Autoři studie, kterou vydal magazín Journal of the American College of Cardiology, zkoumali po dobu dvanácti let přes pět tisíc dobrovolníků, 1 098 z nich byli běžci ve věku od dvaceti do šestaosmdesáti, 3 950 účastníků se sportovním aktivitám vyhýbalo. Sportovci vědcům hlásili, jak často a kolik kilometrů běhají a s jakou intenzitou. Cílem bylo zjistit, jaký vliv má sportovní aktivita na zdraví.
První část výsledků výzkumu se obešla bez překvapení – pohyb, cvičení, fyzické úsilí prospívá organismu a snižuje riziko předčasného úmrtí, vyzradila vědcům data. To se vědělo již před výzkumem. Druhá část však leckoho zaskočit může. Příliš rychlé a náročné výběhy vás mohou posunout blíže ke smrti, varují totiž čísla z průzkumu.
Vědci zjistili, že s ohledem na snížení rizika úmrtí jsou optimální frekvencí výběhy dvakrát až třikrát do týdne, celkem by na nich měl člověk strávit hodinu až 2,4 hodiny. Důležité je však i tempo, mělo by být mírné, nemělo by překročit osm kilometrů za hodinu. Takoví běžci měli o 78 procent nižší riziko úmrtí než lidé, kteří praktikovali sedavý způsob života.
Ideální cesta za zdravímStudie doporučuje běhat maximálně třikrát týdně, výběhy týdně strávit od 1 do 2,4 hodiny, makat rychlostí nejvýše osm kilometrů v hodině. |
Naopak rychlý, intenzivní běh, který vědci definovali rychlostí 11 kilometrů za hodinu, s sebou nese stejné riziko úmrtí jako nicnedělání a zahálení na kanapi. A to doslova, nejvyšší úmrtnost výsledky opravdu přisoudily rychloběžcům a gaučovým povalečům. Milovníci rychlého běhu vykazovali devětkrát větší riziko předčasného úmrtí než vyznavači uvážlivějšího běžeckého způsobu.
„U-křivka, souvislost mezi během a úmrtností, naznačuje, že pro cvičební dávky, které mají být zdraví prospěšné, zřejmě existuje jistá horní hranice,“ cituje člena výzkumného kolektivu Petera Schnohra z kodaňské nemocnice Frederiksberg Hospital server Medical News Today. „Je-li vaším cílem snížit riziko úmrtí a prodloužit délku života, pak je běh párkrát do týdne v mírném tempu tou pravou strategií. Cokoli víc není jen zbytečné, může to být dokonce škodlivé.“
Srdce dostává zabrat
Problémem jsou dopady příliš intenzivního běhu na srdce. „Je-li tak náročná aktivita praktikována po desetiletí, může představovat zdravotní rizika zejména s ohledem na kardiovaskulární systém,“ vysvětluje Schnohr. (Přečtěte si, jak prospívá kardiovaskulárnímu systému jóga)
Kardioložka Karol Watsonová s jeho upozorněním souhlasí, podobnou souvislost podle ní odhalila řada předchozích studií. „Pokud jde o délku života, jsou s nejlepšími výsledky spojeny střídmé porce běhu, když ale lidé běhají velké vzdálenosti po příliš dlouhou dobu, začínají zdravotní benefity mizet,“ soudí.
Aktuální studie dává za pravdu například zkoumání amerického kardiologa Jamese O´Keefea. „Extrémní cvičení kardiovaskulárnímu zdraví nijak neprospívá,“ vynáší ve svém tři roky starém dokumentu verdikt.
Studie podle něj naznačují, že extrémní vytrvalostní tréninky mohou vést k dočasným změnám ve struktuře srdce. Ty po čase mizí, ovšem opakované extrémní cvičební dávky se mohou u někoho projevit permanentnějšími poškozeními srdce. Výzkumy prokázaly, že až padesát procent maratonských běžců vykazovalo při a po běhu například vyšší hladiny troponinu, který je markerem poškození srdce.
Podle Keefa dosavadní vědecká zjištění prokazují, že lidé, kteří běhají kratší trasy střídmějším tempem, žijí déle než ti, co polykají dlouhé vzdálenosti a peláší hektičtěji. „Je-li řeč o běhání, vyplatí se nepřistupovat k němu tak intenzivně,“ doporučuje Keefe.
Varovný prst pozvedla i British Heart Foundation. Její tým při pokusech na myších zjistil, že cvičení a zátěž způsobují molekulární změny v oné části srdce, která generuje jeho pravidelný tep. Toto zjištění by mohlo vysvětlit, proč se u vytrvalostních sportovců, jako jsou maratonci či triatlonisté, objevuje srdeční arytmie.
Jeden z autorů výzkumu Mark Boyett z manchesterské univerzity však varuje před panikou. „Ačkoli může mít vytrvalostní cvičení škodlivé dopady na srdce, jsou více než vyváženy jinými, zdraví prospěšnými účinky,“ tvrdí. I Jeremy Pearson z British Heart Foundation zdůrazňuje, že je zapotřebí mnoha dalších výzkumů.
Ve svém komentáři k poslední studii z Journal of the American College of Cardiology s ním souhlasí i kineziolog Duck-chul Leeho z Iowa State University. I on přitakává tomu, že překročí-li míra a intenzita fyzické aktivity jistý limit, nemusí to být nezbytně dobře, dodává však, že než definitivně vyhlásíme, že více znamená hůře, potřebujeme více dat. Lee poukazuje především na to, že zatímco umírněních běžců a zahálčivých lidí ve výzkumu bylo několik set, velmi aktivních běžců bylo zahrnuto jen na čtyřicet, a to je příliš málo.
Začněte rychlou chůzi
Navzdory pochybám ohledně konkrétní rizikové porce fyzické námahy je hlavní vzkaz poslední studie zřejmý. Pregnantně ho shrnuje prohlášení Maureen Talbotové z British Heart Foundation: „Studie ukazuje, že abyste udržovali své srdce zdravé, nemusíte být maratonci. Lehký a mírný běh je přínosnější než neaktivní životní styl nebo příliš horlivé běhání.“
Už výšlap rychlou chůzí je injekcí plnou zdraví. To dokazuje i jiná aktuální studie, které se po dvanáct let účastnilo více než 334 tisíc mužů a žen z Evropy. Zjistila, že byť jen mírný nárůst fyzické aktivity má zaznamenáníhodné pozitivní účinky na zdraví, zejména v případě lidí, kteří byli předtím tělesně neaktivní. (Přečtěte si, proč jsou procházky přínosnější než mučení se v posilovně na strojích.)
Autoři studie analýzou došli k závěru, že dvacetiminutová rychlá chůze denně snižuje riziko předčasného úmrtí o 16 až 30 procent. Navíc je přirozeným mostem mezi vaším dosavadním lenošením a fyzickou aktivitou.
