Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel boxer Rubin "Hurikán" Carter, symbol rasistické justice USA

aktualizováno 
Byl ztělesněním zla i milovníkem filozofie, kriminálníčkem i člověkem spravedlnosti. Říkal, že prvních 49 let prožil v pekle, zbytek života v nebi. Boxer Rubin "Hurikán" Carter bojoval jako zvíře v ringu i mimo něj. Že nezabil, uznal soud až po 19 letech jeho věznění. Zemřel ve věku 76 let.

"Bojoval jsem o život. Ne o cenu v ringu a ne s boxerkami na rukou a před rozhodčími. Bojoval jsem o život v absolutním žaláři jménem Trenton State Prison." | foto: Profimedia.cz

Jeho statistika je následující: 27 vítězství, z toho plných 20 KO, 12 proher, jedna remíza. Ale také polepšovna, nápravné zařízení, celkem přes 23 let ve vězení, rvačky, napadení, loupež a navrch údajně trojnásobná vražda.

Jáhnův nevyvedený mizera

Nahnuté to s ním bylo od samého začátku. Měl těžkou vadu řeči a nedokázal vyslovit srozumitelnou větu. Ostatní se mu proto pořád smáli a on se cítil neustále jako hlupák, až z něj nakonec i tento komplex udělal spratka k pohledání. "Když se mi smáli, jediné, co ode mě pak slyšeli, byl svistot pěstí. Moje pěsti mluvily za mě," vzpomínal později. Ke rvačkám brzy přibyly v rodném Patersonu další vylomeniny a nakonec i zlodějna.

Jeho matce a otci, který byl přísným jáhnem místního baptistického sboru, dělal nevycválaný syn tak dlouho ostudu a vrásky, až jej nechali poslat do polepšovny. Když tam, to mu bylo jedenáct, pobodal zřízence (tvrdil, že ho muž sexuálně obtěžoval), putoval dál, do přísnějšího zařízení. Strávil tam následujících šest let, pak se mu podařilo uprchnout. Ale kam se před policií schovat? Do armády.

Fotogalerie

Právě při své výsadkářské službě v Německu se poprvé seznámil s boxem. Uhranul ho a sedl mu: žádný strach, žádné obavy, čistá síla. Jako by se začal jeho život narovnávat, podstoupil kurz řeči, začal se zajímat o islámské náboženství, po vojenské službě se vrátil domů a začal se poctivě živit jako řidič náklaďáku.

Jenže outsiderům a pacholkům život neodpouští jen tak lehce a staré hříchy ho dohnaly. Úřady nezapomněly, že kdysi uprchl z nápravného zařízení, a našly si ho. A aby jej zase vyslaly zpět na šikmou plochu, na deset měsíců ho zavřely za mříže.

Dráhu mladého bouřliváka to spolehlivě rozkmitalo. Krátce po propuštění v roce 1957 se dopustil loupeže a napadení: další čtyři roky v cele. "Tichá zuřivost se mi tam stala stálou společnicí," napsal. Také se však ve vězení vrátil k boxu, zaujal promotéry a ringu, to už profesionálního, se držel i po propuštění.

Jako další půjdeš ty

Nastoupil do něj vlastně hned druhý den, co byl venku. Do haly si přitom vyšel jen tak, jako divák. Kousal do hot dogu, snažil se flirtovat se slečnou, co seděla vedle, užíval si svobody. "Mám pro tebe první profi zápas," položil mu pak ruku na rameno jeho trenér. "Fajn, kdy bude?" Hned, jak skončí ti, co jsou v ringu teď, zněla odpověď.

Carter věděl, že příležitost nesmí pustit. Vyrazil do šatny, posbíral od předchozích boxerů kusy výbavy a vlezl do ringu. Jako šašek, červené boty, zelené ponožky, nachový župan, pusu místo chrániče na zuby vycpanou toaletním papírem. Zase se mu smáli, publikum si na něj ukazovalo prstem a ryčelo. Ne dlouho. S nešťastlivcem, jehož dostal za protivníka, vymetl podlahu. Získal dvacet dolarů a životní cíl. "Boxování bylo rytmem mého srdce. Miloval jsem ho," ohlížel se zpátky.

Ničitel mezi provazy

V ringu byl jako zjevení: hladce oholená hlava, výhružná černá bradka, vyrýsované svaly, vždy zamračený pohled. Župan z černého sametu vytkávaný zlatou nití, na zádech obraz přikrčeného černého pantera před skokem. Přidejte si k tomu talent promotérů vytlouct kapitál z jeho trestanecké minulosti a máte magnet, který fascinoval všechny fanoušky boxu.

Ale nešlo jen o image, byl tu také jeho styl. Výbušný, bouřlivý, nekompromisní. Byl trochu malý, měřil něco přes 170 centimetrů a vážil 70 kilogramů, ale měl devastující levý hák a extrémně agresivní nástupy do duelů. To proto jich tak moc skončilo velmi záhy po zahajovacím gongu knockautem. A to proto dostal přezdívku "Hurikán".

