Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejdrsnější filmy všech dob. Máte silný žaludek? Dokažte to

aktualizováno 
Explicitní sexuální scény, syrová surovost, bizarní nápady, útok na příčetnost. Představujeme vám snímky, na nichž si můžete otestovat, co všechno snesete, a z nichž se některé kategorii umění velmi vzpírají. Svatební váza, Caligula či Lidská stonožka jsou výzvou i pro ty nejotrlejší.

Svatební váza (režie: Thiérry Zéno, 1974)

Belgický milovník surrealismu Thiéry Zéno natočil v roce 1974 nenápadný snímek, jehož čistokrevná ujetost se v následujících letech jen těžko překonávala. Intimní příběh bez jediného dialogu líčí milostný vztah mezi obyčejným mužem a neméně obyčejnou prasnicí. Z jejich sexuálního dovádění přijdou na svět celkem tři podaření potomci, kteří nezapřou nic z obou rodičů.

Fotogalerie

Formální strohost a bezvýhradně vážné pojetí nabízí místy úsměvnou, jindy zase nekompromisně nechutnou podívanou plnou dvojsmyslů a žánrových poct. Svatební váza si tak připsala jeden z unikátů, kdy i explicitně zobrazené pojídaní vlastních výkalů může mít na filmovém plátně svůj intelektuální smysl: jedině tak je totiž možné podle tvůrců skutečně poznat sám sebe. Není proto divu, že po mnoho let bylo promítání filmu v desítkách zemí zakázáno a intelektuální sféry se dodnes nemohou shodnout na tom, jestli se jedná o umění, nebo jen lacinou snahu šokovat.

Saló aneb 120 dnů Sodomy (režie: Pier Paolo Pasolini, 1975)

Umění v podání italského komunisty Piera Paola Pasoliniho má tak trochu zvláštní podobu. Ve filmové adaptaci už tak kontroverzních de Sadeho románů si vychutnal vše, co měla jeho artistně založená duše vždycky v oblibě. Explicitní sexuální scény, násilí a u milovníků umění tolik oblíbené pojídání výkalů ověsil sondou do morálně zhýralého období druhé světové války.

Komunistický režisér Pasolini při natáčení

Komunistický režisér Pasolini při natáčení

Myšlenky starých románů zůstaly, nové prostředí jim pak dodalo na naléhavosti. Po uvedení snímků na festivalech se proti Pasolinimu zvedla vlna kritických ohlasů a vše pak vyvrcholilo dosud ne zcela vyjasněnou smrtí kontroverzního režiséra. Byl brutálně ubit baseballovou pálkou. Za vraždu si šel sednout do vězení jakýsi mladý prostitut, s ohledem na nenávist, kterou k radikálně levicovému režisérovi chovaly katolické a krajně pravicové kruhy, se však nad touto oficiální verzí vznášejí pochyby.

Caligula (režie: Tinto Brass, 1979)

V době, kdy se herecký talent Malcolma McDowella teprve rodil, dostal příležitost zazářit v historickém snímku mapujícím životní osudy pravděpodobně nejzvrácenějšího panovníka starověkého Říma. Směs násilí a sexu je ale v tomto případě patřičná, nejedná se jen o lacinou snahu šokovat, režisér Tinto Brass se těmito prostředky jen snažil navodit atmosféru, která byla za panování legendárního Caliguly na denním pořádku.

Caligulův příběh lákal režiséra Tinta Brasse i kvůli erotice.

Caligulův příběh lákal režiséra Tinta Brasse i kvůli erotice.

I samotní tvůrci měli s natočeným materiálem mnoho problémů. Světlo světa spatřilo několik verzí. Některé opravdu extrémní, v nichž přidané sexuální scény natáhly stopáž až ke 150 minutám, jiné naopak na pilu netlačí tak agresivně a jde jim o zachování decentní realističnosti. O kontroverznosti snímku pak mnohé vypovídá i fakt, že představitelé hlavních rolí v čele s McDowellem a hereckou legendou Peterem O'Toolem po zhlédnutí finálního sestřihu dělali všechno proto, aby jejich jména zmizela ze závěrečných titulků. Nutno podotknout, že se jim to nepodařilo.

Kanibalové (režie: Ruggero Deodato, 1980)

Pro mnohé je to vrchol filmové extrémnosti. Praotec hororového hitu Záhada Blair Witch se až do slavnostní premiéry tvářil jako dokument o mladých reportérech, kteří při cestě do pralesů Jižní Ameriky chtějí zaznamenat život domorodců, kteří se do té doby nikdy nesetkali s lidmi z moderní civilizace. Narazí ale na kmen lidojedů, kteří nemají z jejich přítomnosti zrovna radost. Až po uvedení snímku vyšlo najevo, že se jedná o regulérní hraný film a vše je jen součástí propracovaného marketingu.

Režisér Ruggero Deodato tvrdí, že dnes už by film Kanibalové nenatočil. S

Režisér Ruggero Deodato tvrdí, že dnes už by film Kanibalové nenatočil. S ohledem na to, jak se filmaři chovali ke zvířatům, které snímek "spotřeboval", to vidí správně.

