Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pozdravujte pánaboha na Stelviu, vzkazují čtenáři i odborníci

aktualizováno 
Tak jsme se dočkali. Za pár hodin jedeme s architektem a hercem Davidem Vávrou, čtenářem iDNES.cz Jiřím Ondečkou a jejich kamarády ve stopách nejtěžší, 220 kilometrů dlouhé etapy Gira na Passo Stelvio. Zde jsou poslední vzkazy čtenářů a rady odborníků.

S Davidem Vávrou na startu tréninku před Divadlem Dobeška | foto: Dana Emingerovápro iDNES.cz

Dobrý den, pane Pravdo, zdravím vás a přeji vám, Davidu Vávrovi i ostatním parťákům zdařilý průběh akce na trase etapy Gira. Těším se další zprávy ohledně kola. S pozdravem, Josef Janda, Břasy
 
Ahoj Petře, už máš za sebou jiné alpské velikány, tak se není čeho bát, ne? :-) Znám ten kopec (Stelvio), je prostě úžasnej. Sám jsem přes něj jel několikrát a vždycky to bylo fakt maso. Zvlášť když nahoře padá sníh a je +2. Ale někdy bývá  jasno, a to jsou potom panoramata! Doporučuju neskončit na Stelviu, ale přehoupnout se na druhou stranu a sjet si do první vesnice. Ty pohledy jsou famózní (a už se nemusí šlapat:).Tak ať Vám přeje počasí, pěkně si to dejte  a dej vědět, jak to šlo. Aspoň budu vědět, co mne čeká, až tam dva týdny po Vás budu šplhat. Jako inspiraci posílám linkČau, amatérský cyklista Robert
 
Pozdravujte pánaboha na Stelviu! (Nejmenovaný divák Davidovi Vávrovi, když se na závěr herci loučili při představení Divadla Sklep v Trhových Svinech.)

Ale ano, našli se samozřejmě i posměváčci. Ten progres v hubnutí u Petra Pravdy nějak nevidím. :) (jeden ze čtenářů v diskusi pod článkem o přípravě na etapu)

Fotogalerie

Cyklistika je krásná, ale bolí

Již jen vyslovení  Passo Stelvio budí  u profesionálních, natož u hobby cyklistů obrovský respekt a  úctu, ale zároveň pocity touhy "to jednou v životě zkusit". Délka etapy  přes 200 kilometrů a převýšení, které raději nevyslovuji, je něco, jako když uslyší každý horolezec pojem Himálaje. Jak se "připravit" na tuhle zatraceně těžkou překážku? 

Každému cyklistovi, jehož testuji nebo jemuž připravuji tréninkové plány, se snažím vysvětlit základní myšlenku cyklistiky jako vytrvalostního sportu:   veškeré snažení bude a je o ENERGII. Trénink  je vlastně jen a jen ADAPTACE organismu na zátěž, na co nejefektivnější získávání energie z jeho energetických zásob. Vítězí ten, který bude mít v průběhu a v cíli nejvíce energie.

Ve zdolávání letošní 20. etapy Giro d'Italia to pro vás coby rekreační hobby cyklisty bude platit dvojnásobně. A ona energie bude nejenom z vašeho organismu, z vašich energetických zásob (tuků a cukrů), jejím zdrojem budou i kapsy vašich dresů či restaurace či krámky podél celé trati. Jinými slovy, energie a její doplňování v průběhu etapy bude jedním z nejdůležitějších bodů.

Voda, resp. energetické a minerální tekutiny, jsou nedílnou součástí tohoto heroického výkonu. Život neexistuje bez vody a tady to platí několikanásobně. Čím bude vyšší venkovní teplota, tím víc tekutin budete muset použít. Dehydratace organismu je zrádná a "dojelo" na ni již mnoho cyklistů (hovoříme v teplém počasí o mnoha litrech tekutin).

Kdo zná dobře své tělo a ví, jak reaguje na intenzitu zátěže, posouvá se na vrchol Passo Stelvio mílovými kroky, protože tento den "D" bude především věcí rozumu, ne exhibic v jednotlivých kopcích etapy. Zafixujte si v myslích jedno jediné: AEROBNÍ práce. Pokud možno drtivou část náročné vyjížďky musím jet aerobně. To znamená, že většinu energie  z organismu (ne z kapsy dresu a z restaurací) budete získávat za přístupu kyslíku, čili vysoce efektivně (zisk energie je v tomto aerobním režimu až dvacetkrát vyšší než z režimu bez kyslíku, čili anaerobního). Je však jasné, že bez jídla nevystačíme (o tom by mohli vyprávět i mnohem větší borci, kteří letos Giro mohli absolvovat).