Nepřehlédnutelnou personou však nebyl jen s boxerkami na rukou. Užíval si. Ročně vydělával sto tisíc dolarů, měl krásnou ženu, jachtu, stáj koní, pěkný dům, na ulicích se po rodném Patersonu vystavoval s černým cadillacem Eldorado, jemuž se nad světlomety skvěl stříbrným písmem vyvedený nápis "Rubin Hurricane Carter". A vznášely se kolem něj provokace.

List The Saturday Evening Post například tvrdil, že patří mezi černé militanty a že soudí, že pokud jsou černoši utlačovaní, měli by po policistech střílet. I to se mělo na jeho dalších strastech podepsat, ač později tvrdil, že to nikdy neřekl.

První vlaštovkou, která ohlašovala problémy, bylo předvolání na FBI a zjištění, že si na něj úřad vede svazek a sleduje ho.

Dlouhý boj za svobodu

Stavidla neštěstí se protrhla, když v noci 17. června roku 1966 vešli do podniku Lafayette Grill dva černoši a spustili palbu z pistole a pušky. Když odešli, leželi na zemi dva mrtví běloši, další bílá žena zemřela v nemocnici. Téže noci policie na jiném místě v Patersonu zastavila auto, v němž seděl Carter a jeho známý z baru John Artis. Kromě toho, že byli Afroameričané, popisu střelců nijak neodpovídali, svědci je nepoznali a prošli i detektorem lži, policie je tedy zase pustila. Tím však měly jejich maléry jen začít.

Vyvrcholily jejich odsouzením pro onu trojnásobnou vraždu v roce 1967, oba dostali několikanásobné tresty doživotí. Všechny zákruty spletitého a podezřelého případu by vydaly na knihu, připomeňme jen nejdůležitější. Zaprvé, odsuzující rozsudek padl pouze na základě podezřelého svědectví dvou kriminálníků s dlouhým rejstříkem, Alfreda Bella a Arthura Bradleyho, kteří se onu noc chystali vyloupit továrnu poblíž místa činu. Policie jim za to, že budou svědčit proti obviněným, slíbila, že přivře oči nad jejich hříchy, tvrdila obhajoba. Kromě toho advokáti představili soudu vlastní svědky, kteří oběma obžalovaným vystavovali alibi. Bez účinku.

Vyšetřování provázelo mnoho kiksů. Na místě činu policie nesejmula otisky prstů a ani nezjišťovala, zda jsou na Carterově a Artisově oblečení stopy střelby. Předně tu však bylo pozadí. Paterson bylo město striktně rozdělené mezi černé a bílé, město se silnou segregací, a rasistický mechanismus se dal v této kauze do pohybu. Cartera a Artise vyslýchali bílí policisté, svědčili proti nim bílí svědci, před soudem je žalovali bílí prokurátoři, řízení vedli bílí soudci a do vězení je poslala výlučně bílá porota. Vypadalo to jako exemplární případ, navíc proti lákavé oběti, boxerovi s temnou minulostí a furiantskou pusou.

Ale prvním rozsudkem boj neskončil. Druhý zážeh dostal, když v roce 1974 právě oba stěžejní svědci, kriminálníčci Bello a Bradley, své výpovědi odvolali a prohlásili, že je k nim policie opravdu donutila. Do plachet kampaně za Carterovo a Artisovo propuštění tehdy zadulo mnoho osobností: Bob Dylan o něm složil slavnou píseň Hurricane a vystoupil pro něj spolu s Joan Baezovou či Joni Mitchellovou v Madison Square Garden. Podporoval jej Muhammad Ali, herec Burt Reynolds či reklamní guru George Lois.

Nový soud proběhl v prosinci roku 1976 a skončil obrovským zklamáním. Svědci odvolali, co odvolali, a Carter a Artis byli po devíti měsících, které strávili venku na kauci, posláni zpátky za mříže: první dostal dva doživotní tresty, druhý jeden. Carterovi stoupenci jeden po druhém odpadali.

Vysvobození přišlo v době, když už málokdo doufal, možná už jen komunita Carterových nejoddanějších obránců. V roce 1985 se případ podařilo prosadit k federálnímu soudu. Ten prohlásil, že předchozí rozsudky stály na rasových stereotypech a předsudcích a nedůvěryhodném svědectví. Cartera osvobodil, Artis byl již čtyři roky předtím omilostněn. Hurikán se stal symbolem obětí rasové nespravedlnosti.

Zbavil jsem se zla. I hořkosti

Kvůli patersonskému masakru strávil ve vězení 19 let. Do žaláře vkročil takový, jaký byl, tedy vzpurně. "Odmítal jsem nosit jejich pruhované hadry, odmítal jsem jíst jejich jídlo, odmítal jsem dělat jejich práce a kdybych mohl, odmítl bych dýchat jejich vzduch," psal později. "Nevzdal bych se. Nikdy. To, že mě jako viníka odsoudilo dvanáct špatně informovaných lidí, ze mě viníka ještě nedělá. A protože jsem nebyl vinen, odmítl jsem se jako viník chovat," dodal jindy. I proto byl tak často na samotce.

