Ve filmech jej tvůrci stylizovali do rolí tajemného, exotického a patřičně osamoceného romantického hrdiny a on sám jako by tuhle polohu přijal i v reálném životě. Vrhal se střemhlav do náručí osudových, ale o to komplikovanějších vztahů. Psal básně a se zřejmou stopou extravagance se ve dvacátých letech nechával ukazovat, jak se mlčky, v bílém županu a jen za doprovodu dvou bílých psů barzojů, prochází po plážích Santa Moniky.
Na dně New Yorku
Jen o deset let dříve se ale zdá, že karty jsou rozdány zcela jinak. Rodolfo Valentino žije v italském Tarantu a má renomé nevychovaného a problémového fracka. Mizerně se učí, s o to větší zpupností však prohlašuje, že "Itálie je mu příliš malá", a v roce 1913 se ve svých osmnácti vydává do Spojených států.
Neukázalo se to být dobrým nápadem. Anglicky umí jen bídně, v New Yorku utratí všechny peníze a skončí na ulici. Živí se porůznu, dělá zahradníka, uklízí v restauracích, ale dostává se do též potyček se zákonem, i kvůli navádění k prostituci. O to, aby se všechny jeho hříšky vymazaly, se později postarají hollywoodské firmy.
Změna přichází, až když se chytne jako tanečník. Z pódií nejrůznějších varieté se dokáže dostat i do podřadných hollywoodských snímků, má ale na víc. Šanci dostane ve snímku Čtyři jezdci Apokalypsy, který v roce 1921 vynese milion dolarů na vstupném a nadšené recenze.
Nakonec se Valentino uchyluje pod křídla hollywoodského studia Famous Player-Lasky, aby u něj natočil klíčový snímek Šejk. Právě ten mu vynesl pověst exotického milovníka. A také obohatil americký slovník. Řeklo-li se o vás, že jste šejk, znamenalo to, že jste romantický a "cool".
A pokud o vás ženy řekly, že jste "vaselino", znamenalo to, že svou image, včetně pečlivě namazaných vlasů, kopírujete Velkého svůdce. Ne všichni američtí muži to ale dělali, minimálně ne s lehkým srdcem.
Rudy jim přece vzal vše, co dříve představovalo chlapáctví.
Zženštilý kašpar, co se pudruje
Byl totiž zcela jiným hrdinou než předchozí herecká hvězda, atletický Douglas Fairbanks. Kolem Valentina s jeho napomádovanými vlasy a vybranými obleky poletovala spíš androgynní aura metrosexuála.
"Nenávidím Valentina! Všichni muži nenávidí Valentina," psal v roce 1922 za všechny Američany, kteří "zženštilým" idolem pohrdali, Richard Dargon z magazínu Photoplay. "Nenávidím jeho orientální zevnějšek, jeho klasický nos, jeho římskou tvář… nenávidím ho, protože tancuje moc dobře… protože je tím velkým milovníkem z plátna, protože je defraudantem srdcí, protože je příliš dobrý v umění líbat … Co? Že žárlím? Ale ne, já ho jen nenávidím."
Chlapáckým Američanům vadilo, jak elegantně se chová k ženám, jak o nich mluví a jak extravagantní způsoby má, občas se dokonce kampaň přiživila zpochybňováním Valentinovy heterosexuality.
Vrchol přišel v roce 1926, kdy se list Chicago Tribune ptal: "Kdy nás zbaví těchhle zženštilých mládenečků, napomádovaných, napudrovaných, vyšperkovaných a vyfintěných podle Rudyho, toho teplouše?"
"Rozmazlený teplouš", který se od mládí pečlivě udržoval v kondici a v roce 1923 publikoval v magazínu Liberty seriál Jak se udržet fit, nelenil a vyzval anonymního autora k boxerskému utkání. Bez odezvy. Místo něj tak proti Valentinovi nastoupil sportovní novinář z listu New York Evening Journal. Ze střechy hotelu Ambassador, kde se rohovnické klání odehrálo, odešel žurnalista ohromen a poražen.
Milostné neúspěchy Velkého milovníka
V milostném životě se Rudy takovými úspěchy chlubit nemohl, i když natrénováno měl slušně.
První manželství uzavřel v roce 1919 s herečkou Jean Ackerovou. Co se ale zdálo velkou láskou, trvalo jen pár hodin. Poté manželka Rudyho bez vysvětlení vykázala z bytu a odmítala s ním mluvit, takže Rudy musel akceptovat rozvod.
Podruhé se oženil v roce 1922 s kostymérkou Natašou Rambovou, úřady však páru připomněly, že nedodržel zákonnou roční lhůtu odstupu mezi rozvodem a možným dalším manželstvím, a Valentino byl propuštěn na svobodu jen díky přátelům, kteří se složili na kauci.
"Neměl jsem před sebou obyčejnou ženu, spíš reinkarnaci mocné bohyně z minulosti," vzpomínal na své první setkání s umělkyní Valentino. Mnozí z jeho přátel však v Rambové viděli velitelku, která měla příliš velkou kontrolu nad životem i prací božského Rudyho.
Mnoho známých i pracovních partnerů taky Rudyho kvůli jeho femme fatale opustilo. Rudy se nechal rozvést v roce 1925 a rozchod to byl hořký. Ve své závěti jí odkázal jeden dolar.
O rok později se seznámil s herečkou Polou Negri, vztah však k manželství nedošel. I proto, že v témže roce Valentino, který byl právě na propagačním turné k filmu Šejkův syn, umírá na perforované žaludeční vředy a infekci.
"Nezatahujte. Cítím se dobře. Chci, aby mě uvítalo sluneční světlo," zněla poslední slova velkého romantika.
Dámy v černém
Podle nejrozšířenějšího vysvětlení byla Dámou v černém Ditra Flame, dcera Valentinovy známé. Několik let před svou návštěvou v kryptě totiž ležela se špatnými vyhlídkami v nemocnici, kde ji Valentino navštívil. Přinesl ji červenou růži a řekl: "Neboj se, nezemřeš. Přežiješ mě o mnoho let. A pokud skutečně umřu před tebou, navštěvuj mě a zůstávej se mnou, prosím, protože ani tak nechci být sám." A Ditra dohodu každý rok dodržovala. Mezitím se objevilo několik dalších Valentinových ctitelek, které se hlásily k tomu, že první Dámou v černém byly právě ony, jako například Marian Watsonová. A právě proto Ditra v roce 1947 svou verzi vyzradila novinám. Kryptu navštěvovala každoročně až do roku 1954, kdy se u Rudyho hrobu sešel celý zástup Dam v černém a z výročí se stala senzace a podívaná pro média. Druhou Dámou v černém, které se od médií a fanynek dostalo "certifikace", byla Estrellita del Regil, která kryptu navštěvovala od 70. let do roku 1993, aby vzdala hold své matce, oddané ctitelce Rudyho. Stávající Dáma v černém se ke své roli dostala náhodou. Když se Vicki Callahanová objevila v roce 1995 v kryptě, přišla jen složit poklonu hvězdě němého filmu. Protože však byla v tmavém oblečení a zachytily ji kamery, média ji prohlásila za další Dámu v černém. A Vicki svou roli přijala. |
K Valentinovi se vztahuje i jedna z nejsilnějších hollywoodských legend. Při prvním výročí hercova úmrtí se v kryptě objevila žena zahalená od hlavy po paty v černé róbě, položila kytici růží a bez jediného slova odešla. A všem Rudyho fanynkám položila velkou otázku: Kdo se skrýval za závojem?