No a v neposlední řadě je psychická odolnost a touha "něco" zdolat a dokázat. Psychika je mocná čarodějka. A myslím, že všem, kteří se odhodlají celé Stelvio absolvovat a zdolat a kteří budou dbát všech výše uvedených rad a používat rozum, psychická odolnost pomůže překonat mnoho kritických situací. Především v kopcích, a to hned na prvním z nich Passo Tonale či na Mortirolu. Přeji všem příjemné cyklistické počasí a hodně odhodlání. Cyklistika je krásná, ale bolí (v tomto případě to bude bolet setsakramentsky). MUDr. Karel Martinek (známý cyklistický lékař)

Všechno je to v hlavě, ne v nohou

Je to čiré bláznovství, vydat se na nejobtížnější z etap letošního Gira jen tak, s nadváhou a chabou trénovaností, chtělo by se říct... ale jedním dechem musím dodat: chvála tomuto postižení, které dělá z obyčejného smrtelníka něco, co inspiruje dav čumilů a závistivců, kteří nevstanou od TV seriálu a sunou svoji schránku pouze z a do práce, aby žehrali na drsnou dobu a úplatné novináře, kteří už nevědí roupama co by.

Jen ten, kdo okusil, jak chutná dokončený maraton, přeplavané jezero či noční výšlap na horu ví, o co se jedná. Ano, jsme tu od toho, abychom něco zakusili. Něco, co nás posune, dá nám rozhled do života. A proč nevyužít to nejlepší, co dnešní věda a technologie pro takové blázny na dvou galuskách připravila? A nebo naopak, vykašlat se na všechny výdobytky světa a spoléhat na zdravý cit pro situaci a to, že nás příroda vybavila pro všechny případy.

Ať tak či onak, každý způsob je dobrý, neboť vyjadřuje podstatu našeho ducha. Dokáže to? Napadá mne paralela s mým oblíbeným Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem: "Aspoň jsem to zkusil, prohlásil hrdě a odchází středem za obdivných pohledů davu čumilů."

Přeju vám, aby vše proběhlo za naprosto vypjatých okolností, abyste mohli být na konci hrdí sami na sebe a na svůj příběh, který se Petr nebojí psát navzdory posměškům z okolí. Moje doporučení zní: Čím hůře, tím lépe. Vzpomeňte si na mne na Mortirolu. Ten kopec, kde i profík nasazuje komických 34×32, je pro normálního smrtelníka naprosto nesjízdný. Ale vy ho dáte. Je to v hlavě, ne v nohou. Až hlava přestane chtít, je konec. Do té doby můžeš cokoliv. Těším se na MMS z vrcholu Stelvia. Robert Kleiner (šéf společnosti Speedweaponry, dovozce kol BMC)

Vyplatí se mít metu

Donutit se dělat něco pravidelně bez cíle je těžké. Je dobré mít metu, vyzkoušet si na vlastní kůži to, co zažívají profící. A navíc pokoříte ty dva kopce (Mortirolo a Stelvio), takže to je legitimní a motivující. Pak budete mít dobrý pocit, že jste to dokázali. Na druhé straně, lidi jsou dnes odvážnější i díky technice. Vyjet ty kopce je jiné než před 20 lety. Máte najeto přes 2 500 kilometrů, to není málo, máte nějakou fyzičku; 220 km je hodně, záleží na rozvrhnutí sil. Neměli byste soutěžit, ale jet klidně. Roman Čermák (šéf největšího seriálu horských kol v Evropě Kolo pro život)

To máte jako se vším, stačí používat hlavu

Jen tak dál. Je mi sympatický, že se seberete a je to trochu střelba od pasu. Jedete a něco děláte. Kdo totiž nic nedělá, nic nezkazí. Je to jednoznačně pozitivní. Jen si dejte pozor na hlad. Hlad je mrcha, udělá vám z výletu peklo. Ale je to jako ve všem, stačí používat hlavu. Petr Benčík (aktuální mistr republiky v silničním závodě jednotlivců, šéf obchodu BenčíkProCycle, který se specializuje na značku Colnago)

Použitá technika

Support nám tradičně poskytl Scott (mimochodem na jeho kolech jela letošní Giro formace Greenedge s velkým sprinterem Mathew Gossem). David Vávra jede na modelu CR1, Petr Pravda na modelu Foil.

Autor:






Hlavní zprávy

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.