Hurikán v ringu: příliš obdivu?

Život Rubina Cartera mapuje snímek Hurikán v ringu, v němž jej ztvárnil Denzel Washington. Toho si vybral sám Carter, který absolvoval sezení také s Wesley Snipesem, Samuelem L. Jacksonem či Isaacem Hayesem. Washington jej zaujal při obědě v restauraci svým slovníkem, smíchem, pohyby těla a tím, když ho Carter při návratu z toalety zastihl, jak si před zrcadlem nacvičuje gesta. "Tehdy jsem se zamiloval," vzpomínal. City byly opětovány. Carter je zosobněním lásky, prohlásil při přebírání Zlatého glóbu za roli boxera Washington.

Film je ovšem kritizován za to, že opomíjí kontroverzní rysy Carterova života. Při jeho dočasném propuštění z vězení před druhým soudem jej například opustila první žena kvůli jeho záletům s jednou aktivistkou jeho kampaně. A především je tu tvrzení Carolyn Kelleyové, kterou v jejích jednašedesáti najal Muhammad Ali, aby vedla kampaň za Carterovo očištění. Podle jejích slov Carter během propuštění nezřízeně pil a údajně ji v hotelu fyzicky napadl a nechal ležet v bezvědomí.

Po rozvodu s první ženou Mae Thelmou Basketovou se Carter po definitivním propuštění, oženil s Lisou Petersovou, protagonistkou torontské komuny, která vedla kampaň na jeho obranu. Nakonec však ji i komunu opustil.

Ale nebyl to už vzdor bez pokory. Ve vězení se dokázal zbavit vzteku a iluzí z mládí i hořkosti a pocitu ublíženosti. "Nenávist, hořkost a zlost ničí pouze toho, v němž jsou, nikoho jiného," uvedl pro CNN. "Kdybych si dovolil dál cítit zlost a hořkost, jakou cítí oběti, ve vězení bych nikdy nepřežil." Jeho přítel Thom Kidrin, který jej za mřížemi navštěvoval, to dosvědčoval: "Povznesl se nad to. V tom byla jeho síla." V roce 1971 se údajně pokoušel uhasit povstání vězňů a jednomu z bachařů prý zachránil život.

Ale také si dlouho uchovával velký sen: jednou, až ho pustí, se přece jen v ringu stane světovým šampionem. "Dokáže-li lidská bytost snít a sen si představit, mění se a s ní i svět kolem ní," říkal. I o tento sen jej vězení oloupilo, kvůli špatné péči ztratil zrak v jednom oku.

Ani tehdy se však nevzdal. Muž, který měl pouhých osm let formálního vzdělání, se pustil do studia. Právnické knížky, filozofie, dějiny, náboženství, hltal jedno dílo za druhým. "Moje tělo uvěznit mohou, ale duši nikdy ne," prohlásil krátce po druhém uvěznění kvůli vraždám v roce 1977.

Po propuštění založil organizaci, která se pere za práva nespravedlivě odsouzených. Svět boxu se mu odcizil, byť po propuštění dostal symbolicky čestné tituly mistra světa ve střední váze organizací WBC a WBA. Dokonce jej začal považovat za "v jistém ohledu barbarský".

Zemřel 20. dubna na rakovinu prostaty. "Já vím, že si pro mě smrt už jde. Jsem na ni připravený. Ale fakt si mě bude muset vyrvat, protože já jsem pozitivně naladěný do samého konce," řekl před smrtí svému příteli.

Autoři: ,






Nejčtenější

Jedním z kvinteta protagonistů odborů je Cain Velasquez.
Bojovníci MMA založili odbory. Chtějí zdravotní benefity i vyšší platy

Rvou se v kleci, teď se však míní prát i za své zájmy jako pracující. Za jistější pracovní místa, za proplácení nemocenské. Skupina bojovníků MMA založila...  celý článek

Tomáš Slavík - World City Downhill Tour
VIDEO: Padesátkou na kole úzkými uličkami. Český biker zdolal drsný sjezd

Řítili se dolů krkolomnými, těsnými uličkami, zdolávali schody, vybírali ostré zatáčky. Do tváře jim ze zápraží křičeli fandící obyvatelé domků, občas se...  celý článek

I muži bývají oběťmi sexuálního násilí. A pachatelkami bývají často ženy.
Ženy jsou sexuálními predátorkami častěji, než si myslíme, tvrdí studie

I ženy se dopouštějí sexuálního násilí, dokonce ve větší míře, než si donedávna odborníci mysleli, tvrdí vědecké studie. Za podhodnocování role žen jako...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.