Každý z nás ujel od března v přípravě od dvou do tří tisíc kilometrů. Každý ale jinak a z různých důvodů.
David Vávra se snažil každý kilometr náročné přípravy si užít, vidět a zažít něco krásného. Na kole jezdil i za prací. Velkou etapu se rozhodl jet prý proto, že člověk stárne a má pocit, že si má ještě něco dokázat. Čímž prý ale zároveň ještě víc potvrzuje, že je starý.
Jiří Ondečko šlapal ty nekonečné dálky kvůli tomu, že ho prostě baví se hecnout a pak se bez výčitek svědomí pořádně a dobře najíst. Dlouho přitom netušil, co ho skutečně čeká. K naší "expedici" se připojil až na poslední chvíli. Vyburcovalo ho prý to, že nepojede sám. Chce si vyzkoušet extrém.
Já jsem dupal do pedálů podle moderních tréninkových metod, protože jsem blázen a potřebuju dosáhnout zdánlivě nedostižný cíl. Třeba dokázat, že v padesáti může mít člověk o dost lepší kondičku než ve čtyřiceti.
David Vávra: Smysl nemá ta etapa, ale příprava
"Tito nerozumní čerství starci si myslí, že něco překonají. Ale to je samozřejmě velice pofidérní," říká muž, který se v poslední době proslavil hlavně televizním seriálem Šumná města.
Když má podle Davida člověk před sebou velký výkon, má smysl nikoli výkon samotný, ale hlavně příprava. Přinutí se pro sebe stále něco dělat. Vtip je v tom, že když pak dojde na den D, je člověk tak zničený, že tím zároveň popře všechno to, proč ten sport dělá.
"Jsou lidi, kteří mají organizmus tak zařízený, že určitý tlak v sobě ventilují tím, že jezdí na kole, běhají na běžkách… A tím cítí neomezenou svobodu, která jim třeba kompenzuje určité pracovní tempo. Z tohoto závodu, z této etapy, která nás čeká, mám ale respekt až trochu strach. Možná jsme si vzali sousto, jež nás přesahuje," říká.
David nevyužívá v tréninku žádné vědecké vymoženosti, měřiče wattů nebo tepu. Chce jen, aby byl každý tréninkový den příjemným zážitkem. Většinou se prý neničí, má naplánované zastávky, na něž se těší, třeba oblíbené kavárny. A užívá si dramatickou českou krajinu, která se po každých dvou až třech kilometrech vždy mění. Když cítí, že už nemůže, zavolá manželce nebo využije vlak.
"Občerstvuji se zásadně iontovým nápojem, který se jmenuje nepasterované pivo. Zázračné energetické tyčinky a gely pak dávám až v závodě samotném," vysvětluje svůj přístup.
Poslední vymožeností, kterou si zatím dopřál, bylo před pár dny EKG a krevní odběry. "Abych zjistil, zda je můj organizmus v pořádku a nestalo se to, co před dvěma lety, kdy jsem jel s angínou 180 kilometrů a uhnal si srdeční arytmii," zdůrazňuje.
Já mu ale stejně tyhle řeči o pohodovém tréninku a užívání si tak úplně nevěřím. Vím, že když na to přijde, dokáže se pořádně kousnout a tvrdě závodit.
Jiří Ondečko: Je to extrém, který už možná nezažiju
Jiří Ondečko z Děčínska je z nás nejmladší a sám sebe považuje za absolutního amatéra se vším, co k tomu patří - nevhodná strava, nadváha, nepravidelné tréninky, věnování se třem dcerám. Dvacet let hrál tenis a na kole začal jezdit před více než dvěma lety hlavně proto, že ho z tenisu hodně bolela záda a musel s nim na čas úplně přestat.
"A teď mne kolo baví. Nejdřív jsem si koupil horáka, pak silničku. První rok jsem najezdil 600 kilometrů, loni už 3700 a letos mám zatím 2500 kilometrů. Silničku už mám třetí, vždy lepší a lepší. Nejprve jsem vyjel jeden kopec, pak druhý, třetí a teď mám za sebou už dvakrát i Grossglockner. Výjimečně si dám závod. Loni 180 km Krušnoton nebo 100 km Malevil. Ale tam jsem na 60. kilometru nestihl o dvě minuty limit. Ale do cíle jsem dojel. Tohle teď jedu, abych se hecnul a ujel to," říká.
Jeho přístup k tréninku? "Jedu tak, abych jel stejným tempem na začátku i na konci. Ale trénuji nepravidelně. Jednou 100 kilometrů, pak třikrát za sebou jen 30. Jediné co jsem si začal nějak hlídat, je tep."
Jak se stravuje a občerstvuje? "V pondělí jsem měl k snídani šest párků. K večeři dva argentinské steaky. Po výjezdu na Grossglockner jsem si dal třeba dvojitý guláš a hned mi bylo dobře. Veškeré trasy nejezdím na ionťák, ale na domácí šťávu z jahod, kterou vyrábí manželka. Teď je z černého rybízu, protože jahody došly. Na naši etapu si namažu chleba se šunkou a připravím oplatky. Žádné gely ani energetické tyčinky."
Proč pojede? "Je to extrém, který už možná nezažiju. Snad to dám, když nebude pršet. Musím pro to udělat maximum. Nejhorší bude nejprudší kopec Mortirolo," dodává.
Petr Pravda: Každé stoupání bylo jako závod
Já si sním svůj sen o velkém závodě. Každé stoupání v tréninku bylo pro mne jako malý závod - souboj s vlastní leností, přebytečnými kily, přírodními živly, nezřídka bylo venku kolem 10 stupňů a foukal vražedný vítr…
A když už, tak už. Zkouším to jako jezdec profi stáje. S trenérem alltraining.cz Vaškem Beranem jsme si skoro denně vyměňovali postřehy z tréninku a ladili detaily. Za týden jsem nadupal do pedálů až 400 km.
V závěru přípravy jsem jel i pár rychlostních a silových intervalových tréninků v kopcích. Jen namátkou, takhle vypadal jeden z nich: Nejprve rozjetí 30 minut pak 5 x 10 sekund spurt (do maximální tepovky 156) - mezi 3 minuty volně na (91 - 121 TF). Pak 5 x 6 sekund spurt z pomala (do 156 - MAX TF), pauza 10 minut volně na (91 - 121 TF). A ještě k tomu 4 x 30 sekund z pomala (do 156 - MAX TF), mezi 5 minut volně na (91 - 121 TF). Nakonec 30 minut volné vyjetí. Byla to hrůza, ale nějakým zázrakem jsem přežil.
Použitá technikaSupport nám tradičně poskytl Scott (mimochodem na jeho kolech jela letošní Giro formace Greenedge s velkým sprinterem Mathew Gossem). David Vávra jede na modelu CR1, Petr Pravda na modelu Foil. |
Při tréninku střídám jako profík čistou vodu s hypotonickým nápojem a pravidelně beru speciální, ale povolené doplňky stravy jako aminokyseliny, antioxidanty nebo spalovač tuku. Při naší velké etapě budu zpočátku jíst houstičky s máslem a se šunkou, občas něco sladkého, s přibývajícím časem pak budu přidávat i energetické tyčinky a gely.
Samozřejmě mne občas napadne, k čemu je tohle všechno dobré. Trénink polyká čas a někdy je to děsná nuda. Ale na druhé straně, za dva a půl měsíce téhle tortury se cítím v mnohem lepší kondici.
Mám respekt, ale ještě víc se těším. Hlavně na vražedné kopce Mortirolo a Stelvio.... Je to výzva!
