Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Růžoví panteři slaví. Nejúspěšnější lupičský gang světa má 15 let

aktualizováno 
Na kontě mají 370 loupeží a lup za půl miliardy eur. Na zločineckou skupinu Růžoví panteři z bývalé Jugoslávie, která loupí metodicky, s vojenskou precizností a někdy i s vtipem v nejlepších klenotnictvích světa, je zatím policie krátká.

Rifat Hadziahmetovič z Černé Hory. Se svým kumpánem z Růžových panterů měl v roce 2007 uloupit v Tokiu diamant za 2,3 milionu amerických dolarů. | foto: Profimedia.cz

Jsou velmi elegantní a peníze jsou z nich cítit na dálku. Jak by ne, když si je dovedou uloupit za několik vteřin. Ale to prodavačka v tokijském klenotnictví Le Supre-Diamant Couture de Maki zjistí až za chviličku. Zatím se zdvořile klaní.

Prvotřídní obleky, nažehlené bílé košile, pečlivě uvázané kravaty. Jeden má hnědé kožené rukavice a tašku se značkou Cartier. Nechají si ukázat náhrdelník Comtesse de Vendome, klenotnický majstrštyk se 116 diamanty. A tváří se přitom stejně nevzrušeně, jako by kupovali zeleninu.

O chvíli později jeden z mužů sáhne do tašky a vytáhne kus papíru. Vypadá to, že chce prodavačce něco napsat. Ta se skloní nad pult, aby se podívala, a dostane plný zásah pepřovým sprejem do obličeje. Druhý gentleman vytáhne kladivo, roztříští kazetu s náhrdelníkem a jako prémii shrábne ještě pár diamantů. Celé to trvalo 36 sekund. A pak odletí s parťačkami do Paříže. Loupež se stala v roce 2010, od té doby se po šperku pojmenovaném po hraběnce z Vendome slehla země.

Fotogalerie

Takových loupeží už bylo 370. Nechce se tomu ani věřit. Stejný gang, podobné starosvětské provedení. Celkový odhad kořisti: půl miliardy eur. Místo: celý svět.

Ve věku počítačové kriminality, kdy se policie snaží dopředu vytipovat zločin ještě dřív, než ho zločince napadne spáchat, je skoro až příjemné potkat padouchy ze staré školy. Zvlášť když mají české pasy, jako je měli někteří z lupičů v Tokiu. Byly samozřejmě falešné.

Říká se jim Růžoví panteři v odkazu na legendární filmy s inspektorem Clouseauem, kterého hrál Peter Sellers. Jejich poznávacím znamením jsou až nestydatá troufalost, klid a metodičnost, s nimiž zločiny provádějí. Ale umějí být i brutální.

První klenotnictví vyloupili před patnácti lety. Nastartovali tak úspěšnou kariéru, z níž klenotníky celého světa mrazí. A policisty také. Je to pár dnů, co v Lucemburku skončila další protipanteří schůzka, oficiálně zvaná porada 8. operační pracovní skupiny, kvůli níž z 25 zemí světa přijelo kolem 70 kriminalistů. Výsledek? Nic.

Nápady jako z filmu

Jsou neúspěšnější svého druhu. Pravda, některé už pochytali, ale mnoho jich zase dokázalo z vězení uprchnout. A hlavně, pracovní nasazení gangu to očividně nijak neomezilo a chuť do práce také ne.

Policisté si spočítali, že jejich průměrná loupež trvá šedesát sekund. Ti muži to umějí. Ne vždy loupí jako gentlemani v rukavičkách a drahých oblecích. "První věcí, kterou jsem udělal po příjezdu do Nizozemska, byl pronájem silného vozu s hákem na konci," řekl jeden z dopadených Panterů časopisu Time. "Hák je důležitý, protože hodně pomáhá, když vjíždím pozpátku do klenotnictví."

Za ty roky, co se pohybují v branži, se o nich traduje spousta historek. Třeba jak jeden z lupičů na útěku nechtěně srazil starší paní. Zastavil se, omluvil se a pomohl jí na nohy. Nebo jak jeden, když ho dopadli, řekl komisaři s uznáním: "Dobrá práce!"

Jenže panteři také občas nosí samopaly a umějí to s nimi. Zažili si toho s nimi dost a dokázali spojit, co válka, kde se to naučili, rozdělila. Vytvářejí takovou malou podzemní Jugoslávii. Jádro tvoří Srbové a Černohorci, spolu s nimi v tom jedou Makedonci, Chorvaté a Bosňané.

