Britové a Britky se pochlubí v průměru stovkou selfie za rok, to představuje jednu za tři dny. Četnost těchto fotografií je však rozložena nerovnoměrně, pánové jich totiž udělají dvakrát tolik co dámy. Ukázal to výzkum výrobce smartphonů HTC mezi dvěma tisícovkami respondentů ve věku od osmnácti do třiceti let.
A odlišné jsou i důvody, pro něž před sebe obě skupiny natahují ruku s mobilem. Celá čtvrtina mužů se totiž na sociálních sítích se svými selfie fotkami chlubí proto, aby přiměla k žárlivosti svou aktuální, nebo bývalou přítelkyni, jeden z deseti proto, aby zaujal potenciální partnerku.
Naproti tomu nejčastějším důvodem pro selfie u žen je sdílet, co dělají, s přáteli, což byl případ pětatřiceti procent respondentek. Šestadvacet procent žen chce takto zaznamenávat pro sebe, co prožily, až poté přicházejí na řadu důvody, které známe z pánských selfie: oslovit případné partnery chce skrze selfie patnáct procent žen, zavdat příčinu žárlivosti bývalého partnera třináct procent.
Rozdíly jsou i v tom, jak se na fotkách obě skupiny prezentují. Muži jsou očividně posedlejší vlastním tělem: zatímco většina (pětapadesát procent) žen směřuje fotoaparát na obličej, tři čtvrtiny mužů před něj nastavují své těla: nejčastěji je to hrudník, následuje vytvarované břicho. Nicméně, dvanáct procent žen, které si fotí těla, spáchalo foto ňader, jedenáct procent se pochlubilo nohama.
Projděte se v SelfieCity, ve městě mladých žen
Mnohem zevrubnější průzkum světa selfie fotek obstarává server SelfieCity. Skutečně mnohem zevrubnější, z 656 tisíc fotek, které jeho provozovatelé nalezli na Instagramu, vybrali 120 tisíc fotografií z měst New York, Bangkok, Sao Paulo, Berlín a Moskva. Z každého města vyčlenili tisícovku selfie snímků a ty poté podrobili velmi detailnímu zkoumání.
Zajímalo je vše, co lze z fotek vyčíst: poloha očí, postavení nosu a úst, možný věk, pohlaví, emocionální výraz dotyčného. Zjistili, že selfie nejsou tak rozšířeným fenoménem, jak se může zdát. Ze všech zkoumaných fotek tvořily jen asi čtyři procenta, zbylé snímky zachycovaly zvířata, auta, domy, jiné lidi, boty či umělecká díla. Selfie se přitom věnovali především mladí lidé, v průměru jim bylo 23,7 roku(nejmladší autoři selfie byli v Bangkoku, jejich průměrný věk činil 21 let, nejstarší v New Yorku, jim bylo v průměru 25,3 let).
Podle jednotlivých lokalit se lišilo i to, jak často se na fotkách dotyční smáli: úsměv nejčastěji doprovázel snímky z Bangkoku, zatímco nejvíce jím šetřili lidé z Moskvy. Autoři se přitom výzkumu chopili se vší důkladností, zajímalo je i držení obličeje: pózují lidé před vlastními mobily přirozeně, nebo se vystavují v extrémních pozicích? Expresivnější pozice s velmi nakloněnou či vychýlenou hlavou vykazovaly především ženy, a to zejména v Sao Paulu, poznamenávají puntičkářsky analytici serveru.
A s ohledem na britskou studii, kterou jsme uváděli zkraje článku, není bez zajímavosti, že výzkum serveru SelfieCity se s ní naprosto rozchází. Podle něj jsou selfie zcela přesvědčivě ženským fenoménem. V Moskvě tvoří ženské selfie fotky 55,2 procenta všech, v Berlíně 59,4 procenta, v New Yorku 61,6 procenta, v Sao Paulu 65,4 procenta a v Bangkoku dokonce 81 procent. Rozdíl však může být vysvětlitelný tím, že server SelfieCity dokumentuje a analyzuje jako selfie pouze fota tváře. A my jsme viděli, že muži jsou králi hrudníků a vypracovaných bříšek.
