V sobotu večer zpívala v nočním podniku, v neděli ráno na mši v kostele....

V sobotu večer zpívala v nočním podniku, v neděli ráno na mši v kostele. Rosetta Tharpe spojovala víru se světským životem, pro mnohé členy duchovní komunity to bylo jako hřích. | foto: Profimedia.cz

Miloval ji Elvis i Mick Jagger. První rocková hvězda sestra Rosetta

  • 3
Nerozlišovala, kde končí víra a začíná muzika. Milovala boha, ale též muže a ženy, obvykle tragicky. Byla extravagantní, histriónská, kouřila, pila a klela. Našla si vlastní cestu a držela se jí, byť to měla jako žena a černoška víc než obtížné. A především položila základy rokenrolu. Rosetta Tharpe by se 18. března dožila 101 roku.

Znělo to jako výstřelek, zdivočelý nápad hudebních promotérů lačnících po úspěchu – a taky to tak bylo. „Co udělat velký koncert na Griffith Stadium ve Washingtonu, jenže spojený s tvou svatbou? To by byla bomba,“ navrhli Rosettě Tharpe bratři Irvin a Izzy Feldové. Zpěvačka a kytaristka souhlasila. Že neměla po ruce nikoho, koho by si mohla vzít, ji nezarazilo.

Najít ho podle smlouvy musela do sedmi měsíců a taky jej našla. Na obřad a koncert přišlo v červenci 1951 pětadvacet tisíc platících hostů. A byla to podívaná podívaných. Sršel ohňostroj, Rosetta v bílých svatebních šatech rozechvívala slavnostní atmosféru divokou elektrickou kytarou a uhrančivým zpěvem. Novomanželům, ale především hudbě nevěsty skládaly houf zástupy.

O dvaadvacet let později civělo v kostele jen pár lidí. Byl poloprázdný, onen pohřeb vlastně nikoho nezajímal, tisku nestál ani za zmínku. Rakev skončila v hrobě bez označení. Odchod Rosetty Tharpe ze života jen dosvědčuje, jak krkolomný byl její příběh.

Gospely pro světský svět

Narodila se v roce 1915 rodině bývalých otroků v Arkansasu a odmala byly součástí jejího života kostel, bůh a víra. Její matka byla oddanou členkou Církve Boha v Kristu, pentekostalického směru, který byl oblíbený u černé dělnické třídy. Od svých čtyř let Rosetta doprovázela matku při zpěvech gospelů, od šesti s ní objížděla zemi na evangelizačním turné jako „zpívající zázrak s kytarou“.

Ono přízvisko bylo na místě, sestra Rosetta měla ohromující talent. A uměla s ním pracovat, učila se, jak napínat pozornost posluchačů, jak na misce vah odměřovat expresivitu projevu, pilovala na oko spontánní prvky svých vystoupení. Putovala po Americe a zářila.

Nebyl to však rajský život, americký svět byl po dívku její barvy pleti ukován ze segregace a rasistického teroru. A štěstí jí nepřálo ani v osobním životě. Když se v devatenácti poprvé vdala, přineslo jí manželství i peklo patriarchátu. Zněl-li však její zpěv nepokořitelností a rebelstvím, nelhal. Rosetta Tharpe nebyla ženou, co by se dala zlomit. Z manželství prchla a usadila se v New Yorku. Znamenalo to pro ni mnohé.

Objevila v něm totiž svět barů, nočních podniků, klubů a koncertních síní. Přinesla do metropole gospel a sesadila ho ze spirituálních oblak na zem. Propojila ho s jazzem, její kytara byla čím dál říznější a dravější. Vystupovala ve světských prostorách, pro levičáky v prvním americkém nesegregovaném klubu Café Society i pro bohatou elitu v segregovaném Cotton Clubu. Neušla pozornosti bystrému hledači talentů Johnu Hammondovi, natočila svou první desku s písněmi Rock Me, That ́s All, My Man and I a The Lonesome Road. Všechny se staly hity a z Rosetty Tharpe vyrostla přes noc hvězda.

Ani tohle však neměla zadarmo, radost z hudby, z její vlastní hudby, protože křížení gospelu a jazzu bylo jejím vlastním příspěvkem, ničila kritika její vlastní komunity. Její koketérie z nočním životem barů, stále delší výlety k blues, k té muzice zkažených, byly pro část duchovní komunity zaprodáním se, zradou. „Tharpe je skvělá v kombinování jazzu a víry, aniž by jednu z obou stran urazila,“ psal sice recenzent jejího koncertu v The New York Times, jenže jedna ze stran ve skutečnosti uražená byla. Vystoupení za účasti spoře oděných žen a tanečnic byla příliš. Některým stačilo už to, že svou hru na kytaru doprovází Rosetta příliš expresivními pohyby.

Proč se do vyžilých klubů vydávala, když byla, a ona jí skutečně byla, oddanou věřící? Možná měla za to, že její duchovní písně promluví do svědomí alespoň některých z hříšníků. Možná, že ji k větším ústupkům, než by pro ni byly akceptovatelné, nutila smlouva, jak někdy naznačovala.