Ke jménu přišli nikoliv vlastním přičiněním. Stalo se to v Londýně roku 2003. Po jedné velké loupeži policisté chytli malou rybku, která schovávala diamantový prsten do krabičky s pleťovým krémem. Jestli vám to nic nepřipomíná, tak policistům ano. Vzpomněli si, že něco takového se přihodilo v jednom z filmů o Růžovém panterovi se Sellersem. A jméno bylo na světě.

Protože lupiči mají zřejmě smysl pro humor, jednu loupež pak provedli tak, aby dostáli svému jménu. Při přepadení klenotnictví si oblékli růžová trička. Vůbec působí jako oživlé postavy ze starého filmu. Milují převleky a podivné paruky. Jeden z lupičů v Tokiu měl vlasy až na ramena jako nějaký rocker, jiný jinde vyhlížel jako Elvis Presley, další měl na sobě tak zvláštní tupé, že podle svědka vypadal, "jako by mu ležela na hlavě kočka".

Někdy loupí v převlečení za ženy a do akce jdou v šatech a na vysokých podpatcích (stalo se v Paříži), jindy nasadí krasavici, aby svedla klenotníkova syna a vymámila z něj umístění nejdražších diamantů (stalo se v Římě), někdy ujedou v hustém provozu na kolech (v Tokiu), jindy na motorovém člunu (v St. Tropéz).

Ať loupí kdekoliv, je na nich podle policistů nápadná jedna věc. Loupeže připomínají vojenské akce.

Nejdřív je třeba vytipovat místo útoku. "Máme lidi, kteří se rozhlížejí," řekl jeden člen gangu magazínu The New Yorker. "Jsou to lidé, jejichž prací je cestovat a hledat tipy." Docela dobrými cíli se zdály být jachty. Nebo Rusové, kteří trávili dlouhou dobu v západních městech.

Ke skupině patří také počítačový odborník, který sleduje registry nákupu drahých věcí, jako jsou soukromá letadla, ostrovy a lodě. Pracují pro ně experti na poplašné systémy a podobně.

Pak přijíždějí znalci, aby provedli průzkum. Ten může trvat i několik týdnů. Jak daleko je policejní stanice? Kudy vedou únikové cesty? Jaká je frekvence návštěvníků? Jak je to s ochrankou? Jaké má zkušenosti, kdo to je a jaký má výcvik? Jaká je hustota dopravy? Jak to chodí v obchodě? Obšlápnutí terénu bývá tak dokonalé, že Panteři při loupeži oslovují zaměstnance jmény.

A potom přijdou na řadu pěšáci na místě. Bydlí ve velkých metropolích nebo aspoň v zemích, kde Panteři úřadují často. Když má dojít k akci, najdou pro ty, kdo ji provedou, bydlení, zajistí dopravu z letiště, jídlo, zbraně, úkryt kořisti a všechny ostatní logistické věci. Často jsou to právě "brigádníci", kteří představují nejslabší článek řetězu, protože na místě, kde žijí, mohou jet ve svých soukromých zločinech. Nakonec přijedou těžké páky, provedou loupež a zase zmizí.

Muži, kteří prošli válkou

Policisté si myslí, že jádro skupiny tvoří muži, kteří prošli vojenskou zkušeností za balkánských válek a chovají se podle toho.

Operační postup bývá většinou stejný, není ostatně co vymýšlet. Dokonale oblečený muž vejde do klenotnictví, a jak drží dveře, přilepí na ně samoúchytnou pěnovou houbičku nebo něco podobného. Stačí i tužka vložená mezi dveře a futro, takže se nemůžou úplně zavřít. To tam, kde klenotníci obsluhují své klienty pouze po jednom a sami otevírají dveře zevnitř. Díky pěně zůstanou otevřené. Vejde pár mužů, první má pistoli, zaměstnance zpacifikují a pak vyndají kladiva a palice, jimiž rozmlátí ochranná skla vitrín. Pak seberou do pytlů, co se dá, a zase odejdou.

Pokud jde o dopravu, jsou skromní. Jezdí staršími auty, ideální jsou ta, která už slouží deset let, protože jsou nenápadná.

Někdy ovšem volí poněkud obyčejnější a brutálnější postup. Občas prostě rozmlátí výlohu zvenčí. Jindy se s ničím neobtěžují a jdou rovnou na věc: loni tak přišel jediný muž zamaskovaný šátkem, čepicí a brýlemi postranním vchodem na výstavu šperků do legendárního hotelu Carlton v Cannes, pohrozil pistolí a shrábl šperky za desítky milionů dolarů. Za šedesát sekund byl pryč, takže dodržel časový limit.