Posedlí sebou samými
Vědci z Ohio State University se na fenomén selfie podívali ještě z jiného úhlu, psychologizujícího. Jejich závěry varují, že selfie o vás může prozradit více, než byste chtěli. Napoví totiž leccos o vašem osobnostním profilu. Řekněme to rovnou: muži, kteří se svými selfie prezentují na internetu, vykazují podle šetření silnější znaky narcisismu a psychopatie, zatímco ti, kteří před vyvěšením on-line snímky ještě dokonce počítačově upravují, mají k narcismu nakročeno velmi zřetelně.
Tým Jesse Foxové měl k dispozici osm stovek mužů ve věku od osmnácti do čtyřiceti let. Nejprve je vyzpovídal ohledně selfie fotek, jejich zveřejňování a případné počítačové editace, potom je posadil ke standardnímu dotazníku. Jesse Foxová zdůrazňuje, že její závěry samozřejmě netvrdí, že každý muž, který se chlubí selfie snímky, musí být narcista nebo psychopat. Účastníci jejího výzkumu se ostatně vešli do rámce běžného chování. Výsledky těch, kteří praktikovali selfie snímky, však nesly významné stopy oněch dvou typů antisociálního jednání.
Zatímco editace fotografií souvisela s narcismem, nedopouštěli se jí pánové, jejichž testy na ně vyzradily psychopatické rysy, tedy výrazný nedostatek empatie. „To dává smysl, protože psychopatie je charakterizovaná impulsivností,“ komentuje výsledky Foxová. „Vyfotí se a rovnou dají snímek na internet. Chtějí se vidět hned. Neztrácejí čas upravováním.“
Souvislost mezi editací vlastních fotografií a narcismem je naproti tomu podle Foxové zřejmá, její výzkum zveřejněný v magazínu Personality and Individual Differences však byl první, který ji empiricky potvrdil. „Mnozí lidé si přitom myslí, že muži něco takového ani nedělají,“ dodala Foxová.
A vysvětlila, že narcismus neznamená jen zaujetí sebou samým. „Je hnán nejistotou,“ vyložila CNN. „A to v případě zveřejňování selfie fotek odpovídá, protože sociální sítě umožňují uživatelům dávat komentáře jako ´lajkování´. Narcisté potřebují sociální potvrzení, ověření, důkaz od ostatních.“
Sebe-objektifikace: muži „konečně“ dohonili ženy
Ještě zajímavější je podle Foxové potvrzená souvislost mezi upravováním vlastních selfie pro okolí a sebe-objektifikací, která je jako jev u heterosexuálních mužů zkoumána jen ojediněle. Je to tak proto, že se obvykle spojuje se ženami, které kvůli diktátu módy a patriarchálního okolí hodnotí samy sebe spíše podle toho, jak vypadají, než podle jiných rysů a které se identifikují spíše jako objekty než jako aktérky, protagonistky nadané vůlí a ambicemi.
„K sebe-objektifikaci dochází, když se vidíte jako objekt a nevážíte si sebe jako osobnosti, a nese s sebou mnoho obtíží jako deprese, poruchy přijímání potravy a zmenšené kognitivní schopnosti,“ uvedla Foxová CNN. „Dlouho se zkoumá u žen, a je tedy zajímavé, že se tady objevuje i u mužů.“
Sdílení selfie fotek je z tohoto hlediska značně rizikové, dodala Foxová pro server MNT. Dostává-li se totiž lidem pod jejich selfie snímky vysokého hodnocení v podobě „lajků“, povzbudí je to k častějšímu sdílení dalších a dalších. „A to sebe-objektifikaci jen dále prohlubuje. Tento jev právě studujeme,“ dodala.
Budoucnost selfie může být nejistá
U fotografické selfie to přitom skončit nemusí. „Je-li selfie něčím jako vizuálním pinknutím směrem k lidem, s nimiž se cítíme sociálně spojeni, může být myšlenka fotografické selfie nahrazena jinými formami technologické sebedokumentace,“ dívá se do budoucnosti Moritz Stefaner, který se účastní projektu SelfieCity. Selfie status bychom zkrátka mohli vyjadřovat jinými daty než obrázkem sebe samého.
Selfie je jen jedním způsobem, jak tvořit a regulovat svou on-line identitu, a možná si časem zvolíme jiný. Příklady už koneckonců máme, dodává server good.is, svou osobnost můžete prezentovat například fotografií knih, které máte doma na poličkách.