Mnohem pravděpodobnější je však to, že jí směr zkrátka určovala láska k hudbě a církevními doktrínami si ho nechtěla omezovat. „Rosetta Tharpe si ukovala vlastní cestu, i když neměla dostatek příkladů, které by jí pomohly,“ uvedl její životopisec Gayle Wald. Byla energická, její magnetismus na pódiu i v soukromém životě přitahoval.

Byla nejoblíbenější zpěvačkou Johnnyho Cashe i Elvise Presleyho.

Odvržení části gospelové a církevní komunity bolelo, v hudebním světě ji ale čekala řada výzev. V roce 1944 nahrává píseň Strange Things Happening Every Day, která je prohlášena za první rokenrolovou skladbu. V ní dosvědčuje, že s hudebním příklonem ke světské stránce života se její tvorba nerozmělnila. Není to žádný protestsong, ale černošští posluchači přesto vycítí, že zpívá o rasovém útlaku. Tharpe mu neunikla ani jako známá zpěvačka. Setkávala se s šikanou a aby se vyhnula ponížení v segregovaných hotelích, spala na turné v autobusu, jídlo jí ze segregovaných restaurací pokradmu vynášeli členové jejího bílého hudebního bandu.

Zpěvačka, která dokázala rozplakat i roztančit

Jak se jí dařilo na pódiu, tak ji pronásledovalo neštěstí v osobním životě. Po prvním manželství ztroskotalo i druhé. Životem jí prošly i ženy, nejbližší vztah měla se zpěvačkou Marií Knightovou, kterou si jako spolupracovnici vyhlédla v roce 1946. Štěstí jí nepřinesla ani ona třetí svatba v roce 1951, i třetí muž si spíše užíval odlesku popularity a peněz své ženy, než aby jí byl manželem. Nenechala se však zlomit. „Užívala si slávy, a ačkoli spolykala svůj díl potíží, tragickému příběhu své kariéry a svého života čelila,“ líčí její životopisec.

Její příděl slávy došel v roce 1953, kdy nahrála s Marií Knightovou výlučně bluesové album. Propadlo a ani jedna ze zpěvaček se z krachu nikdy nezvedla. Přesto se Rosetta Tharpe aspoň na okamžik ještě jednou slávy nadechla, na britském turné v roce 1964. Zatímco ve Spojených státech frčela produkce soulového Motown, britská hudební scéna plula na blues. Šňůru korunoval koncert na nepoužívané železniční stanici Wilbraham Road v Manchesteru, zpěvačka a kytaristka stála s bandem na jednom nástupišti, posluchači na druhém.

zdroj: www.youtube.com

„To, jak se najednou snesl liják, byl můj nejhorší zážitek vůbec,“ přiznává organizátor vystoupení Johnnie Hamp pocity, když těsně před událostí začala průtrž mračen. Onen den se však nakonec do jeho paměti zapsal jako ten nejlepší. „Mohla bych změnit úvodní píseň a zazpívat Didn ́t it Rain?“ Zeptala se jej prý Rosetta Tharpe. A vykouzlila pro obecenstvo nezapomenutelné vystoupení, během něhož její rytmizující písně lidé doprovázeli tleskáním a podupáváním.

Silné ženy na Xman.cz

V našem seriálu výrazných ženských osobností jsme přinesli profily například černošské aktivistky Rosy Parskové, tanečnice Isadory Duncanové, italské herečky Francy Rameové, odborářky Karen Silkwoodové, spisovatelky Helen Kellerové, sufražetky Edith Garrudové nebo obětí křesťanských káznic Magdaleniných prádelen.

Onen koncert měl podle kritiků a pamětníků nepřecenitelný vliv na celou generaci muzikantů. „Mick Jagger, Jimmy Page, John Paul Jones... ten seznam je dlouhý. Musíte si uvědomit, že Muddy Waters, Sobby Boy a sestra Rosetta, to pro nás byly ikony,“ prohlásil Hamp.

Zbytek jejího života se však odehrával už jen v teskných tóninách. V roce 1970 ji o koncertování připravila mrtvice, kvůli cukrovce ji poté museli lékaři amputovat jednu nohu. V roce 1973 udeřila druhá mrtvice, které podlehla. Její smrt zaznamenali jen nejbližší přátelé.

Tak průkopnickou hudebnici, ženu, která navzdory příkořím dokázala mít kontrolu nad svým životem a odvahu dělat riskantní rozhodnutí, však historie zapomenout nedokázala. Po přelomu tisíciletí se její osobnost začala připomínat. V roce 2007 o ní vyšla Waldova kniha Shout, Sister, Shout, o rok později vynesl benefiční koncert dost peněz na náhrobní kámen, Rosetta Tharp se objevila na poštovní známce. Kariéru a život silné ženy zaznamenal dokument The Grandmother of Rock and Roll a byla uvedena do Bluesové síně slávy.

„Jednou napíšu příběh svého života a lidé budou plakat a plakat. Byla jsem okradená, podváděná, třikrát vdaná, ale bůh je tak dobrý, ach, tak dobrý,“ řekla krátce před svou smrtí. Smutek v jejích písních byl, ale taky radost, síla, vzdor. „Zpívala, dokud jste nezačali plakat, a poté pokračovala, dokud jste nezačali tančit radostí. Pomáhala udržovat církev při životě a potěšení svatých,“ stojí na náhrobku, jehož se více než třicet let po své smrti dočkala.

,