Před pár lety Panteři vjeli dvěma auty rovnou do nákupního centra v Dubaji a projeli výkladem až do klenotnictví, kde si vzali, co potřebovali. A někdy, jako třeba při přepadení luxusního klenotnictví v Paříži, pohrozí nejen pistolemi, ale i granátem. A když osvobozovali jednoho komplice z vězení, neměli problém sehnat si kulomet a umlčet s ním strážní věž.

Ale pořád platí, že jsou vynalézaví jako autoři thrillerů. Před loupeží ve francouzském mondénním městě Biarritz je znervózňovala lavička přímo proti klenotnictví, na níž pořád někdo vysedával a mohl by si něčeho všimnout a zavolat policii. Vyřešili to snadno, lavičku čerstvě natřeli a označili.

Proč je zatím nedostali

Dvě důležité otázky na konec. Proč je policie tolika států nemůže chytit? A jak prodávají šperky? Odpověď na první zní, že Panteři nejsou pevná organizace jako mafie nebo nějaká odbojová skupina. Tady to funguje jinak, je to volná síť gangů. Nikdo vlastně neví, kolik jich je, odhady kolísají od padesáti přes dvě stovky až po pět set.

Pravda může být jakákoli, záleží na tom, jak to berete. Panteři se totiž skládají z několika vrstev a skupin. Nahoře jsou šéfové, kteří zřejmě obvykle neloupí, jen organizují. Jsou to manažeři zločinu a dosáhnout na ně je těžké. To hlavní za ně odšlapou lidé, kteří zřejmě ani netuší, pro koho přesně v tu chvíli dělají. V případě zatčení se tak toho moc neprozradí.

Ti lidé však vědí jednu věc: když je zatknou, Panteři se o ně postarají. Nebylo málo těch, kteří seděli v přísně střežených věznicích v Německu či Švýcarsku, ale přesto se jim podařilo uprchnout. Vyvolává to dojem, že Růžoví panteři jsou všemocní.

Důležité je, že se naučili rychle, bez problémů a zbytečných ztrát prodávat lup. Dokážou to během 24 hodin. Podle policie je část jejich akcí na zakázku a ukradené šperky rovnou putují k bohatým lidem, kteří si je objednali. Třeba kvůli tomu, aby vyprali peníze.

Většina úlovku však zmizí. Specialisté, kteří mají "odbyt" na starosti, posílají drahé kameny do Antverp nebo do Izraele, kde jsou přebroušeny a potom jako nové vráceny na trh. Šperky jsou rozlámány, drahé kovy roztaveny. To je sice ztráta, ale když vezmete v úvahu výrobní náklady, Růžoví panteři kvůli tomu asi nepláčou.

A na závěr seznam zemí, jejichž policisté se zúčastnili již zmíněné porady v Lucemburku: Andorra, Bahrajn, Belgie, Británie, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Hongkong, Itálie, Japonsko, Kuvajt, Lichtenštejnsko, Makedonie, Monako, Černá Hora, Nizozemí, Norsko, Rumunsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Emiráty, Spojené státy. To vypovídá o akčním rádiu Růžových panterů za prvních patnáct let činnosti docela dost.

Autoři: ,






Nejčtenější

Základem naší práce je empatie, říká Kateřina Vrbová.
Pozůstalí volali nebožtíkovi do rakve na mobil, vzpomíná šéfka krematoria

Svěřováno jim je do péče tělo zesnulého, ústřední je však pro ně práce s pozůstalými. „Jsou bezradní, zmatení, nepozorní. Musíme být empatičtí a trpěliví....  celý článek

Poznávacím znamením akcí Bald Knobbers se staly čertovské masky. Takhle se...
Bald Knobbers: mafie nosila masky čertů a podporovali ji počestní občané

Začali jako svévolní ochránci veřejné bezpečnosti, skončili jako oficiální mafie, která si hleděla vlastního prospěchu. Dějiny americké organizace Bald...  celý článek

„Sbírám boty, aktuálně jich mám na dvaapadesát párů, hlavně tenisky,“ říká...
Mám dvaapadesát párů bot, říká MOgirl Miley

Studuje, má oděvní značku a navrch tetuje. Je aktivní a podnikavá. A k tomu je sběratelkou, má dvaapadesát párů bot. „Hlavně tenisky,“ říká MOgirl Miley.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.