlády zabila při masakrech jeho 5. brigáda vycvičená v Severní Koreji více než 20 tisíc civilistů podporujících ZAPU.
Nejen knírek
"Tenhle Hitler má jen jeden cíl: spravedlnost pro svůj lid, suverenitu pro svůj lid, uznání nezávislosti svého lidu a práva nad jeho zdroji. Pokud tohle znamená být Hitler, pak mi dovolte být desetinásobným Hitlerem.“ S totalitními praktikami ale Mugabe nemá společný jen knírek pod nosem.
Budu se držet vůle lidu, prohlašuje Mugabe v únoru 2000, kdy voliči v referendu odmítají jeho návrh ústavy. Tentýž, který jemu a jeho armádním a vládním činitelům zaručuje beztrestnost... a který je hned v dubnu přijat v doslovném znění diktátorovým parlamentem.
V roce 2005 nechává Mugabe srovnat se zemí slumy u velkých měst, čímž bere střechu nad hlavou více než 700 tisícům nejchudších. Oficiální zdůvodnění ("Vyčistit města od špíny!“) komplikují dva detaily.
Lidi do slumů před třinácti lety dovezly samy státní úřady, ale hlavně: většina z obyvatel chatrčí volila v předchozích volbách opoziční stranu.
Jeho režim rozhání odborové schůze, mučí opoziční předáky, zatýká stávkující, perzekuuje homosexuály, gangy mladých kádrů jeho strany terorizují nepoddajné čtvrti.
Disciplinovaný, vzdělaný…
Arcibiskup Desmond Tutu ho označil za "archetyp afrického diktátora“, Mugabe jím ale tak docela není.
Zatímco většina z tamních despotů po příchodu na trůn propadla hédonismu, Mugabe vstává ve čtyři ráno, aby cvičil hodinu a půl jógu, je věrný své ženě, nepije alkohol, jí jednou denně, v úřadu prý pracuje do pozdních večerních hodin.
Těší se dobrému zdraví, jeho krejčí tvrdí, že se diktátorovy míry za posledních dvacet let nezměnily, třetí syn se mu narodil, když mu bylo 73 let.
Rozhodně není ani prototypem legračního hlupáka na trůnu, který by byl všem pro smích. Čte zahraniční listy, je zdatným řečníkem. Úspěchem (i když jediným) někdejšího učitele, za který si jej cení i jeho kritici, je rozvoj školství.
Zimbabwe má nejvyšší úroveň gramotnosti v Africe (85 procent), a zatímco je celá země v krizi, ulice jsou plné dětí v úhledných školních uniformách, psal v březnu list The Economist.
… a opuštěný
Stejně jako mnozí jiní tyrani je ale i Mugabe odsouzen k vnitřní izolaci. Ta se jen prohloubila po smrti jeho první ženy, politické aktivistky Sally. Svědci vzpomínají, jak prý rozhodnutí o sporných otázkách odkládal na později, "až se zeptá Sally“.
Ostatně, některé hlasy datují katastrofální styl vládnutí od doby smrti Sally a svatby Mugabeho s jeho někdejší sekretářkou Grace, jejíž život se točí hlavně kolem nákupů.
Dobrou zprávou pro Mugabeho není ani zuřící frakční boj v jeho straně, který se přelévá do armády.
Země v krizi
Vybrat si nástupce vlastní rukou, dokončit redistribuci půdy a dosáhnout toho, aby se jeho rodina nestala terčem represe jeho následníků. Tak by se daly shrnout finální plány diktátora, který má zákaz cestovat do Evropy i USA.
Zda bude mít dost času na to je splnit, není jisté. Výbušná situace v zemi mu šlape na paty. Ceny rostou dvakrát denně, peníze nemají hodnotu, dodávky proudu fungují jen výjimečně, je nedostatek vody. Do konce roku bude činit inflace 1, 5 milionu procent, napsal list Guardian.
Odborníci varují, že pokud něco z Mugabeho ekonomiky ještě funguje, do půl roku se to zhroutí.
PROFIL
Robert Gabriel Mugabe (narozen 21. února 1924)
1958-60: učitel v Ghaně
1960: vstupuje do ZAPU
1963: zakládá konkurenční ZANU
1974: ujímá se kontroly nad národněosvobozeneckou guerillou proti vládě zastupující bílou menšinu
1980: stává se premiérem
1982: na uctění dvouletého výročí nezávislosti země přejmenovává všechna města
první polovina 80.let: masakry v provincii Matabeleland
1987: post premiéra zrušen, Mugabe se stává výkonným prezidentem
1995: označuje homosexualitu za zvířecí chování, které země před kolonizací neznala
1997: za homosexualitu je odsouzen jeho předchůdce, první prezident Zimbabwe Canaan Banana
2000: Mugabeho hordy napadají farmy vlastněné bílými, začátek problémů s nedostatkem potravin
2003: zakazuje nejčtenější list v zemi
2005: zpřísňuje zákon o tisku, dva roky vězení hrozí za výkon žurnalistiky bez akreditace, dvacet let poté za publikaci "falešných informací“
2005: hlavní fáze operace na "vyčištění“ slumů, která poškodila více než 2 miliony rodin