Kanibalové obsahují opravdu vše, co si člověk od jednoho z nejdrsnějších filmů slibuje. Extrémní násilí, sex a týrání zvířat, tvůrci filmu přitom o své vlastní krutosti vypověděli mnohé. Při všech scénách, kdy jsou před kamerou zvířata zabíjena, se totiž nejednalo o propracované loutky nebo masky, režisér jednoduše rozkázal zabít skutečné tvory. Za to si vysloužil ostrou kritiku ze strany ochránců zvířat a také zákaz promítání v padesáti zemích světa, což je i třicet let po premiéře stále platný rekord. Ruggero Deodato se po letech nechal slyšet, že by si přál, aby tento snímek nikdy nenatočil. Větší doporučení pro vyhledávače filmových extrémů neexistuje.

Tetsuo (režie: Shinya Tsukamoto, 1988)

Co by to bylo za výběr nejvíc ujetých filmů, kdyby v něm chyběl zástupce z Japonska. Tamní kinematografie se může pyšnit těmi nejlepšími horory stejně tak jako zálibou v pro Evropana nestandardních pornografických žánrech. Odlišné myšlení přímo čiší i z maniakálního Tetsua, jehož náplň je jednoduchá – přeměna člověka v hromadu kovu. Na první pohled nic zajímavého, v rukách a s duševním vkladem od Shinya Tsukamoty se ale jedná o hodinový výplach mozku, na který jen tak nezapomenete.

Tetsuo se dočkal pokračování, tenhle snímek je z dvojky.

Tetsuo se dočkal pokračování, tenhle snímek je z dvojky.

Režisér se na festivalový úspěch svého nejslavnějšího díla snažil několikrát navázat, nikdy už ale nedokázal přinést takový šok, jako když v roce 1988 nechal proměnit přirození hlavního hrdiny ve vrtačku, kterou následně prošpikoval celý stůl. Podobné momenty se totiž překonávají jen těžko.

Umučení Krista (režie: Mel Gibson, 2004)

Mel Gibson na to šel před pár lety bez servítků s jasným záměrem zfilmovat poslední hodiny Ježíše Krista. Kdo někdy zaslechl o Bibli alespoň něco, věděl, že krev poteče proudem a jejím dárcem bude zejména hlavní hrdina. V podstatě o nic jiného ve filmu nejde. Krvelační pretoriáni si nebohého Ježíše vezmou pěkně do parády a v dlouhých sekvencích na něm testují všechny své biče a bičíky. A když už tedy šlo jen o naplnění krvavé škatulky, Gibson se rozhodl neuhýbat. Každá rána a stříkanec krve zabolí i vás.

Mel Gibson vsadil na násilí. Na hodně násilí

Mel Gibson vsadil na násilí. Na hodně násilí

Snímek rozpoutal nekončící náboženské debaty, které ještě víc rozdmýchala série diváckých kolapsů přímo v kinosálech. Rozesmátý Mel se mohl v koutku duše usmívat, marketing mu šlapal v podstatě automaticky a ještě ho film stačil znovu vystřelit mezi uznávané filmaře. Trefa do krvavého, jak se patří.

Lidská stonožka (režie: Tom Six, 2009)

Ty nejperverznější noční můry se na plátna kin rozhodl vychrlit Holanďan Tom Six. Co se mu honilo hlavou při psaní scénáře, se nikdy nedozvíme, jedno je ale jisté:  nic pozitivního to rozhodně nebylo. Jak jinak by mohl přijít s příběhem o dvou studentkách, které se psychopatický německý doktor rozhodl sešít spolu s dalšími uvězněnými do jedné velké lidské stonožky, hezky pusou k části těla, o níž rozhodně nechcete vědět žádné detaily?

Dieter Laser ve filmu Lidská stonožka

Dieter Laser ve filmu Lidská stonožka

A že to všechno vypadá amatérsky, lacině a postrádá to smysl? To přece vůbec nevadí, internetové publikum dá snímku rychle status kultu a je zaděláno na úspěch. Obyčejní lidé se bouří a psychopat Six už si vesele natáčí další díl. Poctou mu pak budiž parodie v jednom z dílů seriálu South Park, kde postavu německého doktora nahradil samotný Steve Jobs.

Vyjmenovávání temných odstínů světové kinematografie by mohlo pokračovat ještě hodně dlouho. Na některé oblíbené kousky se samozřejmě nedostalo, reprezentativní vzorek ale může směle posloužit jako divácký test, zda se řadíte do malé skupiny filmových fanoušků, kteří snesou opravdu všechno.

Autoři: ,






Nejčtenější

Poznávacím znamením akcí Bald Knobbers se staly čertovské masky. Takhle se...
Bald Knobbers: mafie nosila masky čertů a podporovali ji počestní občané

Začali jako svévolní ochránci veřejné bezpečnosti, skončili jako oficiální mafie, která si hleděla vlastního prospěchu. Dějiny americké organizace Bald...  celý článek

Na jihoafrických farmách roste víc humoru a sebeironie, než byste čekali. Parta...
OBRAZEM: Pózy jako modelky zvládneme taky, řekli si jihoafričtí farmáři

Na jihoafrických farmách roste víc humoru a sebeironie, než byste čekali. Parta tamních vousatých chasníků nafotila kalendář, v němž si utahuje z fotek ve...  celý článek

Základem naší práce je empatie, říká Kateřina Vrbová.
Pozůstalí volali nebožtíkovi do rakve na mobil, vzpomíná šéfka krematoria

Svěřováno jim je do péče tělo zesnulého, ústřední je však pro ně práce s pozůstalými. „Jsou bezradní, zmatení, nepozorní. Musíme být empatičtí a trpěliví....  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.